21 Cdo 4382/2015
Datum rozhodnutí: 30.10.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



21 Cdo 4382/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci zástavního věřitele R. C. , zastoupeného JUDr. Petrem Crhou, advokátem se sídlem v Mostě, Obchodní č. 41, proti zástavním dlužníkům 1) J. A. a 2) J. A. , oběma zastoupeným JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Štefánikova č. 4083/14, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 12 EXE 7/2011, o dovolání zástavních dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. dubna 2015 č.j. 38 Co 150/2014-319, takto:

I. Dovolání zástavních dlužníků se odmítá .
II. Zástavní dlužníci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Crhy, advokáta se sídlem v Mostě, Obchodní č. 41.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání zástavních dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.4.2015 č.j 38 Co 150/2014-319 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Judikatura soudů dospěla k závěru, že v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, a že tyto rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.10.2007 sp. zn. 21 Cdo 3161/2006, které bylo uveřejněno pod č. 58 ve Sbírce soudních rozhodnutí s stanovisek, roč. 2008, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.5.2011 sp. zn. 21 Cdo 3973/2009, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.2.2012 sp. zn. 21 Cdo 4377/2009, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.7.2010 sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, které bylo uveřejněno pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.10.2011 sp. zn. 21 Cdo 3957/2010). Soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda bylo ve smyslu ustanovení § 200z odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31.12.2013) doloženo zástavní právo k zástavě, přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, avšak jen tehdy, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.11.2010 sp. zn. 21 Cdo 3754/2009, které bylo uveřejněno pod č. 113 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011), a obdobná úvaha platí i při zkoumání toho, zda byla doložena zástavním právem zajištěná pohledávka (má-li být právním titulem zajištěné pohledávky smlouva); to, že důvod neplatnosti smlouvy vyšel z jejího obsahu nebo jinak za řízení najevo, znamená, že je z obsahu spisu zřejmý, evidentní, nevzbuzující pochybnosti, že jej nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků a že nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se platnosti smlouvy, neboť povaha řízení o soudním prodeji zástavy, určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 200z odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31.12.2013), neumožňuje soudu provést dokazování k takovým sporným tvrzením (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.10.2014 sp. zn. 21 Cdo 3466/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2011 sp. zn. 21 Cdo 2786/2011). Je-li zajištěnou pohledávkou pohledávka z půjčky, lze za doložení odevzdání předmětu půjčky dlužníku považovat - jako tomu bylo v projednávané věci, ve které zástavní věřitel předložil soudu písemnou smlouvu o půjčce datovanou dnem 2.12.2010, v níž zástavní dlužník "svým podpisem" potvrdil převzetí peněz půjčených jemu zástavním věřitelem a co do důvodu a výše své závazky vůči věřiteli ze smlouvy o půjčce uznal - prohlášení a potvrzení zástavního dlužníka, že převzal předmět půjčky (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2011 sp. zn. 21 Cdo 2786/2011 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.4.2015 sp. zn. 21 Cdo 1127/2015).

V části, v níž dovolatelé napadají dovoláním výroky o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné, neboť směřuje proti výrokům, kterými bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,-Kč [§ 238 odst.1 písm.c) o.s.ř. - srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.5.2013 sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které bylo uveřejněno pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavních dlužníků podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. října 2015

JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu