21 Cdo 4530/2015
Datum rozhodnutí: 20.01.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 věta první, § 237 a § 241a odst. 1 o. s. ř.



21 Cdo 4530/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce O. P. , zastoupeného Mgr. Barbarou Martinů, advokátkou se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 643/39, proti žalovanému M. H., místem podnikání v Praze 4, Horní č. 1474/1, IČO 67275326, zastoupeného JUDr. Martinou Váchovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská č. 689/40, o určení vzniku pracovního poměru a výše mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 69/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2014, č. j. 62 Co 260/2014-159, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martiny Váchové, advokátky se sídlem v Praze 2, Lublaňská č. 689/40.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2014, č. j. 62 Co 260/2014-159, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce náležitostí projevů vůle, na základě nichž může vzniknout pracovní poměr a jejich výkladu srov. např. Závěry k výkladu některých ustanovení zákoníku práce, uveřejněné ve Sborníku Nejvyššího soudu III na str. 19, rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 3. 1975, sp. zn. 5 Cz 6/75, uveřejněný pod číslem 19/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2137/2004, který byl uveřejněn pod č. 30/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3042/2013] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, předestírá-li opačné skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci), dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. ledna 2016

JUDr. Mojmír Putna předseda senátu