21 Cdo 4373/2011
Datum rozhodnutí: 30.08.2012
Dotčené předpisy: § 100 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.08.1998, § 151f odst. 1 obč. zák. ve znění od 01.01.1992 do 31.08.1998, § 110 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.08.1998, § 397 obch. zák., § 391 odst. 1 obch. zák., § 402 obch. zák.




21 Cdo 4373/2011

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně STRAKA a STRAKA, spol. s r.o. se sídlem v Písečné č. 145, IČO 61973297, zastoupené Mgr. Patrikem Bauerem, advokátem se sídlem v Chomutově, Náměstí 1. máje č. 97, proti žalované Sky Solar Development s.r.o. se sídlem v Praze 1, Konviktská č. 291/24, IČO 28962796, zastoupené Mgr. Martinem Škrabalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova č. 24, o určení, že nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 10 C 382/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. května 2011 č.j. 9 Co 423/2009-173, takto:

I. Dovolání žalobkyně se zamítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Martina Škrabala, advokáta se sídlem v Praze 1, Jungmannova č. 24.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Teplicích dne 17.9.2007 proti žalované SNOEKS KATEMO v.o.s. se žalobkyně domáhala určení, že "nemovitosti - pozemkové parcely p. č. 442/1, 189/7, 437/1 a 893/1 v k.ú. Modlany, okres Teplice, zapsané na LV č. 419, vedeném u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Teplice, jsou zatíženy zástavním právem ve prospěch žalobkyně jako zástavního věřitele pro pohledávku ve výši 18.064.030,- Kč, sjednaného na základě smlouvy ze dne 17.5.1996". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že zástavní právo k těmto pozemkům bylo zřízeno na základě zástavní smlouvy ze dne 17.5.1996, kterou uzavřely Vodní stavby Praha, akciová společnost, stavební divize 02 Teplice, a společnost K A T E M O spol. s r.o. se sídlem Věšťany čp. 27, k zajištění pohledávky ze smlouvy o dílo o zajištění inženýrské a projektové činnosti k vydání územního rozhodnutí Okresním úřadem v Teplicích z téhož dne. Na žalobkyni přešla pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4.12.2003, čímž na ni přešlo rovněž oprávnění ze zástavního práva. Katastrální úřad však odmítl zástavní právo "zavkladovat", neboť k žádosti Vodních staveb, a.s. v likvidaci ze dne 12.3.2003 zástavní právo k předmětným pozemkům vymazal. Naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení je dán tím, že vydané rozhodnutí může být podkladem pro provedení změny v zápisu v katastru nemovitostí.

Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 20. 5. 2009 č.j. 10 C 382/2007-119 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 26.914,20 Kč k rukám advokáta Mgr. Patrika Bauera. Soud prvního stupně zjistil, že dne 17.5.1996 byla mezi Vodními stavbami Praha, akciová společnost a společností K A T E M O spol. s r.o. uzavřena smlouva o uzavření budoucí smlouvy o dílo, jejíž součástí byla též smlouva o dílo o zajištění inženýrské a projektové činnosti a smlouva o zřízení zástavního práva k předmětným parcelám k zajištění pohledávky z uzavřené smlouvy o dílo o zajištění inženýrské a projektové činnosti, a dovodil, že zástavní smlouva byla uzavřena platně a že zástavní právo k předmětným nemovitostem vzniklo v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 občanského zákoníku vkladem práva do katastru nemovitostí s účinností ke dni 20.5.1996. Zástavní smlouvu považoval za určitou, neboť obsahovala označení zástavy a označení pohledávky, kterou zástava zajišťuje (§ 156 odst. 2 občanského zákoníku). Jestliže dne 31.3.2003 společnost Vodní stavby, a.s. - v likvidaci požádala podle ustanovení § 170 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku o výmaz zástavního práva (a její žádosti bylo vyhověno), nemohla tak důvodně učinit, neboť v té době již nebyla zástavním věřitelem, když ke dni 26.2.2003 postoupila pohledávku zajištěnou zástavním právem k předmětným nemovitostem společnosti Christian International, a.s. Námitku promlčení zástavního práva vznesenou žalovanou shledal "nepodstatnou, neboť žalobou na určení žalobkyně žádné právo neuplatňuje, ale navrhuje vydání deklaratorního rozhodnutí".

K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem - poté, co usnesením ze dne 7.3.2011 č.j. 9 Co 423/2009-154 ve smyslu ustanovení § 107a o.s.ř. připustil, aby na místo dosavadní žalované společnosti SNOEKS KATEMO v.o.s., IČO 25459457, se sídlem v Teplicích, U Kamenných lázní 306/15, vstoupila do řízení Sky Solar Development s.r.o. se sídlem v Praze 1, Konviktská č. 291/24, IČO 28962796 - rozsudkem ze dne 17.5.2011 č.j. 9 Co 423/2009-173 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 56.027,- Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Škrabala. Věc posoudil podle ustanovení § 151a a násl. občanského zákoníku ve znění účinném do 31.8.1998 a dovodil, že sporné zástavní právo se promlčelo ve smyslu § 100 odst. 2 občanského zákoníku dnem 27.10.2006, kdy došlo podle ustanovení § 405 odst. 2 obchodního zákoníku k promlčení pohledávky zajištěné zástavním právem. Na rozdíl od soudu prvého stupně byl odvolací soud toho názoru, že zástavní právo ani platně nevzniklo vzhledem k neurčitému vymezení zajišťované pohledávky ve smlouvě o zřízení zástavního práva.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o promlčení zástavního práva s odůvodněním, že občanský zákoník nemá výslovnou úpravu týkající se promlčení zástavního práva. Protože zástavní právo je svou povahou blízké právu vlastnickému a protože má věcnou povahu, nemělo by stejně jako vlastnické právo podléhat promlčení. Žalobkyně současně poukazuje na ustanovení § 151f občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.1998 a dovozuje, že, mohl-li zástavní věřitel u soudu navrhnout prodej zástavy, i když je zajištěná pohledávka promlčena, připouští občanské právo promlčení zajištěného závazku, ale nikoli možnost promlčení zástavního práva. Za správný nepovažuje ani závěr odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva a v této souvislosti připomíná, že základním principem výkladu smluv je priorita vůle účastníků smlouvy před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy. V projednávané věci byla vůle stran nepochybná, zástavní právo bylo poměrně dlouhou dobu zapsáno v katastru nemovitostí, došlo k četnému postoupení pohledávky a měla by být chráněna dobrá vůle nabyvatelů práv. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl, případně odmítl jako zjevně bezdůvodné. K možnosti promlčení zástavního práva odkázala žalovaná na konstantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR, podle které je zástavní právo právem, které podléhá promlčení. Žalovaná se ztotožnila také s argumentací odvolacího soudu o neplatnosti zástavní smlouvy v otázce vymezení zajišťované pohledávky a dovozuje, že nedostatky smlouvy nelze zhojit tím, že by shodná vůle účastníků smlouvy měla mít přednost před doslovným významem textu smlouvy. Vůle stran navíc nebyla v provedeném řízení nijak prokazována.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci soudy mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění dovolatel v tomto směru nezpochybňuje), že dne 17.5.1996 uzavřely Vodní stavby Praha, akciová společnost a společnost K A T E M O spol. s r.o. smlouvu o smlouvě budoucí, jejíž součástí byla též smlouva o dílo a smlouva o zřízení zástavního práva. Ve smlouvě o dílo se Vodní stavby Praha, akciová společnost zavázala zajistit pro společnost K A T E M O spol. s r.o. inženýrskou a projektovou činnost potřebnou k vydání územního rozhodnutí Okresním úřadem v Teplicích pro stavbu "Obchodně-podnikatelského centra KATEMO - MODLANY" za sjednanou cenu 10,000.000,- Kč splatnou do 60 dnů od nabytí právní moci územního rozhodnutí Okresního úřadu v Teplicích; současně bylo ujednáno, že v případě, že nedojde k vydání územního rozhodnutí příslušným orgánem do 31.12.1996 (územní rozhodnutí nabylo podle zjištění soudů právní moci 10.8.2004), je cena díla splatná do 21 dnů. Tato splatnost byla, jak vyplývá z obsahu přihlášky podané dne 17.9.1998 Vodními stavbami Praha, akciová společnost do konkursního řízení vedeného na majetek společnosti K A T E M O spol. s r.o. u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 K 118/97, prodloužena do 31.3.1997 (přihlášena byla celkem pohledávka ve výši 18,064.030,- Kč). K zajištění pohledávky společnosti Vodní stavby Praha, akciová společnost z uzavřené smlouvy o dílo bylo zřízeno zástavní právo k pozemkovým parcelám p. č. 442/1, 189/7, 437/1 a 893/1 v k.ú. Modlany, které bylo vloženo do katastru nemovitostí s účinky ke dni 20.5.1996. Pohledávka přihlášená do konkursního řízení byla v průběhu konkursu opakovaně postupována, až nakonec přešla postupní smlouvou ze dne 4.12.2003 na žalobkyni. Konkurs na majetek úpadce K A T E M O spol. s r.o. byl podle zjištění odvolacího soudu zrušen po splnění rozvrhového usnesení ke dni 27.10.2005.

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci vznikl nárok zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy v době do 31.8.1998, řídí se tento nárok i v současné době - jak správně dovodil odvolací soud - ustanovením § 151f občanského zákoníku a dalšími právními předpisy ve znění účinném do 31.8.1998 (srov. právní názory vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.11.1999 sp. zn. 31 Cdo 1181/99, který byl uveřejněn pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.4.2000 sp. zn. 21 Cdo 2525/99, které bylo uveřejněno pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.5.2002 sp. zn. 21 Cdo 1162/2001, které bylo uveřejněno pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Podle ustanovení § 100 odst. 2 věty první občanského zákoníku se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.

Podle ustanovení § 100 odst. 2 věty třetí občanského zákoníku se zástavní práva nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

Podle ustanovení § 151f odst.1 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.8.1998) není-li zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, může se zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy, a to i tehdy, když zajištěná pohledávka je promlčena.

Ustálená soudní praxe dlouhodobě z citovaných ustanovení dovozuje, že zástavní právo podléhá promlčení, neboť nejde o majetkové právo, které by bylo - na rozdíl od vlastnického práva - z možnosti promlčení vyloučeno, i když má také věcněprávní povahu. Závěr o nepromlčitelnosti zástavního práva nevyplývá ani z ustanovení § 151f odst. 1 občanského zákoníku (ve znění účinném do 31. 8. 1998); uvedené ustanovení má z hlediska promlčení význam jen v tom, že umožňuje uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy i pro případ, kdyby zajištěná pohledávka již byla promlčena a kdyby proto nebylo možné dosáhnout její uspokojení z důvodu závazkového právního vztahu, a promlčení nároku na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy se netýká (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.4.2007 sp. zn. 21 Cdo 1918/2005, který byl uveřejněn pod č. 95 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007). Protože se podle ustanovení § 100 odst. 2 věty třetí občanského zákoníku zástavní práva nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka, nepostačuje k promlčení zástavního práva toliko marné uplynutí doby určené občanským právem k uplatnění nároku na uspokojení ze zástavy, neboť je třeba, aby marně uplynula také promlčecí doba k uplatnění zajištěné pohledávky; nedošlo-li k promlčení zajištěné pohledávky, nemůže být promlčeno ani zástavní právo, i kdyby jeho předmětem byl majetek jiné osoby než dlužníka této pohledávky.

Promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy) [§ 101 občanského zákoníku]. Bylo-li však zástavní právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§ 110 odst. 1 věta první občanského zákoníku); v případě, že zástavní právo bylo zástavním dlužníkem písemně uznáno co do důvodu a výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo, nebo, byla-li v uznání uvedena lhůta k plnění, od uplynutí této lhůty (§ 110 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.1.2008 sp. zn. 21 Cdo 687/2007, který byl uveřejněn pod č. 124 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.2.2008 sp. zn. 21 Cdo 888/2007, který byl uveřejněn pod č. 123 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008].

Promlčení zástavního práva se podle ustálené judikatury soudů řídí občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, i když jím byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru nebo z jiného obchodního závazkového vztahu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.2.2007 č.j. 21 Cdo 681, 682/2006, který byl uveřejněn pod č. 104 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007).

Jelikož v souzené věci zástavní právo nebylo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu ani jiného orgánu (rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí není takovým rozhodnutím) a nebylo zástavním dlužníkem písemně uznáno co do důvodu a výše, došlo k promlčení zástavního práva marným uplynutím obecné tříleté promlčecí doby běžící ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy, což bylo (podle obsahu spisu) 1.4.1997. K promlčení zástavního práva tak došlo zjevně již před rozhodnutím odvolacího soudu v dané věci (dne 17.5.2011), neboť ani podání žaloby o určení zástavního práva promlčecí dobu nestaví (§ 112 občanského zákoníku).

Protože se podle ustanovení § 100 odst.2 věty třetí občanského zákoníku zástavní práva nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka, nepostačuje k promlčení zástavního práva toliko marné uplynutí doby určené občanským právem k uplatnění nároku na uspokojení ze zástavy, ale je třeba, aby marně uplynula také promlčecí doba zajištěné pohledávky; nedošlo-li k promlčení zajištěné pohledávky, nemůže být promlčeno ani zástavní právo.

Není-li stanoveno jinak, činí promlčecí doba u pohledávky ze smlouvy o úvěru nebo z jiného obchodního závazkového vztahu čtyři roky (§ 397 obchodního zákoníku) a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu (§ 391 odst.1 obchodního zákoníku). Z ustanovení § 402 obchodního zákoníku se pak podává, že promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva již v zahájeném řízení. Podle ustanovení § 405 obchodního zákoníku, jestliže právo bylo uplatněno před promlčením podle ustanovení § 402 až 404 obchodního zákoníku, avšak v tomto řízení nebylo rozhodnuto ve věci samé, platí, že promlčecí doba nepřestala běžet (odstavec 1). Jestliže v době skončení soudního nebo rozhodčího řízení uvedeného v odstavci 1 promlčecí doba již uplynula nebo jestliže do jejího skončení zbývá méně než rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, že neskončí dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní nebo rozhodčí řízení (odstavec 2).

V projednávané věci je zajištěná pohledávka pohledávkou z obchodního závazkového vztahu, jejíž splatnost měla nastat 31.3.1997. Počínaje dnem 1.4.1997 proto počala plynout čtyřletá promlčecí doba, která by skončila dnem 1.4.2001. Vzhledem k tomu, že v této době probíhalo konkursní řízení na majetek zástavního dlužníka K A T E M O spol. s r.o., ve kterém byla tato pohledávka přihlášena, prodloužila se ve smyslu ustanovení § 405 odst. 2 obchodního zákoníku promlčecí doba o jeden rok ode dne, kdy skončilo konkursní řízení po splnění rozvrhového usnesení (podle odvolacího soudu dne 27.10.2005) a k promlčení pohledávky tak došlo dnem 27.10.2006 (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.11.2006 č.j. 29 Odo 1453/2005, který byl uveřejněn pod č. 41 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007). Odvolací soud proto správně dovodil, že nárok žalobkyně na uspokojení ze zástavy je promlčen.

Z uvedeného vyplývá, že z hlediska uplatněného dovolacího důvodu, kterým byla zpochybněna možnost promlčení zástavního práva, je rozsudek odvolacího soudu správný; jelikož již závěr o promlčení zástavního práva postačuje k zamítnutí žaloby, je nadbytečné zabývat se otázkou určitosti zástavní smlouvy. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč [srov. § 5 písm. b), § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb., č. 277/2006 Sb. a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 10.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát Mgr. Martin Škrabal osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst.3 a § 151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 2.060,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalované tyto náklady nahradila. Žalobkyně je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení v celkové výši 12.360,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), do tří dnů od právní moci rozhodnutí ( § 160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2012

JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu