21 Cdo 475/2014
Datum rozhodnutí: 08.12.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 věta první, § 237, §185d odst. 1 a § 185e o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



21 Cdo 475/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy ve věci úschovy pro příjemkyni Z. S. , zastoupenou Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntále, nám. J. Žižky č. 39/2, za účasti přihlašovatelky R. H. . zastoupené JUDr. Leopoldem Petřičem, advokátem se sídlem v Krnově, Pod Cvilínem, Horní č. 1084/16, o vydání předmětu úschovy, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 22 Sd 58/2010, o dovolání příjemkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 14. února 2013, č. j. 10 Co 116/2013-123, takto:

I. Dovolání příjemkyně se odmítá .
II. Příjemkyně je povinna zaplatit přihlašovatelce na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Leopolda Petřiče, advokáta se sídlem v Krnově, Pod Cvilínem, Horní č. 1084/16.

Odůvodnění:
Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Obvodního oddělení Velké Heraltice ze dne 14. 6. 2010, č. j. KRPT-13606-68/TČ-2010-070618, které nabylo právní moci dne 2. 8. 2010, byl uložen do soudní úschovy "pes, pohlaví samec, rasy Peruánský naháč velký, data vrhu 18. 8. 2003, pojmenovaný A. N. B., barvy mahagonové, bez srsti, mezi ušima má hnědavý 0,5 mm porost srsti, slyšící na jméno A., s vytetovaným číslem v levé slabině". Z odůvodnění usnesení vyplývá, že uvedený pes byl zajištěn jako věc důležitá pro trestní řízení; protože na něj uplatnily nárok dvě osoby, přičemž nebylo možno jednoznačně a prokazatelně určit majitele věci, byl pes uložen podle ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu do soudní úschovy.

Příjemkyně podáním ze dne 28. 7. 2010 (doplněným dne 23. 8. 2010) požádala o vydání předmětu úschovy. Uvedla, že pes jí byl odňat jako věc důležitá pro trestní řízení na základě oznámení podané přihlašovatelkou dne 23. 4. 2010, že přihlašovatelka lhala, že je jeho majitelkou, neboť psa darovala Z. Z., a že Z. Z. věděla, že má příjemkyně psa u sebe, že s tím souhlasila, protože neměla o psa zájem. Pes byl příjemkyni odebrán v rozporu se zákonem, než se mohla k věci vyjádřit. Nejedná se o žádné trestní řízení, neboť přihlašovatelka nepřišla o psa spácháním trestní činnosti, příjemkyně má psa legálně v držení a řádně se o něj stará.

Přihlašovatelka podáním ze dne 21. 12. 2010 rovněž požádala, aby jí byl pes ze soudní úschovy vydán. Uvedla, že je od 25. 11. 2010 opětovným vlastníkem psa, a to na základě darovací smlouvy uzavřené mezi ní a Z. Z., když Z. Z. byla považována soudem za vlastníka psa na základě ústní darovací smlouvy uzavřené mezi účastnicemi v září 2009.

Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 21. 3. 2011, č.j. 22 Sd 58/2010-87 sdělil příjemkyni a přihlašovatelce, že "nebyl žádnou z účastnic dán souhlas s vydáním věci, a že jim věc bude vydána jen tehdy, jestliže podají u soudu proti druhé účastnici žalobu o uložení povinnosti souhlasit s odevzdáním věci z úschovy a jestliže soud žalobě pravomocným rozsudkem vyhoví". Dovodil, že při vydání předmětu úschovy je třeba použít ustanovení občanského soudního řádu, tj. především § 185d, věc může být vydána pouze se souhlasem ostatních účastníků. Přihlašovatelka však s vydáním věci příjemkyni nesouhlasí, stejně tak příjemkyně nesouhlasí s vydáním věci přihlašovatelce. Jejich žádostem o vydání věci nelze vyhovět, dokud nebude souhlas ostatních účastníků dán nebo dokud nebude nahrazen pravomocným rozsudkem soudu.

Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 7. 2. 2012, č. j. 19 C 77/2011-77, zamítl návrh příjemkyně, že přihlašovatelka je povinna souhlasit s odevzdáním věci ze soudní úschovy pod sp. zn. 22 Sd 58/2010 Okresního soudu v Bruntále, a to úschovy psa, pohlaví samec, rasy Peruánský naháč velký, data vrhu 18. 8. 2003, pojmenovaný A. N. B., barvy mahagonové, bez srsti, mezi ušima má hnědavý 0,5 mm porost srsti, slyšící na jméno Alex, s vytetovaným číslem v levé slabině", příjemkyni, uložil příjemkyni, že je povinna souhlasit s odevzdáním věci ze soudní úschovy pod sp. zn. 22 Sd 58/2010 Okresního soudu v Bruntále, a to úschovy psa, pohlaví samec, rasy Peruánský naháč velký, data vrhu 18. 8. 2003, pojmenovaný A. N. B., barvy mahagonové, bez srsti, mezi ušima má hnědavý 0,5 mm porost srsti, slyšící na jméno A., s vytetovaným číslem v levé slabině", přihlašovatelce a rozhodl, že příjemkyně je povinna zaplatit přihlašovatelce na náhradě nákladů řízení 12.724,- Kč k rukám advokáta JUDr. Leopolda Petřiče.

K odvolání příjemkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 10. 2012, č. j. 57 Co 490/2012-134 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že příjemkyně je povinna zaplatit přihlašovatelce na náhradě nákladů odvolacího řízení 14.482,50 Kč k rukám advokáta žalované.

Okresní soud v Bruntále poté usnesením ze dne 7. 12. 2012, č. j. 22 Sd 58/2010-105 rozhodl, že přihlašovatelce R. H. se vydává předmět úschovy a to: "pes, pohlaví samec, rasy Peruánský naháč velký, data vrhu 18. 8. 2003, pojmenovaný A. N. B., barvy mahagonové, bez srsti, s hnědavým porostem srsti 0,5 mm mezi ušima, slyšící na jméno Alex, s vytetovaným číslem v levé slabině", a že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že příjemkyně i přihlašovatelka požádaly o vydání úschovy, soud vyzval obě účastnice, zda souhlasí s vydáním úschovy druhé z nich, obě účastnice však souhlas s vydáním úschovy navzájem odmítly, soud poté uložil příjemkyni povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy přihlašovatelce.

K odvolání příjemkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 2. 2013, č. j. 10 Co 116/2013-123 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že pro vydání předmětu úschovy bylo zapotřebí souhlasu obou jmenovaných, že příjemkyně i přihlašovatelka odmítly udělit souhlas s vydáním předmětu úschovy jedné z nich a že v rámci řízení soud rozhodl, že příjemkyně je povinna souhlasit s odevzdáním předmětu úschovy - psa přihlašovatelce. Zákonné podmínky pro vydání předmětu úschovy přihlašovatelce byly tedy splněny.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala příjemkyně dovolání. Namítla, že soudy nesprávně považovaly za vlastníka věci (blíže specifikovaného psa) přihlašovatelku na základě rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 2. 2012, č. j. 19 C 77/2011-77, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2012, č. j. 57 Co 490/2012-134, která měla nabýt vlastnické právo darovací smlouvou ze dne 25. 11. 2010 od Z. Z. Soudy nesprávně posoudily otázku, zda Z. Z. vlastnické právo ke psovi nepozbyla opuštěním věci ve smyslu § 134/4 občanského zákoníku tím, že toto právo neuplatnila v trestním řízení vedeném policií ČR Obvodním oddělením Velké Heraltice pod č. j. KRPT-13606-68/TČ-2010-070618 a v trestním řízení pod sp. zn. 3 T 251/2010 a zejména v řízení o soudní úschově . Protože Z. Z. své vlastnické právo ke psovi pozbyla, nemohla je převést na přihlašovatelku darovací smlouvou ze dne 25. 11. 2010. Nelze rovněž vyloučit, že věc může být vlastnictvím obce a je třeba rovněž zkoumat, zda věc nemá být vydána příjemkyni z důvodu držby, neboť věc byla odňata příjemkyni, která psa v době odnětí nesporně držela. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Přihlašovatelka navrhla, aby dovolací soud dovolání příjemkyně odmítl, příp. zamítl. Uvedla, že v obou předcházejících řízeních soudy správně posoudily, že přihlašovatelka je vlastníkem předmětného psa, že nedošlo u Z. Z. k pozbytí vlastnického práva k psovi jeho opuštěním a že se soudy se všemi námitkami příjemkyně vypořádaly.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1. 1. 2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále jen "o. s. ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání příjemkyně není opodstatněné.

Věc, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu, se vydá tomu z účastníků řízení o úschově, který o to požádal, a jen v případě, že s vydáním věci žadateli ostatní účastníci souhlasili nebo že jejich nesouhlas byl nahrazen pravomocným rozsudkem soudu (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. Cpjn 203/2005, které bylo uveřejněno pod č. 24/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle ustanovení § 185d odst. 1 o. s. ř. předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků řízení a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.

Podle ustanovení § 185e o. s. ř. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

Žádosti příjemce o vydání předmětu úschovy soud - jak vyplývá z výše citovaných ustanovení - vyhoví vždy, vysloví-li s tím souhlas ten, kdo si rovněž činí právo na předmět úschovy nebo jehož svolení je třeba k vydání předmětu úschovy, nebo byl-li jeho souhlas nahrazen pravomocným rozsudkem soudu, popřípadě souhlasí-li s tím složitel, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.

Z uvedených závěrů při svém rozhodování o vydání předmětu úschovy odvolací soud (i soud prvního stupně) - jak vyplývá z odůvodnění usnesení vycházel. Své rozhodnutí o vydání předmětu úschovy přihlašovatelce založil na závěru, že o vydání předmětu úschovy požádaly příjemkyně i přihlašovatelka, že obě jmenované odmítly udělit souhlas s vydáním předmětu úschovy jedné z nich, že soud prvního stupně obě účastnice odkázal na možnost požadovaný souhlas nahradit rozsudkem soudu a že v řízení o žalobě podle ustanovení § 185e o. s. ř. bylo pravomocně rozhodnuto (Okresním soudem v Bruntále pod sp. zn. 19 C 77/2011), že příjemkyně je povinna souhlasit s odevzdáním předmětu úschovy přihlašovatelce.

Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (jeho správnost nebyla uplatněnými dovolacími námitkami zpochybněna) - srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2006, sp. zn. Cpjn 203/2005, které bylo uveřejněno pod č. 24/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, není dovolání příjemkyně proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání příjemkyně podle ustanovení§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. prosince 2015

JUDr. Mojmír Putna předseda senátu