21 Cdo 4570/2015
Datum rozhodnutí: 20.11.2015
Dotčené předpisy: § 243C odst. 1 o. s. ř.



21 Cdo 4570/2015

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce S. D. , zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Tyršova č. 1714/27, proti žalované Hornické poliklinice s.r.o. se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sokolská třída č. 2587/81, IČO 47668580, zastoupené Mgr. Magdalenou Gebauerovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Dolní náměstí č. 117/3, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 83/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. června 2015 č.j. 16 Co 77/2015-110, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Magdaleny Gebauerové, advokátky se sídlem v Opavě, Dolní náměstí č. 117/3.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.6.2015 č.j. 16 Co 77/2015 - 110 není podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k požadavku určitosti výpovědi srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1967 sp. zn. 6 Cz 193/67, které bylo uveřejněno pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968; k požadavku určitosti výpovědi podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1138/2011 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1797/97, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999; k výkladu projevu vůle ve výpovědi srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001 sp. zn. 21 Cdo 535/2000; k příčinné souvislosti mezi organizační změnou a nadbytečností zaměstnance srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2015 sp. zn. 21 Cdo 346/2014; k zajištění pracovní činnosti jinak než zaměstnancem v pracovním poměru srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2003 sp. zn. 21 Cdo 733/2003, který byl uveřejněn pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. [zpochybňuje-li skutkový závěr odvolacího soudu (shodný se soudem prvního stupně) o tom, že výpověď ze dne 29. 11. 2013 obsahovala vlastnoruční podpis ředitele jako osoby jednající jménem žalované a závěr o tom, že žalobce byl při předání výpovědi ředitelem ústně seznámen s důvodem organizační změny, na nichž soudy založily svůj právní závěr, že výpověď ze dne 29. 11. 2013 je platná; podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, jak odvolací soud provedené důkazy hodnotil, předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že výpověď z pracovního poměru neobsahovala vlastnoruční podpis ředitele a nebyla žalobci řádně doručena a že žalobce nebyl seznámen s důvody organizační změny, a proto je výpověď neplatná)], trpí dovolání nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. listopadu 2015
JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu