21 Cdo 4335/2011
Datum rozhodnutí: 29.03.2013
Dotčené předpisy: § 236 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




21 Cdo 4335/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Z. H. , zastoupeného JUDr. Václavem Stieberem, advokátem se sídlem v Novém Strašecí, Čsl. armády č. 4, proti žalovanému JUDr. M. Č. , zastoupenému JUDr. Jiřím Cehákem, advokátem se sídlem v Novém Boru, náměstí Míru č. 1, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 21 C 64/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2011, č.j. 55 Co 144,145/2011-143, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Ceháka, advokáta se sídlem v Novém Boru, náměstí Míru č. 1. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31.5.2011, č.j. 55 Co 144,145/2011-143, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22.6.2010, č.j. 21 C 64/2008-100, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 11.1.2011, č.j. 21 C 64/2008-129, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že žalovaný není dědicem po zůstaviteli J. H., zemřelém dne 26.9.2007, a kterým bylo žalobci uloženo, aby zaplatil žalovanému na náhradě nákladů řízení 13.440,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Ceháka a České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 částku 10.950,- Kč, a jímž bylo žalobci uloženo, aby zaplatil žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.360,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Ceháka, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu [ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen "o. s. ř."], neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

Žalobce v projednávané věci - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem nezpochybňuje. Podstatou námitek žalobce (spočívajících zejména v tom, že zůstavitel se snažil zabránit žalovanému v nabytí svého majetku ; že kolem závěti ze dne 31.7.2007 je celá řada nejasností a tajuplností ; že závěť byla podle tvrzení svědků pořízena v nepřítomnosti žalovaného, nicméně v textu je precizně uvedeno jeho rodné číslo ; že všechny osoby podílející se na závěti jsou přátelé z jedné bývalé firmy Včela a že v posudku znalce není mezi zkoumanými podpisy uveden ani jeden z dokumentů, který předložil ) je nesouhlas se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) vychází [ohledně závěru, že není důvod pochybovat o pravdivosti výpovědí svědků Ing. V. H., J. H. a JUDr. J. B., CSc. ; že obsah výpovědí svědků korespondoval s obsahem sporné závěti i závěry znaleckého posudku Mgr. J. K. ; že skutečnosti, že zůstavitel podepsal spornou závěť pouze příjmením a nikoliv celým jménem nelze přisuzovat zvláštní význam , neboť zůstavitel používal i v úředním styku obě varianty podpisů a že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že zůstavitel ve skutečnosti spornou závěť učinil ]. Podstatou těchto námitek je tedy nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil. Námitky žalobce v tomto směru nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.

Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) dále vyplývá, že dovolatel uplatňuje také dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (namítá, že soudy neprovedly důkazy jím navržené).

Shora uvedené námitky nemohou založit závěr o přípustnosti dovolání žalobce podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. totiž nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. k tomu též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 132, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 130, roč. 2006).

Ani námitka žalobce, že byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tím, že odvolací soud potvrdil jako správné neprovedení důkazů žalobcem navržených , není opodstatněná. Jednak proto, že odvolací soud dostatečně a srozumitelně odůvodnil, proč považuje žalobcem navržené důkazy (výpovědi svědků P. H. a J. H.) za důkazy nadbytečné, a jednak proto, že žalobce nebyl ve věci neúspěšný pro neunesení důkazního břemene (odvolací soud na základě právního posouzení věci vycházejícího ze zjištěného skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný je dědicem zůstavitele ze závěti ze dne 31.7.2007). Přitom neúspěch v soudním řízení nemůže sám o sobě znamenat porušení práva na spravedlivý proces.

Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady (spojené s vyjádřením k dovolání žalobce), které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 2.500,- Kč (srov. § 5 písm. d/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2007 Sb. a č. 277/2006 Sb. a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 2.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného advokát JUDr. Jiří Cehák osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o. s. ř.) ve výši 588,- Kč. Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalovanému nahradil. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 3.388,- Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2013 JUDr. Roman Fiala, v. r. předseda senátu