21 Cdo 4622/2009
Datum rozhodnutí: 23.11.2010
Dotčené předpisy: § 12a odst. 1 ZKV, § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 229 odst. 4 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




21 Cdo 4622/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy ve věci konkursu úpadce PRACH-STAV, s.r.o. se sídlem v Prachaticích, Budovatelská č. 1057, IČO 26028671, zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 12, o žalobě pro zmatečnost podané úpadcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. srpna 2005 č.j. 1 Ko 365/2005-162, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1194/2005, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2008 č.j. 11 Cmo 199/2008-79, takto:

I. Dovolání úpadce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2.8.2005 č.j. 1 Ko 365/2005-162 odmítl podle ustanovení § 218 písm. c) občanského soudního řádu jako nepřípustné odvolání úpadce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4.5.2005 č.j. 12 Ko 54/2005-55, kterým byl na návrh úpadce na jeho majetek prohlášen konkurs, kterým byl správcem konkursní podstaty ustanoven JUDr. M. H. a kterým byli vyzváni věřitelé úpadce, aby ve lhůtě třiceti dnů přihlásili do konkursu všechny své nároky a aby sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na majetku úpadce. Odvolací soud dospěl k závěru, že návrh na prohlášení konkursu na majetek úpadce v souladu se způsobem uvedeným v obchodním rejstříku podepsal jednatel úpadce Ing. P. M. a prokurista Ing. P. M., tedy osoby oprávněné jednat jménem úpadce, a to způsobem uvedeným v obchodním rejstříku. K námitkám úpadce uvedl, že "jednatelská oprávnění" může omezit jen společenská smlouva, stanovy nebo valná hromada, že takové omezení je však vůči třetím osobám neúčinné, a že úpadce neprokázal, že byl Ing. P. M. odvolán z funkce prokuristy a úpadce je proto vázán úkonem, který prokurista učinil.

Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal úpadce žalobu pro zmatečnost. Zdůvodnil ji zejména tím, že vrchní soud odmítl jeho odvolání proti usnesení krajského soudu v rozporu se zákonem, neboť návrh na prohlášení konkursu nebyl podán ani úpadcem, ani osobou povinnou podat návrh za něho, prokurista nebyl oprávněn podepsat návrh na prohlášení konkursu a nebyl u úpadce osvědčen úpadek. Odvolání úpadce proti usnesení krajského soudu je proto třeba považovat za přípustné.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 19.7.2007 č.j. 13 Cm 1194/2005-50 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že v ustanovení § 4 odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání se uvádí, které "subjekty jsou oprávněny návrh na konkurs podat", že vrchní soud posoudil návrh na prohlášení konkursu jako návrh podaný osobami k tomu oprávněnými a že proto ve smyslu ustanovení § 12a odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání proti usnesení o prohlášení konkursu není odvolání přípustné. Žaloba pro zmatečnost "není institutem, kterým lze přezkoumat samotné důvody prohlášení konkursu ani náležitosti samotného návrhu", a "skutečnosti vedoucí k posouzení skutkového stavu případně právního posouzení není soud při zmatečnostní žalobě již oprávněn zkoumat".

K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4.12.2008 č.j. 11 Cmo 199/2008-79 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně a doplnil, že vrchní soud správně dovodil, že návrh na prohlášení konkursu byl podán osobami oprávněnými jednat jménem úpadce, že podle ustanovení § 12a odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání se nelze proti usnesení o prohlášení konkursu odvolat, byl-li návrh podán úpadcem (dlužníkem), a že se vrchní soud vypořádal rovněž s námitkami úpadce o tom, že o návrhu na prohlášení konkursu nerozhodla valná hromada a že prokurista Ing. P. M. byl ze své funkce odvolán.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání. Namítl, že krajský soud "ve svém usnesení č.j. 12 K 54/2005-183 ze dne 21.3.2006 výslovně poučil o možnosti podat odvolání", a že tedy "není možné, aby nebyl oprávněn odvolání podat, když byl o svém právu poučen". Domnívá se, že "účastníkům řízení bylo upřeno jejich právo jednat před vrchním soudem, že se vrchní soud nezabýval jejich námitkami, že nebyly splněny předpoklady pro konkurs, neboť úpadce nebyl v úpadku a návrh nebyl podán osobou k tomu oprávněnou". Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Úpadce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Žaloba pro zmatečnost nespočívá na zásadě universality, která by umožňovala, že by ji bylo možné podat proti kterémukoliv pravomocnému rozhodnutí soudu a z jakéhokoliv důvodu. Z ustanovení § 229 o.s.ř. bez pochybností vyplývá, že žaloba pro zmatečnost je přípustná jen proti rozhodnutím v něm vyjmenovaným a že ji lze podat jen z důvodů v tomto ustanovení obsažených.

Podle ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

Způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst.4 o.s.ř. jsou pravomocná usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení a jejím důvodem je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno.

Z hlediska ustanovení § 229 odst.4 o.s.ř. by mohla být žaloba pro zmatečnost podaná úpadcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2.8.2005 č.j. 1 Ko 365/2005-162 důvodná, jen kdyby odvolání úpadce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4.5.2005 č.j. 12 Ko 54/2005-55 bylo odmítnuto v rozporu s ustanovením § 218 písm.c) o.s.ř., tedy kdyby bylo odvolání úpadce odmítnuto, ačkoliv bylo přípustné.

Podle ustanovení § 12a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o konkursu a vyrovnání") bude-li k návrhu dlužníka nebo osob za dlužníka povinných podat návrh na prohlášení konkursu osvědčeno, že je dlužník v úpadku, soud konkurs prohlásí do 10 pracovních dnů ode dne doručení úplného návrhu na prohlášení konkursu; proti usnesení o prohlášení konkursu se nelze odvolat.

V projednávané věci soudy v původním řízení správně dovodily, že návrh na prohlášení konkursu na majetek úpadce byl podán osobami oprávněnými jednat jménem úpadce a že proto odvolání proti usnesení, kterým byl prohlášen konkurs na návrh dlužníka nebo osob oprávněných za dlužníka podat návrh na prohlášení konkursu, není přípustné.

V judikatuře soudů nejsou pochybnosti o tom, že právní úprava jednání za právnickou osobu v řízení před soudem účinná od 1.1.2001 (podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb.) je samostatně (autonomně na hmotném právu) obsažena v občanském soudním řádu a že tedy hmotněprávní úpravu jednání jménem (v zastoupení) právnické osoby, obsaženou především v občanském zákoníku a v obchodním zákoníku, nelze použít při posuzování oprávnění jednat za právnickou osobu v občanském soudním řízení, ledaže by možnost její aplikace vyplývala buď přímo z ustanovení § 21 o.s.ř. nebo ze zvláštních právních předpisů. Jednal-li úpadce při podání návrhu na zahájení řízení jedním ze svých jednatelů, pak za něho při podání návrhu na prohlášení konkursu jednala ve smyslu § 21 odst. 1 písm. a) o.s.ř. osoba k tomu oprávněná; to platí bez zřetele k tomu, že společenská smlouva předepisovala jednatelům jednat za navrhovatele společně (§ 133 odst. 1 obchodního zákoníku) [srov. též právní názor obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.3.2005 sp. zn. 29 Odo 963/2003, které bylo uveřejněno pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006].

Důvodná není ani námitka úpadce, že by byl oprávněn podat odvolání proti usnesení krajského soudu o prohlášení konkursu, neboť byl o "této možnosti v předmětném rozhodnutí výslovně poučen". Nesprávné poučení soudu prvního stupně o tom, že odvolání je přípustné, totiž nezakládá samo o sobě přípustnost odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže zákon odvolání proti takovému rozhodnutí výslovně zapovídá.

Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam, neboť odpovídá ustálené judikatuře soudů, a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání úpadce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť úpadce na náhradu svých nákladů nemá právo a nikomu dalšímu v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. listopadu 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu