21 Cdo 4489/2016
Datum rozhodnutí: 07.12.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř., § 243c odst. 3 o. s. ř., § 218 písm. b) o. s. ř.



21 Cdo 4489/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci zástavní věřitelky Výpočetní techniky Most, a.s. se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Koněvova č. 1686/112, IČO 44569726, zastoupené JUDr. Ondřejem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 4 - Chodově, V Parku č. 2323/14, proti zástavní dlužnici FRAGENIS PERSONÁLNÍ s.r.o. "v likvidaci" se sídlem v Praze 6 - Suchdole, Internacionální č. 1231/8, IČO 28415795, zastoupené JUDr. Peterem Andrisem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4 - Podolí, Pod Klaudiánkou č. 302/8, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 28 C 57/2010, o dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. února 2014 č.j. 17 Co 183/2013-289, doplněnému usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. února 2014 č. j. 17 Co 183/2013-296, takto:

I. Dovolání zástavní dlužnice se odmítá .
II. Zástavní dlužnice je povinna zaplatit zástavní věřitelce na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč k rukám JUDr. Ondřeje Davida, advokáta se sídlem v Praze 4 - Chodově, V Parku č. 2323/14.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4.2.2014 č.j 17 Co 183/2013-289, doplněnému usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.2.2014 č.j. 17 Co 183/2013-296, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (ve výroku I. o nařízení soudního prodeje zástavy) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Judikatura soudů již dospěla k závěru, že v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, a že tyto rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.10.2007 sp. zn. 21 Cdo 3161/2006, které bylo uveřejněno pod č. 58 ve Sbírce soudních rozhodnutí s stanovisek, roč. 2008, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.5.2011 sp. zn. 21 Cdo 3973/2009, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.2.2012 sp. zn. 21 Cdo 4377/2009, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.7.2010 sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, které bylo uveřejněno pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011, anebo v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.10.2011 sp. zn. 21 Cdo 3957/2010). Soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda bylo ve smyslu ustanovení § 200z odst. 1 občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013) doloženo zástavní právo k zástavě, přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, avšak - jak vyplývá z povahy řízení o soudním prodeji zástavy jakožto první fáze soudního prodeje zástavy - jen tehdy, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.11.2010 sp. zn. 21 Cdo 3754/2009, které bylo uveřejněno pod č. 113 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011), a obdobná úvaha platí i při zkoumání toho, zda byla doložena zástavním právem zajištěná pohledávka (má-li být právním titulem zajištěné pohledávky smlouva); to, že důvod neplatnosti smlouvy vyšel z jejího obsahu nebo jinak za řízení najevo, znamená, že je z obsahu spisu zřejmý, evidentní, nevzbuzující pochybnosti, že jej nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků a že nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se platnosti smlouvy, neboť povaha řízení o soudním prodeji zástavy, určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 200z odst. 1 občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013), neumožňuje soudu provést dokazování k takovým sporným tvrzením (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.10.2014 sp. zn. 21 Cdo 3466/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2011 sp. zn. 21 Cdo 2786/2011). Je-li zajištěnou pohledávkou pohledávka z půjčky, lze za doložení odevzdání předmětu půjčky dlužníku považovat - jak tomu bylo v projednávané věci, ve které zástavní věřitelka předložila soudu (mimo jiné) "dohodu" uzavřenou dne 31.1.2006, v níž původní zástavní dlužnice Ambona real s.r.o. "svým podpisem" co do důvodu a výše uznala své závazky ze smluv o půjčce vůči věřitelce - prohlášení a potvrzení zástavního dlužníka, že převzal předmět půjčky (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2011 sp. zn. 21 Cdo 2786/2011 anebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.4.2015 sp. zn. 21 Cdo 1127/2015).

K dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4.2.2014 č. j 17 Co 183/2013-289, doplněnému usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.2.2014 č.j. 17 Co 183/2013-296, ve výroku III. o částečném zrušení usnesení soudu prvního stupně zástavní dlužnice není oprávněna (subjektivně legitimována), protože napadeným výrokem usnesení odvolacího soudu bylo dovolatelce (jejímu požadavku na zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně) částečně vyhověno a nevznikla jí ani jiná újma, kterou by bylo možné odčinit zrušením nebo změnou tohoto výroku rozhodnutí odvolacího soudu.

Dovolání zástavní dlužnice navíc neobsahuje ani údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.) [srov. též právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013 sp.zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014 a v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2013 sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavní dlužnice podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. a podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. prosince 2016
JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu