21 Cdo 4557/2011
Datum rozhodnutí: 11.07.2012
Dotčené předpisy: § 93 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 241b odst. 3 předpisu č. /Sb.




21 Cdo 4557/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Stavitelství Delta Brno, spol. s r.o. se sídlem v Brně, Ostrá č. 2, IČO 00210161, zastoupeného JUDr. Miloslavem Petrželou, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná č. 19, proti žalovanému J. S. , zastoupenému JUDr. Ladislavem Lamačem, advokátem se sídlem v Olomouci, Palackého č. 4, o neúčinnost právního úkonu, za účasti Ing. P. S. , jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, zastoupené JUDr. Ladislavem Lamačem, advokátem se sídlem v Olomouci, Palackého č. 4, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 24 C 137/2009, o dovolání žalovaného a vedlejší účastnice proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 1. března 2011 č.j. 12 Co 31/2011-214, ve znění usnesení ze dne 8. dubna 2011 č.j. 12 Co 31/2011-219, takto:

I. Dovolání žalovaného a vedlejší účastnice se odmítají .
II. Žalovaný a vedlejší účastnice jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.060,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miloslava Petržely, advokáta se sídlem v Brně, Kobližná č. 19.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby soud určil, že dohoda o převodu členských práv a povinností ze dne 14.6.2007, kterou vedlejší účastnice převedla na žalovaného "členská práva a povinností, zejména členský podíl k družstevnímu bytu č., vel. 3+1, nacházejícímu se v 5. podlaží domu bytového družstva BYT A SERVIS ND DRUŽSTVA OLOMOUC v Olomouci,", je vůči němu právně neúčinná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že touto dohodou uzavřenou mezi vedlejší účastnicí a žalovaným (jejím synem) bylo zkráceno uspokojení vymahatelné pohledávky žalobce za vedlejší účastnicí ve výši 863.156,- Kč, která mu byla přiznána spolu s náklady řízení rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31.5.2007 č.j. 2 Cmo 415/2006-119.

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23.9.2010 č.j. 24 C 137/2009-174 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 20.272,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miloslava Petržely a že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že byly splněny podmínky neúčinnosti právního úkonu uvedené v ustanovení § 42a občanského zákoníku.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 1.3.2011 č.j. 12 Co 31/2011-214 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně 19.072,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miloslava Petržely; ve výroku o věci samé jej potvrdil a rozhodl, že žalovaný a vedlejší účastnice jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.104,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miloslava Petržely. Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně o právní neúčinnosti dohody o převodu členských práv a povinností "vážících se k družstevnímu bytu" ze dne 14.6.2007, uzavřené mezi vedlejší účastnicí a žalovaným, vůči žalobci, neboť tento právní úkon byl učiněn v úmyslu zkrátit žalobce jako věřitele vedlejší účastnice a žalovaný jako osoba blízká k vedlejší účastnici neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že úmysl vedlejší účastnice zkrátit žalobce jako věřitele nemohl i při náležité pečlivosti poznat. Usnesením ze dne 8.4.2011 č.j. 12 Co 31/2011-219 odvolací soud doplnil svůj rozsudek o výrok, kterým potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení státu; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaný a vedlejší účastnice dovolání.

Žalovaný ve svém dovolání namítal, že odvolací soud nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání odůvodněné tím, že požádal o změnu ustanoveného zástupce JUDr. Michala Marcinky z důvodu jeho "naprostého nezájmu", a že jednání odvolacího soudu proběhlo bez účasti žalovaného, ačkoliv byl řádně omluven. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil.

Vedlejší účastnice ve svém dovolání uváděla, že jí odvolací soud nedal možnost zajistit si "právní" zastoupení a že žalovaný nemohl o jejím sporu se žalobcem vědět, neboť jej o tom vzhledem k jeho zdravotnímu stavu neinformovala. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného a vedlejší účastnice zamítl, protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a je správné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání vedlejší účastnice proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné a že dovolání žalovaného má vady, které brání pokračování v dovolacím řízení.

Podle ustanovení § 93 odst. 3 o.s.ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.

Pravidlo uvedené v ustanovení § 93 odst. 3 o.s.ř., že vedlejší účastník má v řízení stejná práva a povinnosti jako účastník, kterého v řízení podporuje, se uplatní v průběhu (během) občanského soudního řízení. Na oprávnění vedlejšího účastníka podat opravné prostředky ustanovení § 93 odst. 3 o.s.ř. nedopadá; možnost vedlejšího účastníka uplatnit odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně proto upravuje ustanovení § 203 odst. 1 o.s.ř. a možnost vedlejšího účastníka podat žalobu na obnovu řízení nebo žalobu pro zmatečnost řeší ustanovení § 231 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že zákon nestanoví, že by vedlejší účastník mohl podat též dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, byl v soudní praxi přijat (za pomoci argumentu e silentio legis) a nadále je přijímán jako správný závěr, podle kterého vedlejší účastník není osobou oprávněnou k podání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.5.2003 sp. zn. 25 Cdo 162/2003, které bylo uveřejněno pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).

Protože k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není vedlejší účastnice oprávněna (subjektivně legitimována), Nejvyšší soud České republiky její dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v ustanovení § 241 o.s.ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (srov. § 242 odst. 1 o.s.ř.); rozsahem dovolacích návrhů není vázán jen v případech uvedených v ustanovení § 242 odst.2 o.s.ř. Není-li v dovolání uvedeno, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebyl v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu zvoleným rozsahem dovolacích návrhů) vymezen obsah přezkumné činnosti odvolacího soudu po stránce kvantitativní, a napadené rozhodnutí odvolacího soudu proto není možné přezkoumat.

Dovolání lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], a je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a o.s.ř.), také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 větu první o.s.ř.).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do uplynutí lhůty určené k podání dovolání v ustanovení § 240 o.s.ř. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. § 241 o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. § 241b odst. 2 o.s.ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, jímž uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.

Marným uplynutím lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení § 241b odst. 1, § 209 a § 43 o.s.ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlédnout. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. doplněno, podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003 sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).

Žalovaný v dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplatnil jako dovolací důvod námitku, že odvolací soud nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání odůvodněné tím, že požádal o změnu ustanoveného zástupce, a že jednání odvolacího soudu proběhlo bez účasti žalovaného, ač byl řádně omluven, tedy že - řečeno jinak slovy zákona - řízení před odvolacím soudem je postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř., neboť mu byla nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem. Zmatečnosti (včetně zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř.) však nejsou podle právní úpravy účinné od 1.1.2001 - jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. - způsobilým dovolacím důvodem; k posouzení důvodnosti námitky, že řízení před soudem trpí některou ze zmatečnostních vad uvedených v ustanovení § 229 o.s.ř., slouží od uvedeného data žaloba pro zmatečnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.8.2002 sp. zn. 29 Odo 523/2002, které bylo uveřejněno pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Z uvedeného vyplývá, že žalovaný v dovolání neuvedl žádný způsobilý dovolací důvod. Dovolání mohlo být o uvedení způsobilých dovolacích důvodů účinně doplněno do dne 18.7.2011, kdy uplynula lhůta dvou měsíců určená k podání dovolání a počítaná od doručení napadeného rozsudku odvolacího soudu žalovanému (§ 241b odst. 3 věta první o.s.ř.). Do tohoto dne však dovolání doplněno o vylíčení způsobilých dovolacích důvodů nebylo. Žalovaný tak dovolacímu soudu, který je - jak již výše uvedeno - vázán uplatněnými dovolacími důvody, zabránil, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 2.250,- Kč (srov. § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb. a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 2.550,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokát JUDr. Miloslav Petržela osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 510,- Kč. Protože dovolání žalovaného a vedlejší účastnice byla odmítnuta, dovolací soud jim podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalobci náklady v celkové výši 3.060,- Kč nahradili. Žalovaný a vedlejší účastnice jsou povinni přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. července 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu