21 Cdo 4367/2009
Datum rozhodnutí: 11.01.2011
Dotčené předpisy: § 229 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 13 odst. 6 předpisu č. 328/1991Sb., § 14 odst. 1 písm. c) předpisu č. 328/1991Sb.




21 Cdo 4367/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce L. U. , zastoupeného Mgr. Michaelem Dubem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Baště sv. Jiří č. 258/7, proti žalovanému J. K. , zastoupenému JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem v Praze 4, Kvestorská č. 5, o 361.288,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19.5.2006 č.j. 16 C 3/2004-118, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 13 C 120/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2009 č.j. 53 Co 577/2008-131, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.760,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Michaela Duba, advokáta se sídlem v Praze 6, Na Baště sv. Jiří č. 258/7.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 19.5.2006 č.j. 16 C 3/2004-118 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci 361.288,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,005% za každý den prodlení z částky 154.750,- Kč od 11.12.2003 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,005% za každý den prodlení z částky 200.000,- Kč od 21.12.2003 do zaplacení, zamítl žalobu co do úroku z prodlení ve výši 0,05% za každý den prodlení z částky 154.750,- Kč od 11.12.2003 do zaplacení a z částky 200.000,- Kč od 21.12.2003 do zaplacení, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice "na účet Obvodního soudu pro Prahu 2" na náhradě nákladů řízení 6.727,- Kč, že žalobce je povinen zaplatit České republice "na účet Obvodního soudu pro Prahu 2" na náhradě nákladů řízení 2.883,- Kč a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 23.859,42 Kč k rukám advokátky Mgr. Martiny Kulhánkové. Uvedený rozsudek, který byl žalobci doručen na základě uložení u držitele poštovní licence (protože adresát nebyl na adrese P. zastižen), nabyl (podle potvrzení ve spise) právní moci dne 6.9.2006.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 25.10.2006 žalobu pro zmatečnost. Namítá v ní, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27.1.2006 č.j. 93 K 52/2005-33 byl na jeho majetek prohlášen konkurs, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25.4.2006 č.j. 1 Ko 182/2006-115, které nabylo právní moci dnem 5.6.2006, "prohlášení konkursu zrušil" a že dalším usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29.6.2006 č.j. 93 K 52/2005-164 byl návrh na prohlášení konkursu na majetek žalovaného zamítnut, a dovozuje, že napadený rozsudek byl vydán v době, kdy bylo řízení (v době do 5.6.2006) ve smyslu ustanovení § 14 odst.1 písm.c) zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) přerušeno, a že tedy pro vydání rozhodnutí neměl soud "pravomoc", popř. že žalovaný "neměl způsobilost být účastníkem řízení, neboť účastníkem měl být správce konkursní podstaty". Další "procesní vadu" spatřuje žalovaný v tom, že mu napadený rozsudek nebyl řádně doručen, neboť se v místě doručování nezdržoval "z důvodu pobytu v zahraničí"; žalovanému tím nebylo "zaručeno právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu".

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 28.8.2008 č.j. 13 C 120/2006-110 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 10.234,- Kč k rukám advokáta Mgr. Michaela Duba. Dospěl k závěru, že žalovaným tvrzené skutečnosti nelze "podřadit pod žádný ze zákonem vymezených důvodů" zmatečnosti. Přerušení řízení ze zákona, jako důsledek prohlášení konkursu na majetek žalovaného, není "překážkou pravomoci soudů". Nebyl-li napadený rozsudek žalovanému řádně doručen, byl tím podle názoru soudu prvního stupně dán "prostor pro podání řádného opravného prostředku - odvolání" a žaloba pro zmatečnost je v takovém případě nepřípustná, protože může směřovat jen proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí. Soud prvního stupně rovněž odmítl názor žalovaného, že by "neměl způsobilost být účastníkem původního řízení", neboť "prohlášením konkursu na majetek účastníka tento účastník neztrácí procesní způsobilost", navíc žalovaný uplatnil tento důvod opožděně až v průběhu řízení.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 14.5.2009 č.j. 53 Co 577/2008-131 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.117,- Kč k rukám advokáta Mgr. Michaela Duba. Poté, co dovodil, že "napadený rozsudek byl vydán v době, kdy byl na majetek žalovaného prohlášen konkurs, který byl až následně zrušen", odvolací soud dospěl ke shodnému závěru jako soud prvního stupně, že zmatečnost podle ustanovení § 229 odst.1 písm.a) občanského soudního řádu není dána, neboť "přerušením řízení ze zákona neztrácí soud pravomoc k rozhodnutí věci" a ani účastník nepozbývá procesní způsobilosti nebo způsobilosti být účastníkem řízení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že soudy náležitě nepřihlédly k ustanovení § 14 odst.1 písm.c) zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), podle něhož se "všechna řízení proti úpadci (žalovanému) přerušují", a že soud v původním řízení "bezprecedentně pochybil", když pokračoval v přerušeném řízení, a dovozuje, že "takovýto postup nelze přijmout, neboť by mohlo dojít k významnému porušení demokratických zásad garantovaných ústavním pořádkem a právním systémem ČR", a že je naplněna zmatečnost podle ustanovení § 229 odst.1 písm. b) občanského soudního řádu. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu a navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.

Žalobce navrhl, aby dovolání žalovaného bylo jako nepřípustné odmítnuto, případně jako nedůvodné zamítnuto. Domnívá se, že předmětné rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam a že žalovaný ani žádnou právní otázku nevymezuje. Soudy vyložily ustanovení § 229 občanského soudního řádu v souladu s ustálenou judikaturou. Žalobce se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že prohlášením konkursu na majetek žalovaného neztratil žalovaný způsobilost mít práva a povinnosti a neztratil tak ani způsobilost být účastníkem řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci bylo soudy mimo jiné zjištěno, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27.1.2006 č.j. 93 K 52/2005-33 byl na majetek žalovaného prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byla ustavena JUDr. Jiřina Lužová, že k odvolání dlužníka bylo toto usnesení ve výroku o prohlášení konkursu usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25.4.2006 č.j. 1 Ko 182/2006-115 zrušeno a věc vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení a že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29.6.2006 č.j. 93 K 52/2005-164 byl návrh na prohlášení konkursu na majetek žalovaného zamítnut.

Účinky prohlášení konkursu na majetek dlužníka nastanou vyvěšením usnesení o prohlášení konkursu na úřední desce konkursního soudu (srov. § 13 odst.6 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, účinného v době, kdy bylo soudy jednáno a rozhodováno v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 93 K 52/2005 o návrhu na prohlášení konkursu na majetek žalovaného - dále jen "zákona o konkursu a vyrovnání"). Zrušil-li odvolací soud usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu, konkurs se tím zrušuje (srov. § 44a odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání); zánik účinků prohlášení konkursu nastane vyvěšením usnesení odvolacího soudu na úřední desce soudu prvního stupně, nerozhodne-li soud jinak (srov. § 44a odst.2 větu druhou zákona o konkursu a vyrovnání). Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že není správné tvrzení žalovaného, že účinky prohlášení konkursu na jeho majetek trvaly až do dne 5.6.2006, kdy nabylo právní moci usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.4.2006 č.j. 1 Ko 182/2006-115; ve skutečnosti tyto účinky zanikly již dnem, kdy usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.4.2006 č.j. 1 Ko 182/2006-115 bylo vyvěšeno na úřední desce konkursního soudu (Městského soudu v Praze).

Podle ustálené judikatury soudů prohlášením konkursu dlužník neztrácí ani způsobilost být účastníkem jiných občanských soudních řízení, ani procesní způsobilost v těchto řízeních (srov. například bod XXIII Stanoviska Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 17.6.1998 sp. zn. Cpjn 19/98, které bylo uveřejněno pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998). Už z uvedeného je nepochybné, že napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 nemůže být postižen - jak se dovolatel domnívá - zmatečností podle ustanovení § 229 odst.1 písm.b) o.s.ř. K námitkám dovolatele lze dodat, že je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže soud jedná a rozhodne o věci, v níž bylo řízení přerušeno podle ustanovení § 14 odst.1 písm.c) zákona o konkursu a vyrovnání, nejedná se však o zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 o.s.ř.

Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu odpovídá ustálené judikatuře soudů, nemůže mít po právní stránce zásadní význam. Protože proti napadenému usnesení odvolacího soudu není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobci náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 2.000,- Kč [srov. § 10 odst. 2 a 3, § 14 odst.1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 2.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokát Mgr. Michael Dub osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst.1 a 3 a § 151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 460,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobci náklady v celkové výši 2.760,- Kč nahradil. Žalovaný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. ledna 2011

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu