21 Cdo 4339/2016
Datum rozhodnutí: 15.11.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



21 Cdo 4339/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně M. F. , zastoupené Mgr. Ing. Robertem Bochníčkem, advokátem se sídlem v Plzni, Americká č. 489/33, proti žalované České republice Ministerstvu obrany v Praze 6, Tychonova č. 221/1, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 98/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2016 č. j. 23 Co 168/2016-179, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. Roberta Bochníčka, advokáta se sídlem v Plzni, Americká č. 489/33.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2016 č. j. 23 Co 168/2016-179 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl přímo v této věci - vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015 č. j. 21 Cdo 5054/2014-122, jenž byl uveřejněn pod č. 84 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016 (§ 243g odst. 1 věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.), a je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1331/2013, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015 sp. zn. 21 Cdo 317/2015 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2457/2015, z nichž vyplývá, že zaměstnanec je pro zaměstnavatele nadbytečný ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zák. práce tehdy, nemá-li zaměstnavatel s ohledem na přijaté rozhodnutí o organizační změně - možnost zaměstnance dále zaměstnávat pracemi dohodnutými v pracovní smlouvě; jestliže se však z hlediska potřebného profesního složení zaměstnanců nestává nadbytečným (z hlediska své věcné náplně) druh práce sjednaný pracovní smlouvou propouštěného zaměstnance (jeho pracovní činnost), nemůže být jiná okolnost, spočívající například pouze v jiném organizačním uspořádání zaměstnavatele anebo jako tomu bylo v případě posuzovaném v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015 sp. zn. 21 Cdo 317/2015 - v rozhodnutí zaměstnavatele o nahrazení části činnosti zaměstnance, vykonávajícího dohodnutý druh práce, činností jiných (nově přijatých nebo stávajících) zaměstnanců, podkladem pro skončení pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. listopadu 2016

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu