21 Cdo 4357/2007
Datum rozhodnutí: 21.10.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 3 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 4357/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce M. Z., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému O., a.s., o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 24 C 8/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. května 2007, č.j. 16 Co 311/2006-220, takto:



I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2007, č.j. 16 Co 311/2006-220, do výroku I., kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 8. 2006, č.j. 24 C 8/2002-171, ve věci samé [ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 213.471,- Kč (na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 9. 4. 2001 do 30. 11. 2001) s tam specifikovaným úrokem z prodlení], a do výroku II., kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení dalších 1.413.792,- Kč s příslušenstvím (na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 12. 2001 do 30. 11. 2005) a placení částky 30.967,- Kč měsíčně od 1. 12. 2005 do budoucna, není přípustné podle ustanovení podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. [rozsudek odvolacího soudu ve věci samé nelze považovat za rozsudek měnící, ale za rozsudek potvrzující, neboť soudy obou stupňů práva a povinnosti účastníků, o něž v řízení šlo (předmět řízení), posoudily z obsahového hlediska zcela shodně (oba soudy dospěly k závěru, že žalobcem uplatněný nárok na odškodnění pracovního úrazu není opodstatněný); okolnost, že odvolací soud (poté, co usnesením vyhlášeným při jednání dne 6. 12. 2006 rozhodl o připuštění změny žaloby provedené podáním žalobce ze dne 14. 9. 2006 - v návaznosti na jeho předchozí podání ze dne 3. 10. 2002, 27. 10. 2003, 19. 3. 2004, 31. 7. 2005 a 12. 12. 2005 - spočívající v tom, že žalobce na základě stejného skutkového stavu rozšířil žalobu o další období, za které požaduje náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti) rozhodl o zamítnutí žaloby o zaplacení dalších 1.413.792,- Kč s příslušenstvím a placení částky 30.967,- Kč měsíčně od 1. 12. 2005 do budoucna v odvolacím řízení, na uvedeném závěru ničeho nemění] a jeho přípustnost není dána ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil).

Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].

I když žalobce v dovolání uvedl, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a že uplatňuje vedle dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., právní závěry odvolacího soudu (závěr soudu o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) nezpochybňuje. Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) totiž vyplývá, že žalobce kromě toho, že podrobně rekapituluje průběh řízení v této věci a porovnává závěry několika znaleckých posudků z oboru zdravotnictví provedených v řízení soudy obou stupňů, s nimiž polemizuje, a kromě námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (spočívající podle žalobce v porušení zásady nestranného a spravedlivého procesu tím, že nebyl připuštěn navrhovaný důkaz, kterým chtěl prokázat příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou , tj. další superrevizní znalecký posudek, a v tom, že soudy znalce nevyslechly, i když byly tak zásadní rozdíly v závěrech znalců ) podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází. Vytýká soudům nesprávný závěr o tom, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem žalobce ze dne 8. 4. 2000 a vznikem škody spočívající v náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání částečné invalidity) za období od 9. 4. 2001 do 30. 11. 2005 (v celkové výši 1.627.263,- Kč) a dále od 1. 12. 2005 do budoucna ve výši 30.967,- Kč měsíčně; při řešení otázky příčinné souvislosti mezi utrpěným pracovním úrazem a vzniklou škodou však nejde o otázku právní (jak se žalobce mylně domnívá), nýbrž o otázku skutkovou. Žalobce nesouhlasí zejména s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy (znalecké posudky z oboru zdravotnictví, z nichž dovodily, že příčinou nezpůsobilosti žalobce k dosavadní práci v hornictví je obecné onemocnění, nikoliv následky pracovního úrazu ze dne 8. 4. 2000), a předestírá vlastní skutkové závěry (zejména že hlavní, důležitou a podstatnou příčinou trvalé nezpůsobilosti žalobce k práci v hornictví jsou následky po pracovním úrazu ze dne 8. 4. 2000 ).

Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.), nepředstavují uvedené námitky žalobce uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a § 241a odst. 3 o.s.ř.; skutečnost, že řízení je případně postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá jak výše uvedeno přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.



O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst.5 věty první, § 224 odst.1 a § 151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. října 2008

JUDr. Mojmír Putna, v. r. předseda senátu