21 Cdo 45/2016
Datum rozhodnutí: 02.02.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 věta první o. s. ř., § 55 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006Sb., § 301 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb.



21 Cdo 45/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně M. K. , zastoupené Mgr. Terezou Landfeldovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Vítězná č. 734/11, proti žalovanému Dopravnímu podniku měst Liberce a Jablonce na Nisou, a.s., se sídlem v Liberci, Mrštíkova č. 3, IČO 473 11 975, zastoupenému Mgr. Petrem Trejbalem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská č. 39/4, o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 165/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 28. dubna 2015 č.j. 29 Co 584/2014-154, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Trejbala, advokáta se sídlem v Litoměřicích, Michalská č. 39/4.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 28.4.2015 č. j. 29 Co 584/2014-154 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti žalobkyně vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy obsažené v ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce právní názory uvedené například v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, který byl uveřejněn v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001 sp. zn. 379/2000) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 2. února 2016

JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu