21 Cdo 4387/2011
Datum rozhodnutí: 16.08.2012
Dotčené předpisy: § 243b odst. 1 o. s. ř.




21 Cdo 4387/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně A. M., proti žalovanému Zemědělskému družstvu Dubicko se sídlem v Dubicku, Družstevní č. 5, IČO 00150096, zastoupenému Mgr. Janem Drapáčem, advokátem se sídlem v Zábřehu, nám. Osvobození č. 28, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o žalobě pro zmatečnost podané S. M. , zastoupeným Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem v Šumperku, nám. Míru č. 9, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2002, č. j. 16 Co 237/2002-57, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 230/2007, o dovolání S. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 27. října 2010, č. j. 12 Co 318/2010-80, takto:

I. Dovolání S. M. se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř):

Dovolání S. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 27. 10. 2010, č. j. 12 Co 318/2010-80, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 5. 2010, č. j. 15 C 230/2007-58, ve výroku, kterým byla - postupem soudu podle ustanovení § 43 odst. 1 a 2 o. s. ř. - odmítnuta žaloba pro zmatečnost podaná S. M. a doručená Okresnímu soudu v Šumperku dne 6. 9. 2002, je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř.

Účastníky řízení o žalobě pro zmatečnost jsou - jak vyplývá z povahy této žaloby jakožto mimořádného opravného prostředku - ti, kdo byli účastníky původního řízení, v němž bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, popřípadě jejich právní nástupci z důvodu universální nebo singulární sukcese (žalobu pro zmatečnost může podat jen účastník původního řízení, popřípadě jeho právní nástupce, přičemž také ostatní účastníci řízení nemohou být osobami odlišnými od účastníků řízení, proti nimž žaloba pro zmatečnost směřuje, popřípadě jejich právních nástupců); uvedenému odpovídá, že zákon (srov. § 232 odst.1 o. s. ř.) ani nepožaduje, aby žaloba pro zmatečnost obsahovala označení účastníků řízení (srov. právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, nebo v obdobné věci v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 29 Odo 558/2001, které bylo uveřejněno pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004). Definice účastníků je tedy u žaloby pro zmatečnost dána ustanovením § 94 odst. 2 o. s. ř. V řízení o zmatečnostní žalobě si účastníci zachovávají stejné procesní postavení jako v původním řízení.

V posuzovaném případě S. M. žalobou pro zmatečnost (ze dne 5. 9. 2002, doručenou Okresnímu soudu v Šumperku dne 6. 9. 2002) napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2002, č. j. 16 Co 237/2002-57, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 5. 2002, č. j. 14 C 174/2001-33 [kterým byl zamítnut návrh S. M., aby mu byl (pro řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 14 C 174/2001, jehož účastníky byli A. M. jako žalobkyně a Zemědělské družstvo Dubicko jako žalovaný) ustanoven zástupce z řad advokátů], a to ze zmatečnostních důvodů - jak výslovně uvedl - § 229/1c, g, 2a, 3, 4 o. s. ř.; důvody žaloby po skutkové stránce nekonkretizoval ani k nim neoznačil žádné důkazy.

S přihlédnutím k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu z hlediska zákonem požadovaných náležitostí žaloby pro zmatečnost (srov. § 232 o. s. ř.) a postupu soudu v případě, že žaloba pro zmatečnost trpí vadami, pro něž není možno v řízení pokračovat (srov. § 43 odst. 2 větu první o. s. ř), vychází z ustálené judikatury soudů (srov. například obdobně - ve vztahu k důvodu žaloby na obnovu řízení - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1268/2009), je dovolání žalobce zjevně bezdůvodné.

Vzhledem k tomu, že dovolání S. M. je v této části zjevně bezdůvodné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.

S. M. v dovolání uvádí, že napadá všechny výroky usnesení odvolacího soudu.

Dovolání S. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 27. 10. 2010, č. j. 12 Co 318/2010-80, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 5. 2010, č. j. 15 C 230/2007-58, ve výrocích o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce pro řízení (o žalobě pro zmatečnost), není podle ustanovení § 237, § 238, § 238a ani § 239 o. s. ř. přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 139/2006, uveřejněné pod č. 64 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).

Dovolání S. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 27. 10. 2010, č. j. 12 Co 318/2010-80, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 5. 2010, č. j. 15 C 230/2007, ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ( ve správném znění určení místa k plnění k rukám advokáta ) a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení. Přípustnost dovolání není dána podle ustanovení § 237, § 238 a § 238a o. s. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení § 239 o. s. ř., protože nejde o případy v něm taxativně uvedené (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání S. M. i ve zbylé části - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. srpna 2012


JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu