21 Cdo 4629/2009
Datum rozhodnutí: 23.11.2010
Dotčené předpisy: § 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb., § 94 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 229 odst. 4 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 235f o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 1část věty za středníkem o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 3 věta třetí o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 254 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009



21 Cdo 4629/2009-123

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy v exekuční věci oprávněných a) L. P. a b) R. P. , obou zastoupených JUDr. Zuzanou Noskovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Martinská č. 8, proti povinnému F. N. , zastoupenému JUDr. Josefem Šnejdou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Nerudova č. 21, pro 20.937,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.9.2006 č.j. 17 Nc 5814/2006-4 a ze dne 24.1.2007 č.j. 17 Nc 5814/2006-13, za účasti "Okresního soudu v Českých Budějovicích se sídlem v Českých Budějovicích, Lidická č. 20", a JUDr. Jiřího Křivance, soudce Okresního soudu v Českých Budějovicích, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 21 C 1/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. května 2009 č.j. 8 Co 1056/2009-95, takto:

Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6.3.2009 č.j. 21 C 1/2008-73 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18.9.2006 č.j. 17 Nc 5814/2006-4 nařídil podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.4.2006 č.j. 14 C 45/2006-17 k uspokojení pohledávky oprávněných ve výši 20.937,- Kč a pro "náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny", exekuci na majetek povinného a rozhodl, že provedením exekuce se pověřuje soudní exekutor Mgr. David Koncz.

Okresní soud v Českých Budějovicích poté usnesením ze dne 24.1.2007 č.j. 17 Nc 5814/2006-13 rozhodl, že se "exekuce, nařízená usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. 17 Nc 5814/2006-4 ze dne 18.9.2006 částečně zastavuje pro pohledávku spočívající v úroku z prodlení ve výši 20.937,- Kč" a že "exekuce bude pokračovat pro vymáhání nákladů této exekuce".

Proti těmto usnesením podal povinný žalobu pro zmatečnost. Zdůvodnil ji zejména tím, že napadenými usneseními bylo rozhodnuto v jeho neprospěch v důsledku trestného činu soudce JUDr. Jiřího Křivance, neboť "vykonával svoji pravomoc způsobem odporujícímu zákonu, spočívajícím v úmyslu způsobit povinnému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch" a dopustil se trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele. Povinný dále uvedl, že napadená usnesení "neměla být vůbec vydána, neboť na základě exekučního titulu dobrovolně plnil", že mu a jeho rodině vznikla "tímto nezákonným postupem škoda jak hmotného tak duševního charakteru".

Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6.3.2009 č.j. 21 C 1/2008-73 žalobu zamítl a rozhodl, že "žalovaní" nemají právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost byla podána proti usnesení okresního soudu, kterým byla nařízena exekuce podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekučního řádu"), a proti usnesení okresního soudu, kterým byla exekuce částečně zastavena podle ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu a § 268 odst. 1 písm. c) a odst. 4 občanského soudního řádu, že ve věcech exekuce nařízené a prováděné podle exekučního řádu je žaloba přípustná jen z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 4 občanského soudního řádu proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, a že žaloba pro zmatečnost, podaná proti jinému usnesení soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu vydanému ve věcech exekuce, proto musí být bez dalšího zamítnuta. Za účastníky řízení považoval - jak vyplývá ze záhlaví usnesení - povinného jako "žalobce" a Okresní soud v Českých Budějovicích a soudce Okresního soudu v Českých Budějovicích JUDr. Jiřího Křivance jako "žalované".

K odvolání povinného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 28.5.2009 č.j. 8 Co 1056/2009-95 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že "žalovaní" nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že podle ustanovení § 254 odst. 2 občanského soudního řádu lze "v rámci řízení o výkon rozhodnutí" podat žalobu pro zmatečnost pouze podle ustanovení § 229 odst. 4 občanského soudního řádu, tj. že lze žalobou pro zmatečnost napadnout pouze pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, a že proto povinným podaná žaloba pro zmatečnost musela být zamítnuta. Stejně jako soud prvního stupně považoval za účastníky řízení povinného jako "žalobce" a Okresní soud v Českých Budějovicích a soudce Okresního soudu v Českých Budějovicích JUDr. Jiřího Křivance jako "žalované".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítl, že žalobou pro zmatečnost podanou podle ustanovení § 229 odst.4 občanského soudního řádu může účastník napadnout "rovněž" pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, a že tedy "tu jsou i další zákonem neomezené možnosti, jak žalobou pro zmatečnost může účastník napadnou pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno". Domnívá se, že "v tomto případě se jedná o rozšíření možnosti, kdy žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí vedle taxativního vymezení ustanovením § 229 odst. 1 písm. a) až g) občanského soudního řádu". Podle dovolatele "se soudce JUDr. Jiří Křivanec vydáním předmětných usnesení dopustil trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele, když svoji pravomoc vykonával v rozporu se zákonem, spočívajícím v úmyslu způsobit povinnému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch". Napadená usnesení žalobou pro zmatečnost neměla být vůbec vydána, neboť povinný plnil dobrovolně na základě exekučního titulu. Dovolateli i jeho rodině vznikla nezákonným jednáním soudce JUDr. Jiřího Křivance škoda, a to jak hmotného, tak i duševního charakteru, v důsledku obstavení výplaty jeho důchodu, přikázáním všech jeho peněžních pohledávek vůči Povodí Moravy, s.p., jakož i v důsledku provádění oceňování jeho movitého a nemovitého majetku připravovaného soudním exekutorem do exekučního prodeje. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm.b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Povinný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení § 238a odst. l písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. l písm. b) dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvého stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst.l písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. l písm. c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238a odst. l písm.b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. l písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 238a odst. l písm.b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst.2 a § 237 odst. l písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 238a odst. l písm.b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V posuzovaném případě bylo pro rozhodnutí ve věci mimo jiné významné vyřešení právní otázky, zda je přípustná proti usnesení soudu prvního stupně, kterým byla nařízena a zastavena exekuce podle exekučního řádu, žaloba pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o.s.ř. Vzhledem k tomu, že uvedená právní otázka nebyla dosud v rozhodnutí dovolacího soudu vyřešena a že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení podle § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání sice není opodstatněné, že však řízení před soudy je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle ustanovení § 254 odst.1 věty první o.s.ř. se na výkon rozhodnutí užije ustanovení Částí první až páté Občanského soudního řádu, není-li v Části šesté uvedeno jinak.
Podle ustanovení § 254 odst.2 části věty druhé za středníkem o.s.ř. při výkonu rozhodnutí lze podat žalobu pro zmatečnost pouze z důvodu uvedeného v § 229 odst.4 o.s.ř.

Podle ustanovení § 52 odst.1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Protože ve vztahu k žalobě pro zmatečnost exekuční řád "nestanoví jinak", vyplývá z citovaných ustanovení, že v exekučních věcech je žaloba pro zmatečnost přípustná jen z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst.4 o.s.ř., tedy jen jestliže byla podána proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Žaloba pro zmatečnost, podaná proti jinému usnesení soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu vydanému v exekučních věcech proto musí být bez dalšího zamítnuta, aniž by bylo potřebné k rozhodnutí o ní nařizovat jednání (srov. § 235f o.s.ř.).

Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že v dikci ustanovení § 229 odst.4 o.s.ř. je použito slovo "rovněž". Uvedené slovo totiž vyjadřuje jen obsahovou návaznost tohoto ustanovení na předchozí odstavce ustanovení § 229 a nelze z něho úspěšně dovozovat, že by představovalo "rozšíření možnosti, kdy žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí" nad rámec případů vyjmenovaných v ustanovení § 229 odst.4 o.s.ř.

Vzhledem k tomu, že povinný žalobou pro zmatečnost napadl rozhodnutí okresního soudu jako soudu prvního stupně vydaná v exekuční věci, soudy v souladu se zákonem dospěly k závěru, že proti těmto rozhodnutím není žaloba pro zmatečnost přípustná.

Řízení před soudy je však postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný (§ 90 o.s.ř.).

Účastníky řízení jsou také navrhovatel a ti, které zákon za účastníky označuje (§ 94 odst. 2 o.s.ř.).

Žaloba pro zmatečnost (nebo žaloba na obnovu řízení) musí vedle obecných náležitostí uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo důvod zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. § 232 odst. 1 o.s.ř.). Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo důvod zmatečnosti) mohou být měněny jen po dobu trvání lhůt k žalobě (§ 232 odst. 2 o.s.ř.).

Účastníky řízení o žalobě pro zmatečnost (o žalobě na obnovu řízení) jsou - jak vyplývá z povahy této žaloby jakožto mimořádného opravného prostředku - ti, kdo byli účastníky původního řízení, popřípadě jejich právní nástupci z důvodu universální nebo singulární sukcese (žalobu pro zmatečnost může podat jen účastník původního řízení, popřípadě jeho právní nástupce, přičemž také ostatní účastníci řízení nemohou být osobami odlišnými od účastníků řízení, proti němuž žaloba pro zmatečnost směřuje, popřípadě jejich právních nástupců); uvedenému odpovídá, že zákon (srov. § 232 odst.1 o.s.ř.) ani nepožaduje, aby žaloba pro zmatečnost (žaloba na obnovu řízení) obsahovala označení účastníků řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2003 sp. zn. 29 Odo 558/2001, které bylo uveřejněno pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004). Definice účastníků je tedy u žaloby pro zmatečnost dána ustanovením § 94 odst. 2 o.s.ř. Účastníci řízení si také v řízení o tomto opravném prostředku zachovávají stejné procesní postavení, jaké měli v původním řízení.

V původním řízení (v řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí, proti nimž povinný podal žalobu pro zmatečnost) vystupovali jako oprávnění L. P. a R. P.. Bez ohledu na to, jak povinný v žalobě pro zmatečnost označil účastníky řízení o této žalobě, z ustanovení § 94 odst.2 o.s.ř. je nepochybné, že v řízení o zmatečnost byli účastníky kromě povinného též (jen) oprávnění a že s Okresním soudem v Českých Budějovicích a soudcem JUDr. Jiřím Křivancem nemělo být jako s účastníky tohoto řízení nakládáno.

Soudy se však uvedeným vymezením účastenství v řízení o žalobě pro zmatečnost neřídily. Zatížily proto řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť povinným podanou žalobu pro zmatečnost projednaly a rozhodly vůči někomu, kdo se nestal účastníkem řízení, a odepřely možnost jednat před soudem tomu, kdo byl účastníkem řízení. Dovolací soud k uvedené vadě řízení přihlédl, i když nebyla v dovolání uplatněna (§ 242 odst.3 o.s.ř.).

Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení podle ustanovení § 243b odst. 1 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud České republiky zrušil také toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243b odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. listopadu 2010

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu