21 Cdo 4348/2015
Datum rozhodnutí: 09.12.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 věta první o. s. ř., § 369 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb., § 372 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb., § 388 předpisu č. 262/2006Sb., § 7 odst. 3 předpisu č. 440/2001Sb.



21 Cdo 4348/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně A. V. , zastoupené Mgr. Jitkou Zderčíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Nuselská č. 375/98, proti žalované Epoli (Czechia), s.r.o., se sídlem v Libčicích nad Vltavou, Letecká č. 433/17, IČO 272 51 616, zastoupené Mgr. Davidem Hrčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Mezibranská č. 1579/4, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 471 16 617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 10 C 363/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. března 2015 č.j. 23 Co 29/2015-335, 23 Co 30/2015, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17.3.2015 č.j. 23 Co 29/2015-335, 23 Co 30/2015 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. k otázce přiměřenosti míry zvýšení odškodnění v případech hodných mimořádného zřetele bod II. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12.1.2011 sp. zn. Cpjn 203/2010, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2011, pod č. 50, právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. 21 Cdo 2581/2009, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2327/2010, k existenci vztahu přiměřenosti mezi přiznanou výší náhrady škody a způsobenou škodou na zdraví právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1622/2010, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3885/2009 a v nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 29.9.2005 sp. zn. III. ÚS 350/03) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. prosince 2015


JUDr. Zdeněk Novotný předseda senátu