21 Cdo 4537/2015
Datum rozhodnutí: 28.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



21 Cdo 4537/2015

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobců a) Ing. V. K. , b) Ing. M. Z. a c) I. K. , jako dědiců po Ing. I. K., zemřelém dne 22. 10. 2010, všech zastoupených JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná č. 47/19, proti žalované Mezinárodní organizaci novinářů, mezinárodní nevládní organizaci se sídlem v Praze 1, Washingtonova č. 17, IČO 00461431, zastoupené JUDr. Věrou Bognárovou, advokátkou se sídlem v Praze 2 - Nuslích, Oldřichova č. 299/23, o 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 149/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2015 č. j. 39 Co 60/2015-148, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.689,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Věry Bognárové, advokátky se sídlem v Praze 2 Nuslích, Oldřichova č. 299/23.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2015 č. j. 39 Co 60/2015-148 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů srov. například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 1994 sp. zn. 6 Cdo 82/94, uveřejněný pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 1999 sp. zn. 21 Cdo 253/99, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 9, roč. 1999, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2000 sp. zn. 21 Cdo 2124/99 a zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1367/2015, v němž dovolací soud dospěl k závěru, že, vzhledem k tomu, že důvodem přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebylo (jen) smluvní ujednání mezi žalovanou a společností SPRINT-PRESS, spol. s r. o. obsažené v jejich dohodě ze dne 30. 10. 1992, nýbrž převedení části žalované k uvedenému (jinému) zaměstnavateli, se kterým zákon spojuje přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů, došlo k tomuto přechodu práv a povinností bez ohledu na skutečnost, že převedení části žalované ke společnosti SPRINT-PRESS, spol. s r. o. bylo mezi těmito zaměstnavateli dohodnuto na základě zákona] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V části, v níž dovolatelé uplatnili jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (zpochybňují-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a nesouhlasí-li s jeho hodnocením provedených důkazů), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2016

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu