21 Cdo 4390/2010
Datum rozhodnutí: 06.04.2011
Dotčené předpisy: § 151g obč. zák. ve znění od 01.01.1992 do 31.12.2000, § 170 odst. 4 obč. zák. ve znění od 01.01.2001 do 31.12.2001, § 170 odst. 1 písm. d) obč. zák. ve znění od 01.01.2002, § 35 odst. 2 obč. zák., § 37 odst. 1 obč. zák.



21 Cdo 4390/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně GLORY DAZE ASSOCIATED S.A. se sídlem Pasea Estate, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 584444, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní č. 321/14, proti žalovanému Městu Mělník se sídlem městského úřadu v Mělníku, Nám. Míru č. 1, o 9.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 138/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. května 2009 č.j. 20 Co 158/2009-168, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 13.6.2007 u Okresního soudu v Mělníku domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 9.000.000,- Kč, úroky ve výši 4.502.421,87 Kč a úroky z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky 2.000.000,-Kč od 1.5.1996 do 24.5.1996, s úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky 2.500.000,-Kč od 25.5.1996 do 30.6.1996, s úrokem z prodlení ve výši 6% ročně z částky 2.500.000,-Kč od 1.7.1996 do 19.8.1996, s úrokem z prodlení ve výši 6% ročně z částky 3.000.000,-Kč od 20.8.1996 do 19.11.1996, s úrokem z prodlení ve výši 6% ročně z částky 3.500.000,-Kč od 20.11.1996 do 19.2.1997, s úrokem z prodlení ve výši 6% ročně z částky 4.000.000,-Kč od 20.2.1997 do 19.5.1997, s úrokem z prodlení ve výši 6% ročně z částky 4.500.000,-Kč od 20.5.1997 do 1.6.1997, s úrokem z prodlení ve výši 3% ročně z částky 4.500.000,-Kč od 2.6.1997 do 19.8.1997, s úrokem z prodlení ve výši 3% ročně z částky 5.000.000,-Kč od 20.8.1997 do 31.10.1997, s úrokem z prodlení ve výši 25% ročně z částky 5.000.000,-Kč od 1.11.1997 do 19.11.1997, s úrokem z prodlení ve výši 25% ročně z částky 5.500.000,-Kč od 20.11.1997 do 19.2.1998, s úrokem z prodlení ve výši 25% ročně z částky 6.000.000,-Kč od 20.2.1998 do 19.5.1998, s úrokem z prodlení ve výši 25% ročně z částky 6.500.000,-Kč od 20.5.1998 do 19.8.1998, s úrokem z prodlení ve výši 25% ročně z částky 7.000.000,-Kč od 20.8.1998 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2.000.000,-Kč od 1.5.1996 do 30.6.1996, s úrokem z prodlení ve výši 7% ročně z částky 2.000.000,-Kč od 1.7.1996 do 1.6.1997, s úrokem z prodlení ve výši 4% ročně z částky 2.000.000,-Kč od 2.6.1997 do 31.10.1997, s úrokem z prodlení ve výši 25% ročně z částky 2.000.000,-Kč od 1.11.1997 do zaplacení, s tím, že uspokojení této pohledávky je oprávněna požadovat pouze z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí ve vlastnictví žalovaného, a to "budovy č.p. 3270 postavené na pozemku parc. č. 613/3 a parc. č. 613/4 (LV č. 5802), budovy bez č.p./č.e., způsob využití jiná stavba postavené na pozemku parc. č. 613/12, pozemku parc.č. 613/3, zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. č. 613/12, zastavěná plocha a nádvoří, které se nacházejí v k.ú. a obci Mělník a jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, na LV č. 10001", a aby soud nařídil k uspokojení pohledávky společnosti GLORY DAZE ASSOCIATED S.A. za dlužníkem - společností HOLD, s.r.o., IČ 47545429, se sídlem v Mělníku, Tyršova č. 3270, ve výši 1.000.000,- Kč, úroků 77.671,30 Kč a úroků z prodlení vyčíslených v žalobě soudní prodej zastavených nemovitostí ve vlastnictví Města Mělník, a to "budovy č.p. 3270 postavené na pozemku parc. č. 613/3 a parc. č. 613/4 (LV č. 5802), budovy bez č.p./č.e., zp. využití jiná stavba postavené na pozemku parc. č. 613/12, pozemku parc.č. 613/3, zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. č. 613/12, zastavěná plocha a nádvoří, které se nacházejí v k.ú. a obci Mělník a jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, na LV č. 10001". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že dne 9.3.1995 uzavřela Agrobanka Praha, a.s. se společností HOLD, s.r.o. se sídlem v Mělníku, Tyršova č. 3270, smlouvu o střednědobém úvěru ve výši 8.000.000,- Kč (s tím, že peněžní prostředky budou vráceny ve čtvrtletních splátkách ve výši 500.000,- Kč, první splátka úvěru byla splatná dne 20.5.1995 a poslední splátka dne 20.2.1999) a dne 27.2.1995 smlouvu o úvěru ve výši 2.000.000,- Kč (s tím, že splatnost úvěru nastává dne 20.1.1996) a že uvedené pohledávky jsou zajištěny zástavním právem k předmětným nemovitostem, které jsou ve vlastnictví žalovaného; zástavní právo bylo zřízeno na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem a o zřízení věcného břemene ze dne 6.2.1995, doplněné dodatkem č. 1 ze dne 6.2.1995. Protože společnost HOLD, s.r.o nic neuhradila, požaduje žalobkyně (když žalobkyně jako postupník dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31.10.2006 vstoupila do práv a povinností původního věřitele Agrobanky Praha, a.s. v likvidaci) zaplacení částky 7.000.000,- Kč (1. až 14. splátky ze střednědobého úvěru podle smlouvy uzavřené dne 9.3.1995), úroků z úvěru 3.615.321,27 Kč vyčíslených ke dni 31.8.1998 a úroků z prodlení specifikovaných v žalobě, a částky 2.000.000,- Kč (podle úvěrové smlouvy ze dne 27.2.1995), úroků z úvěru 887.100,60 Kč a úroků z prodlení, jakož i nařízení soudního prodeje zástavy k uspokojení pohledávky ve výši 1.000.000,- Kč (15. a 16. splátky úvěru podle smlouvy uzavřené dne 9.3.1995) a ve výši 77.671,30 Kč (úroků z úvěru od 1.9.1998 do 28.2.1999) spolu s vyčíslenými úroky z prodlení.

Okresní soud v Mělníku nejprve usnesením ze dne 11.7.2007 č.j. 10 C 138/2007-48 vyloučil k samostatnému řízení "část žaloby podané soudu dne 13.6.2007, kterou se společnost GLORY DAZE ASSOCIATED S.A. se sídlem Pasea Estate, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 584444 domáhala k uspokojení pohledávky za dlužníkem - společností HOLD, s.r.o. se sídlem v Mělníku, Tyršova č. 3270, IČ 47545429, ve výši 1.000.000,- Kč s příslušenstvím nařízení soudního prodeje zastavených nemovitostí ve vlastnictví Města Mělník, a to budovy č.p. 3270 postavené na pozemku parc. č. 613/3 a parc. č. 613/4 v k.ú. Mělník, budovy bez č.p./č.e. (jiná stavba) postavené na pozemku parc. č. 613/12 v k.ú. Mělník, a pozemků parc.č. 613/3, zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 613/12, v k.ú. Mělník, zapsaných na LV č. 10001 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, pro k.ú. a obec Mělník", a poté usnesením ze dne 17.4.2008 č.j. 10 C 138/2007-80 zbývající část žaloby zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 9.900,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jindřicha Špergla. Projednal žalobu postupem podle ustanovení § 200y až § 200za občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že žalobkyně "ke dni rozhodnutí soudu" nedoložila zástavní právo k předmětným nemovitostem, neboť účinnost smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem a o zřízení věcného břemene ze dne 6.2.1995 ve znění dodatku č. 1 ze dne 6.2.1995 skončila uplynutím sjednané doby dnem 30.1.2002, a že proto nebyly splněny předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5.11.2008 č.j. 20 Co 364/2008-130 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že žaloba o 9.000.000,- Kč s příslušenstvím není žalobou podle ustanovení § 200y občanského soudního řádu a že proto o ní mělo být správně rozhodnuto rozsudkem.

Okresní soud v Mělníku poté rozsudkem ze dne 27.1.2009 č.j. 10 C 138/2007-151 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 18.921,-Kč k rukám advokáta JUDr. Dalibora Šamana. Poté, co zjistil, že žalobkyně jako postupník podle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31.10.2006 vstoupila do práv a povinností původního věřitele Agrobanky Praha, a.s. v likvidaci stran pohledávek ze smluv o úvěru ze dne 9.3.1995 reg.č.1062/95-824 a ze dne 27.2.1995 reg. č. 1063/95-824, zajištěných sporným zástavním právem, soud prvního stupně z výsledků dokazování dovodil, že účinnost smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem a o zřízení věcného břemene ze dne 6.2.1995 ve znění dodatku č.1 ze dne 6.2.1995 skončila podle ujednaní stran dnem 30.1.2002 a že tedy uplynutím doby ke dni 1.2.2002 zaniklo zástavní právo k předmětným nemovitostem.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6.5.2009 č.j. 20 Co 158/2009-168 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.167,-Kč k rukám advokáta JUDr. Dalibora Šamana. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem a o zřízení věcného břemene ze dne 6.2.1995 ve znění dodatku č.1 ze dne 6.2.1995 její účastníci zřídili zástavní právo k předmětným nemovitostem na dobu určitou s účinností do 30.1.2002 a že uplynutím sjednané doby zástavní právo zaniklo. Názor žalobkyně, podle které datum 30.1.2002 uvedené v zástavní smlouvě je "určením doby, ve které byly pohledávky z úvěru zajištěny zástavním právem", odvolací soud odmítl s odůvodněním, že při výkladu smlouvy je třeba vycházet nejen "z obsahu celé smlouvy, ale i z ostatních okolností, které byly zjištěny"; "vymezení pohledávek, které budou zajištěny zástavním právem", je totiž obsaženo již v bodě I. zástavní smlouvy, po "tomto bodě následují ujednání o přímém prodeji zástavy a teprve poté následuje ujednání o platnosti smlouvy, o vzniku a konci účinnosti smlouvy" a k 31.1.2002 úvěr "měl být již tři roky zcela zaplacen nebo měla být na jeho úhradu zástava zpeněžena".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že datum 30.1.2002 uvedené ve smlouvě ze dne 6.2.1995 nepřestavuje zřízení "časově omezeného zástavního práva". Předmětné ujednání je třeba vykládat "v kontextu celé zástavní smlouvy, a to zejména s přihlédnutím k čl. I., který stanoví: Touto smlouvou se zajišťují všechny budoucí pohledávky včetně příslušenství, které vzniknou zástavnímu věřiteli vůči dlužníku ze smluv o úvěru, jejichž předmětem budou úvěry na investice a zásoby, a to do celkové výše 10.000.000,- Kč", z čehož vyplývá, že se jedná o zástavní smlouvu k budoucím pohledávkám ve smyslu ustanovení § 299 odst. 1 obchodního zákoníku, podle něhož musely být splněny "tři podmínky a jednou z nich bylo časové rozpětí, v němž mohou pohledávky zástavnímu věřiteli vznikat", a právě "tento požadavek byl splněn ustanovením smlouvy, kde doba, po kterou budou budoucí pohledávky vznikat, byla limitována datem 30.1.2002". V době do 30.1.2002 zástavní věřitel nemohl prodat zástavu "přímo", neboť ujednání v tomto směru obsažené v čl. VI. smlouvy je neplatné. Žalobkyně dále odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval zřízením zástavního práva k zajištění závazku, který vznikne v budoucnu podle ustanovení § 299 odst. 1 obchodního zákoníku, a že nepřihlédl k úpravě předmětu zástavního práva v ustanovení § 151b odst.4 občanského zákoníku. Žalobkyně dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu a navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soud prvního stupně ve svém rozsudku ze dne 27.1.2009 č.j. 10 C 138/2007-151 rozhodl ve věci samé shodně jako v usnesení ze dne 17.4.2008 č.j. 10 C 138/2007-80, které bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 5.11.2008 č.j. 20 Co 364/2008-130 zrušeno. Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Podle ustanovení § 151a odst.1 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000) zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené; zástavní právo se vztahuje na zástavu, její příslušenství a přírůstky, avšak z plodů jen na ty, které nejsou oddělené.

Podle ustanovení § 151b odst.4 věty první občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000) ve smlouvě o zřízení zástavního práva se musí určit předmět zástavního práva (zástava) a pohledávka, kterou zabezpečuje.

Podle ustanovení § 151b odst.5 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000) zástavní právo lze zřídit i k zajištění závazku, který vznikne v budoucnu nebo jehož vznik je závislý na splnění podmínky.

Podle ustanovení § 299 odst.1 obchodního zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000) zástavní právo lze zřídit na určitou dobu, do určité výše a pro určitý druh pohledávek, které vzniknou zástavnímu věřiteli vůči dlužníku v budoucnu

Podle ustanovení § 151g občanského zákoníku (ve znění účinném do 1.1.1992 do 31.12.2000) zástavní právo zanikne mimo jiné uplynutím času, na který bylo zástavní právo ve smlouvě o jeho zřízení omezeno. Podle ustanovení § 170 odst.4 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1. do 31.12.2001) zástavní právo zaniká uplynutím doby, na níž bylo zástavní smlouvou zřízeno. Podle ustanovení § 170 odst.1 písm.d) občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.2002) zástavní právo zaniká uplynutím doby, na níž bylo zřízeno.

Podle ustanovení § 35 odst.2 občanského zákoníku právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

Odvolací soud dospěl v napadeném rozsudku k závěru, že zástavní právo, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti a o zřízení věcného břemene ze dne 6.2.1995, bylo zřízeno pouze na dobu určitou a to do dne 30.1.2002. Naproti tomu žalobkyně namítá, že údaj o dni 30.1.2002 sloužil pouze k určení doby, po kterou měly vznikat pohledávky (z úvěru na investice a zásoby do celkové výše 10.000.000,- Kč), a že se tedy nejedná o zástavní právo zřízené na dobu určitou.

Vznikne-li pochybnost - jak tomu bylo i v projednávané věci - o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti. Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se použijí i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. V případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný (§ 37 odst.1 občanského zákoníku). Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu.

Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel. Dospěl-li při postupu podle ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku - oproti názoru žalobkyně - k závěru, že "z obsahu smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 6.2.1995 vyplývá, že smluvní strany uzavřely zástavní smlouvu na dobu určitou, s účinností do 30.1.2002", a že ani výkladem obsahu nelze dospět k závěru, že by ujednání čl. IX zástavní smlouvy bylo určením doby, ve které byly pohledávky z úvěru zajištěny zástavním právem", nemůže rozsudek odvolacího soudu jen z tohoto důvodu spočívat na nesprávném právním posouzení věci.

Ani námitka žalobkyně, že se odvolací soud nezabýval ustanoveními § 151b odst.5 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000) a § 299 odst.1 obchodního zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000), která umožňovala jednak zřízení zástavního práva ve prospěch závazku, který vznikne v budoucnu, jednak zajištění pohledávek, které vzniknou v budoucnu v určité době, do určité výše a určitého druhu, nemá (a nemůže) mít sama o sobě vliv na závěr o tom, zda a jak byla v této smlouvě - podle jejího obsahu - vymezena doba, na níž se zřizuje zástavní právo.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání zástavního věřitele proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. dubna 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu