21 Cdo 4433/2016
Datum rozhodnutí: 23.11.2016
Dotčené předpisy: § 55 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006Sb., § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



21 Cdo 4433/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce V. M., zastoupeného Mgr. Marianem Przybylou, advokátem se sídlem v Krnově Pod Bezručovým vrchem, B. Němcové č. 975/1, proti žalovanému Českému rybářskému svazu, z. s., místní organizaci Domašov nad Bystřicí , se sídlem v Domašově nad Bystřicí, Pstruží líheň č. 24, IČO 18050166, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 8/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. května 2015 č. j. 16 Co 49/2015-262, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2015 č. j. 16 Co 49/2015-262 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce právní názory uvedené například v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, který byl uveřejněn v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, nebo přímo ve vztahu k ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, který byl publikován pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013; k útoku zaměstnance na majetek zaměstnavatele srov. například již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1496/2013 a v nich vyjádřený právní názor, že útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.) nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Namítá-li dovolatel, že ze zjištěných okolností vyplývá, že měl po celou dobu velmi dobrou pracovní morálku, že mu dne 24. 10. 2013 byla předána výpověď z pracovního poměru z důvodu organizačních změn, podle které měl jeho pracovní poměr u žalovaného skončit ke dni 31. 12. 2013, že tedy v době, kdy mu bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručováno (dne 14. 11. 2013), měl jeho pracovní poměr trvat už jen měsíc a půl, a že proto nebyl důvod tímto výjimečným způsobem končit jeho pracovní poměr, který měl i tak v krátké době skončit, pak nebere náležitě v úvahu, že podle ustálené judikatury dovolacího soudu výsledné posouzení intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek, že k některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3325/2012), a že, jsou-li některá hlediska pro posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti v konkrétní věci významnější (závažnější, důležitější), soud jim logicky přikládá také větší význam (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1405/2012).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. listopadu 2016 JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu