21 Cdo 4701/2015
Datum rozhodnutí: 10.12.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



21 Cdo 4701/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci zástavního věřitele RENT & REAL Finance s. r. o. se sídlem ve Frýdku-Místku, 8. pěšího pluku č. 2380, IČO 27768783, zastoupeného Mgr. Lukášem Mokrým, advokátem se sídlem v Ostravě Mariánských Horách, Sokola Tůmy č. 743/16, proti zástavnímu dlužníkovi B. R. , zastoupenému JUDr. Pavlem Procházkou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Jiráskova č. 568, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 12 C 75/2013, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. února 2015 č. j. 51 Co 344/2014-203, takto:

I. Dovolání zástavního dlužníka se odmítá .
II. Zástavní dlužník je povinen zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč k rukám Mgr. Lukáše Mokrého, advokáta se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, Sokola Tůmy č. 743/16.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2015 č. j. 51 Co 344/2014-203 není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 [dále jen o. s. ř. (srov. čl. II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Judikatura soudů dospěla k závěru, že v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, a že tyto rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. 21 Cdo 3161/2006, které bylo uveřejněno pod č. 58 ve Sbírce soudních rozhodnutí s stanovisek, roč. 2008, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3973/2009 nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4377/2009). Soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda bylo ve smyslu ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. doloženo zástavní právo k zástavě, přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, avšak - jak vyplývá z povahy řízení o soudním prodeji zástavy jakožto první fáze soudního prodeje zástavy - jen tehdy, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2010 sp. zn. 21 Cdo 3754/2009, které bylo uveřejněno pod č. 113 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011), a obdobná úvaha platí i při zkoumání toho, zda byla doložena zástavním právem zajištěná pohledávka (má-li být právním titulem zajištěné pohledávky smlouva). To, že důvod neplatnosti smlouvy vyšel z jejího obsahu nebo jinak za řízení najevo, znamená, že je z obsahu spisu zřejmý, evidentní, nevzbuzující pochybnosti, že jej nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků a že nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se platnosti smlouvy, neboť povaha řízení o soudním prodeji zástavy, určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř., neumožňuje soudu provést dokazování k takovým sporným tvrzením (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014 sp. zn. 21 Cdo 3466/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2786/2011).

V části, v níž dovolatel uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (zpochybňuje-li skutkové závěry, z nichž odvolací soud vycházel při posuzování podmínek pro nařízení soudního prodeje zástavy, a vytýká-li soudům, že neprovedly jím navrhované důkazy výslechem zástavního dlužníka a svědků a že mu upřely právo na spravedlivý soudní proces a nezabývaly se jeho námitkami ), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavního dlužníka podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. prosince 2015
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu