21 Cdo 4472/2007
Datum rozhodnutí: 21.10.2008
Dotčené předpisy: § 167 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 4472/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce F. K., proti žalované České republice Ministerstvu zahraničních věcí, o úpravu pracovního posudku a potvrzení o zaměstnání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 94/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2007 č.j. 20 Co 130/2007-274, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:



Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 2.5.2007 č.j. 20 Co 130/2007-274 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16.11.2006 č.j. 27 C 94/2000-217 ve výroku, jímž byla odmítnuta část žaloby, odmítl odvolání žalobce proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, ve výroku o nákladech řízení změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává , a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žaloba v části, ve které se žalobce domáhal úpravy potvrzení o zaměstnání z 11.8.1993 opis kopie ZL ze dne 11.8.1993 tak, že v pasáži Jiná sdělení str. 2 budou doplněny příp. další skutečnosti stanovené právními předpisy , zůstala přes výzvu soudu podle ustanovení § 43 o.s.ř. natolik neurčitá, že tento nedostatek bránil jejímu věcnému projednání. Odvolání žalobce proti výroku o zamítnutí žaloby v části, ve které se žalobce domáhal úpravy potvrzení o zaměstnání z 11.8.1993 opis kopie ZL ze dne 11.8.1993 tak, že pracovní poměr žalobce skončil dle § 43 zák. práce dohodou z důvodu nadbytečnosti jako následek organizačních změn na FZV ČR , a že žalovaná doplní číselné údaje průměrného měsíčního hrubého a čistého výdělku podle mzdových dokumentů archivovaných u žalované, údaje o vykonaných funkcích, platovém zařazení a o započitatelné době v I. a II. kategorii , a dále vystavení potvrzení o zaměstnání na řádném formuláři a jeho řádného předání , odvolací soud shledal pro nedostatek odvolacích důvodů jako nezpůsobilé k věcnému projednání. Měnící výrok o nákladech řízení účastníků odvolací soud odůvodnil tím, že jsou podmínky pro aplikaci § 150 o.s.ř. , neboť v okolnostech daného případu lze spatřovat důvody zvláštního zřetele hodné proto, aby žalované byla odepřena náhrada nákladů řízení .

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které směřuje výhradně proti měnícímu výroku o náhradě nákladů řízení. Namítal, že odvolací soud zůstal, pokud jde o náklady řízení, na poloviční cestě , jestliže nevyhověl návrhu žalobce, aby žalovaný, který celý pracovní spor vyvolal, byl povinen nést i náklady žalobce (zejména soudní poplatky, náklady ztraceného času, poštovné a spojovací poplatky atd.), které musel během sedmiletého trvání tohoto sporu vynaložit. Dovolatel považuje za nespravedlivé , aby náklady, které vynaložil na obranu svého práva (tj. obdržet řádné, úplné a pravdivé potvrzení o zaměstnání), na které má podle příslušných ustanovení zákoníku práce nárok, a o které zatím bezvýsledně usiluje již od roku 1998, v tomto zcela zbytečném soudním sporu nesl ze svého . Navrhl, aby dovolací soud příslušný nákladový výrok odvolacího soudu zrušil a vrátil k novému projednání .

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Z ustanovení § 167 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení, má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti napadenému výroku o nákladech řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Z ustanovení §§ 237 až 239 o.s.ř. ovšem vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura ročník 2002 pod pořadovým č. 88).

Protože dovolání žalobce směruje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky jeho dovolání - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady, které by byly účelně vynaloženy na obranu jejího práva, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. října 2008

JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.

předseda senátu