21 Cdo 4660/2007
Datum rozhodnutí: 26.02.2009
Dotčené předpisy:





21 Cdo 4660/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci dědictví po M. J., za účasti 1) J. J., zastoupeného advokátkou, 2) P. F., zastoupeného advokátem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 D 944/97, o dovolání P. F. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2006, č. j. 24 Co 183/2006-260, takto:


Dovolání se zamítá.


Odůvodnění:


Řízení o dědictví po M. J., zemřelé dne 7. 6. 1997 (dále též jen zůstavitelka ), bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 7. 1997, č. j. D 944/97-14. Provedením úkonů v tomto řízení byla pověřena Mgr. Š. Z., notářka v P. (§ 38 o.s.ř.).


Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 25.10.2000, č. j. 20 D 944/97-95, určil obecnou cenu majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví zůstavitelky a jejího pozůstalého manžela J. J. 480.868,- Kč a současně rozhodl, že z tohoto majetku náleží do dědictví pohledávka za pozůstalým manželem z titulu vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů ve výši 240.434,- Kč a že pozůstalý manžel J. J. převezme věci a jiné majetkové hodnoty v rozhodnutí popsané.


Odvolání P. F. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25.10.2000, č. j. 20 D 944/97-95, Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.6.2001, č. j. 24 Co 119/2001-111, jako opožděné odmítl.


K dovolání P. F. Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 20.12.2001, č. j. 30 Cdo 2199/2001-120, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.6.2001, č. j. 24 Co 119/2001-111, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že odvolací soud vycházel z nesprávného závěru o opožděnosti odvolání.


Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 29.7.2002, č. j. 16 Co 206/2002-134, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5.12.2000, č. j. 20 D 944/97-94, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 20.12.2004, č. j. 20 D 944/1997-224, určil obecnou cenu majetku zůstavitelky 40.898,- Kč, výši zůstavitelčiných dluhů 3.827,- Kč a čistou hodnotu dědictví po zůstavitelce 37.071,- Kč (výrok I.) a potvrdil, že pozůstalý manžel zůstavitelky J. J. a syn zůstavitelky P. F. nabývají každý jednu polovinu věcí a jiných majetkových hodnot v rozhodnutí popsaných (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.). Vycházel ze závěru, že zůstavitelka nezanechala závěť, a proto jsou, jako dědici ze zákona v první dědické skupině, povoláni k dědění pozůstalý manžel a pozůstalý syn, kteří dědictví neodmítli ; že z důvodu, že všechna aktiva a pasiva bezpodílového spoluvlastnictví manželů byla sporná, nebylo toto spoluvlastnictví v rámci dědického řízení vypořádáváno ; že potvrdil nabytí dědictví podle dědických podílů, protože mezi dědici nedošlo k dohodě o vypořádání dědictví .


K odvolání P. F. Městský soud v Praze usnesením ze dne 11.12.2006, č. j. 24 Co 183/2006-260, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20.12.2004, č. j. 20 D 944/1997-224, změnil ve výroku I. a určil obecnou cenu majetku zůstavitelky 790.073,- Kč, výši zůstavitelčiných dluhů 3.827,- Kč a čistou hodnotu dědictví po zůstavitelce 786.246,- Kč, a ve výroku II. jen ve výčtu majetku spadajícího do dědictví s tím, že namísto zůstatkové hodnoty členského podílu v SBD P., ve výši 31.575,- Kč, se zařazuje do dědictví členský podíl v tomto bytovém družstvu v obecné ceně 785.000,- Kč , a že ze seznamu cenností uložených v depositu VFN se vypouští věci v rozhodnutí popsané a že jinak se usnesení soudu prvního stupně v tomto výroku potvrzuje ; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Uvedl, že soud prvního stupně nepostupoval správně při posouzení, jakou hodnotu je třeba vzít v tomto dědickém řízení na zřetel při určení obecné ceny majetku zůstavitelky, když zjistil, že zůstavitelka byla ke dni své smrti členkou bytového družstva ; že soud v tomto dědickém řízení musí podle ustálené judikatury vycházet z obecné (nyní obvyklé) ceny členského podílu v bytovém družstvu, nikoli z tzv. zůstatkové hodnoty členského podílu v bytovém družstvu, který stávající právní úprava družstev nezná ; že dle závěrů znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce JUDr. P. K. obecná cena členského podílu zůstavitelky v bytovém družstvu ke dni její smrti činila 785.000,- Kč ; že tuto hodnotu je nezbytné zařadit do dědictví po zůstavitelce ; že neobstojí námitka pozůstalého manžela, že v době úmrtí zůstavitelky v roce 1979 se při určování ceny členského podílu vycházelo z jiných hledisek ; že soud musí vycházet z obecné (obvyklé) ceny ke dni úmrtí, ale z právních názorů na způsob určení této obecné (obvyklé) ceny, které odpovídají době jeho rozhodování ; že mezi dědici je spornou otázkou, zda rekreační chata byla vybudována výlučně z finančních prostředků pozůstalého manžela či pouze z finančních prostředků zůstavitelky, resp. zda do chaty investovala též dřívější manželka pozůstalého manžela, tedy zda předmětný rekreační objekt a přilehlé nemovitosti náležely do bezpodílového spoluvlastnictví pozůstalého manžela a zůstavitelky nebo zda patří pouze pozůstalému manželovi ; že sporné jsou i investice do předmětné nemovitosti ; že soud prvního stupně postupoval správně, když do dědictví nezařadil žádný šicí stroj protože jde o sporné aktivum ; že totéž platí o obrazu od J.Úprky ; že sbírka gramofonových desek je položkou mezi dědici spornou ; že také zařízení truhlářské dílny je mezi účastníky sporné ; že pozůstalý syn P. F. ve svém odvolání důvodně namítal, že soud zařadil do aktiv dědictví hodnoty, které nepatřily zůstavitelce, ale právě pozůstalému synovi ; že vzhledem k tomu, že jde o položky sporné ve smyslu § 175k odst. 3 o.s.ř., soud prvního stupně pochybil, když zmíněný movitý majetek zařadil do aktiv dědictví a když hodnotu tohoto majetku vzal na zřetel v rozhodnutí o obecné ceně majetku zůstavitelky, výši dluhů a čisté hodnotě dědictví ; že ze seznamu položek náležejících do dědictví vypustil ve výroku specifikované položky, které zůstaly mezi dědici sporné .


Proti usnesení odvolacího soudu podal P. F. dovolání. Namítá, že není zahrnut do podstaty dědictví veškerý majetek zůstavitelky, když odvolatel tvrdil a tvrdí, že v dědictví měl být projednán rekreační objekt s příslušenstvím v kat. území P. u S., když se jednalo a jedná o nemovitost, která byla získána za trvání manželství zůstavitelky a pozůstalého manžela ; že předmětná nemovitost v obci P. náležela do bezpodílového spoluvlastnictví zůstavitelky a jejího manžela ; že proto každý z účastníků dědického řízení by měl nabýt podle jeho výsledku spoluvlastnický podíl na předmětné nemovitosti ; že nebyl znalci přivolán k žádnému soupisu majetku, a to ani v bytě zůstavitelky, ani v uvedeném rekreačním objektu v P. v okrese P.-z. ; že v rozsahu dědictví měly být i další předměty, kromě dalšího cenný a popsaný obraz českého umělce a kromě toho vzácné nahrávky moderní hudby 20. století, což samo o sobě by prezentovalo značné hodnoty finančně a majetkově vyjádřitelné, které v seznamu majetku obsaženy nejsou a tudíž zde absentují . Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen zákon č. 30/2000 Sb. ) a zůstavitelka M. J. zemřela dne 7.6.1997, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle dosavadních právních předpisů , tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen o.s.ř. ).


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 243a odst. 1 věty první o.s.ř. bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.


Odvolací soud v daném případě vycházel - jak výše uvedeno - ze závěru, že mezi dědici je spornou otázkou, zda rekreační chata byla vybudována výlučně z finančních prostředků pozůstalého manžela či pouze z finančních prostředků zůstavitelky, resp. zda do chaty investovala též dřívější manželka pozůstalého manžela, tedy zda předmětný rekreační objekt a přilehlé nemovitosti náležely do bezpodílového spoluvlastnictví pozůstalého manžela a zůstavitelky nebo zda patří pouze pozůstalému manželovi ; že sporné jsou i investice do předmětné nemovitosti ; že soud prvního stupně postupoval správně, když do dědictví nezařadil žádný šicí stroj protože jde o sporné aktivum ; že totéž platí o obrazu od J. Ú. ; že sbírka gramofonových desek je položkou mezi dědici spornou ; že také zařízení truhlářské dílny je mezi účastníky sporné ; že pozůstalý syn P. F. ve svém odvolání důvodně namítal, že soud zařadil do aktiv dědictví hodnoty, které nepatřily zůstavitelce, ale právě pozůstalému synovi ; že vzhledem k tomu, že jde o položky sporné ve smyslu § 175k odst. 3 o.s.ř., soud prvního stupně pochybil, když zmíněný movitý majetek zařadil do aktiv dědictví a když hodnotu tohoto majetku vzal na zřetel v rozhodnutí o obecné ceně majetku zůstavitelky, výši dluhů a čisté hodnotě dědictví ; že ze seznamu položek náležejících do dědictví vypustil ve výroku specifikované položky, které zůstaly mezi dědici sporné . Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že P. F. namítá nesprávnost těchto závěrů.


Podle ustanovení § 175k odst. 3 o.s.ř., jsou-li aktiva a pasíva mezi účastníky sporná, omezí se soud jen na zjištění jejich spornosti; při výpočtu čistého majetku k nim nepřihlíží.


Podle ustanovení § 175l odst. 1 o.s.ř., měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem majetek v bezpodílovém spoluvlastnictví, soud rozhodne o obecné ceně tohoto majetku v době smrti zůstavitele a podle zásad uvedených v občanském zákoníku určí, co z tohoto majetku patří do dědictví a co patří pozůstalému manželovi. Závisí-li rozhodnutí na skutečnosti, která zůstala mezi pozůstalým manželem a některým z dědiců sporná, postupuje soud podle § 175k odst. 3 o.s.ř.


Podle ustanovení § 175y odst. 1 o.s.ř. nezařazení majetku nebo dluhů do aktiv a pasív dědictví v důsledku postupu podle § 175k odst. 3 o.s.ř. nebo podle § 175l odst. 1 věty druhé o.s.ř. nebrání účastníkům řízení, aby se domáhali svého práva žalobou mimo řízení o dědictví.


V řízení o dědictví je soud povinen zjistit zůstavitelův majetek a jeho dluhy a provést soupis aktiv a pasiv dědictví (§ 175m věta první o.s.ř.). Na podkladě zjištění zůstavitelova majetku a jeho dluhů soud určí obecnou cenu majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví, popřípadě výši jeho předlužení v době smrti zůstavitele (§ 175o odst. 1 o.s.ř.). Jsou-li však aktiva a pasiva mezi účastníky sporná, omezí se soud jen na zjištění jejich spornosti; při výpočtu čistého majetku k nim nepřihlíží (§ 175k odst. 3, § 175m, věta druhá o.s.ř.).


Při zjišťování, zda a jaký majetek či dluhy zůstavitel zanechal, soud vychází nejen z tvrzení a výpovědí účastníků řízení nebo z důkazů jimi navržených; protože jde o řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je soud povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění rozhodných skutečností (srov. § 120 odst. 2 o.s.ř.). Získaná skutková zjištění soud posoudí podle právních předpisů; do aktiv a pasiv dědictví lze sepsat jen takový majetek (dluh), o němž bylo zjištěno (jak po stránce skutkové, tak i po stránce právní), že patřil zůstaviteli. Při tomto svém postupu soud současně musí přihlížet k tomu, že u těch aktiv nebo pasiv, která jsou mezi účastníky sporná, se smí omezit jen na zjištění spornosti. Uvedené ve svých důsledcích znamená, že soud je sice povinen zjistit zůstavitelův majetek a jeho dluhy (a to i pomocí důkazů, které účastníci nenavrhli), avšak s výjimkou těch aktiv (tj. jednotlivých majetkových hodnot) a těch pasiv (tj. jednotlivých dluhů), které jsou mezi účastníky sporné. Protože se soud u sporných aktiv a pasiv v řízení o dědictví omezuje jen na zjištění jejich spornosti, nesmí provádět další (jiné) dokazování, kterým by tato spornost mohla být odstraněna (a to i kdyby bylo účastníky navrhováno) a které by tak mohlo sloužit jako skutkový základ pro právní posouzení, zda sporné majetkové hodnoty nebo dluhy skutečně zůstaviteli patřily. Ustanovení § 175k odst. 3 o.s.ř. tak uvedeným způsobem omezuje (limituje) v dědickém řízení užití obecného ustanovení § 120 o.s.ř.


Sporností aktiv nebo pasiv dědictví se ve smyslu ustanovení § 175k odst. 3 o.s.ř. rozumí rozdílná (rozporná) tvrzení účastníků řízení o skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení (právní závěr), zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli. Jsou-li údaje účastníků shodné nebo liší-li se jen v okolnostech, které nejsou pro právní hodnocení významné, nejde o spor o aktiva nebo pasiva dědictví. V případě, že účastníci mají jen rozdílný právní názor na otázku, zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli, nemůže se soud omezit na "zjištění spornosti"; na základě svého právního posouzení musí rozhodnout, zda patří nebo nepatří do dědictví.


Stejný postup je na místě v případě bezpodílového spoluvlastnictví zůstavitele a pozůstalé manželky (srov. § 175l o.s.ř.). Zde soud v řízení o dědictví při zjišťování, které věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřily do společného jmění, jaké měli manželé společné závazky, co každý z manželů vynaložil ze svého na společný majetek nebo co bylo ze společného majetku vynaloženo na jejich ostatní majetek, vychází ze shodných tvrzení účastníků (dědiců a pozůstalého manžela).


Zůstala-li některá z těchto okolností mezi pozůstalým manželem a dědici nebo mezi dědici navzájem po skutkové stránce sporná, postupuje soud (soudní komisař) podle § 175k odst. 3 o.s.ř., tj. omezí se jen na zjištění jejich spornosti a při vypořádání bezpodílového spoluvlstnictví k ní nepřihlíží. Účastníci (dědici nebo pozůstalý manžel) se pak mohou domáhat svých práv k tomuto majetku nebo ohledně těchto dluhů žalobou mimo řízení o dědictví.


Protože se soud v dědickém řízení - jak výše uvedeno - nezabývá těmi aktivy nebo pasívy dědictví, která jsou mezi účastníky sporná, a ani skutečnostmi, které jsou při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů sporné mezi pozůstalým manželem a dědici, popřípadě mezi dědici, nejsou majetek nebo dluhy, jichž se spornost týká, v dědickém řízení vypořádány. Účastníci dědického řízení se proto mohou svých práv k tomuto majetku domáhat žalobou, a to jak v době, kdy dědické řízení ještě probíhá, tak i po jeho pravomocném skončení. Žalobu soud projedná a rozhodne o ní ve sporném řízení (k tomu podrobněji viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.10.2007, sp. zn. 21 Cdo 2138/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 70, ročník 2008).


Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že postup odvolacího soudu v případě sporných aktiv a pasiv bezpodílového spoluvlastnictví zůstavitelky a pozůstalého manžela J. J. (§ 175l odst. 2 a § 175k odst. 3 o.s.ř.) i v případě sporných aktiv a pasiv dědictví (§ 175k odst. 3 o.s.ř.) po zůstavitelce byl zcela v souladu se shora vysvětlenou ustálenou judikaturou soudů.


Dovolatel v dovolání rovněž namítá, že nebyl znalci přivolán k žádnému soupisu majetku, a to ani v bytě zůstavitelky, ani v uvedeném rekreačním objektu v P. v okrese P.-z. . Tato vada však, zejména s ohledem na závěry shora uvedené, nemohla mít vliv na správnost posuzovaného usnesení [§ 241 odst. 3 písm. b) o.s.ř.].


Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů správné, a protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání P. F. podle ustanovení § 243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 26. února 2009


JUDr. Roman Fiala, v. r.


předseda senátu