21 Cdo 4439/2011
Datum rozhodnutí: 18.12.2012
Dotčené předpisy: § 241a odst. 3 o. s. ř.




21 Cdo 4439/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce T. W. , zastoupeného JUDr. Marií Piekarzovou, advokátkou se sídlem v Šenově, Těšínská č. 1495, proti žalovanému OKD, a.s. se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Prokešovo náměstí č. 2020/6, IČO 26863154, o odškodnění pracovního úrazu a o odstupné, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 24 C 100/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. ledna 2011 č.j. 16 Co 149/2007-199 ve znění rozsudku ze dne 28. února 2011 č.j. 16 Co 149/2007-206 takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst.2 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.1.2011 č.j. 16 Co 149/2007-199, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 17.4.2007 č.j. 24 C 100/2003-88 ve výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba o zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 702.203,- Kč s úroky z prodlení a rozhodnuto, že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení a že státu se nepřiznává náhrada nákladů řízení, a kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů "odvolacího a dovolacího" řízení, že se České republice nepřiznává právo na náhradu nákladů "odvolacího a dovolacího" řízení a že se "připouští změna žaloby ze dne 22.9.2010", a proti "doplňujícímu" rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.2.2011 č.j. 16 Co 149/2007-206, kterým byla zamítnuta žaloba o "zaplacení 918.688,- Kč s příslušenstvím" a kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že se České republice nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. nebo podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno žádné rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., neboť v dovolání žalobce byly uplatněny - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) - jen dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř.

Žalobce sice v dovolání uvedl, že podle jeho názoru napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věcí a že má po právní stránce zásadní význam, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že žalobce nezpochybňuje právní posouzení odvolacím soudem, ale že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že "na straně žalovaného nejsou podmínky pro vznik odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu", neboť "v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou", a podrobuje kritice postup, jakým odvolací soud k těmto skutkovým zjištěním dospěl. Podstatou jeho námitek je tedy nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy vyhodnotil. Námitky žalobce v tomto směru nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř.

Uvedené námitky nemohou založit závěr o přípustnosti dovolání žalobce podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. totiž nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto.

Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2012

JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu