21 Cdo 4320/2008
Datum rozhodnutí: 24.02.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 5 odst. 1 písm. f) předpisu č. 265/1992Sb., § 5 odst. 1 předpisu č. 95/1999Sb., § 5 odst. 7 předpisu č. 95/1999Sb., § 7 odst. 1 předpisu č. 95/1999Sb., § 7 odst. 10 předpisu č. 95/1999Sb.




21 Cdo 4320/2008
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně J. H. , zastoupené JUDr. Milošem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. č. 123/36, za účasti Pozemkového fondu České republiky , se sídlem v Praze 3, Husinecká č. 1024/11a, IČ 45797072, o vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 12/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2008, č.j. 11 Cmo 378/2007-65, takto:

Rozsudek vrchního soudu a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. srpna 2007, č.j. 11 C 12/2007-40, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 12.4.2007 (doplněnou podáním ze dne 4.5.2007) se žalobkyně domáhala povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy, kterou dne 14.12.2005 uzavřela s Pozemkovým fondem České republiky, jejímž předmětem jsou pozemky parc. č. 228, o výměře 1446 m2, parc.č. 233/1, o výměře 5884 m2, a parc. č. 234/1, o výměře 895 m2, zapsané na LV č. 10002 pro obec a katastrální území Stožice. Uvedla, že Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 12.2.2007, sp. zn. V-6373/2005-307, zamítl návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle uvedené kupní smlouvy s tím, že nebyly splněny podmínky pro vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí dle ust. § 5 odst. 1 písm. f) zák. č. 265/1992 Sb. ; že podle rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 21.6.2006, č.j. 6 C 8/2006-58, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.11.2006, č.j. 5 Co 2387/2006-78, byl prodávající, tedy Pozemkový fond ČR, omezen ustanovením § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. a že obec Stožice má na převedení nemovitostí do svého vlastnictví přednostní právo dle ust. § 7 odst. 10 zák. č. 95/1999 Sb. ; dále uvedla, že s názorem Katastrálního úřadu nesouhlasí; že navrhovaný vklad dle kupní smlouvy ze dne 14.12.2005 měl být povolen, neboť kupní smlouva je platná a její platnost nebyla v žádném řízení zpochybněna; že nebyla účastníkem soudního řízení, na nějž Katastrální úřad odkazuje; že žaloba obce Stožice byla Okresnímu soudu ve Strakonicích doručena dne 17.1.2006 a rozsudek nabyl právní moci dne 16.1.2007 ; že právní účinky vkladu vznikají ke dni, kdy byl návrh na vklad doručen Katastrálnímu úřadu ; že Katastrální úřad v řízení o povolení vkladu zkoumá případné překážky povolení vkladu ke dni podání návrhu na vklad ; že ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva, tedy ke dni 28.12.2005, neexistovala jakákoli překážka, bránící povolení vkladu vlastnického práva ; že předmětné rozsudky považuje za nevykonatelné, když Pozemkovému fondu ČR ukládají povinnost převést již jednou platně prodané pozemky ; že o koupi předmětných pozemků požádala Pozemkový fond ČR jako oprávněná osoba dle ust. § 7 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 7 odst. 5 zák. č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, dne 15.9.2005 ; že obec Stožice podala písemnou žádost o bezúplatný převod těchto pozemků dne 16.9.2005 ; že písemná žádost obce Stožice nebyla žádostí řádnou a obec žádost nedoplnila a tedy řádně nepodala až do uzavření platné kupní smlouvy ze dne 14.12.2005 a že až do dne podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí neexistovalo žádné omezení, které by byl Katastrální úřad podle ust. § 5 odst. 1 písm. f) zák. č. 265/1992 Sb. oprávněn zkoumat .

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27.8.2007, č. j. 11 C 12/2007-40, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze závěru, že mezi Pozemkovým fondem ČR, jakožto prodávajícím a žalobkyní, coby kupující byla uzavřena dne 14.12.2005 kupní smlouva k předmětným nemovitostem ; že dne 28.12.2005 byl podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ; že dne 17.1.2006 byla podána obcí Stožice proti Pozemkovému fondu ČR žaloba o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu nemovitostí ; že Pozemkový fond ČR byl k této povinnosti pravomocným rozhodnutím soudu zavázán ; že po dobu trvání soudního řízení katastrální úřad řízení přerušil a na základě rozhodnutí soudu pak návrhu na vklad vlastnického práva nevyhověl a tento zamítl s odkazem na ust. § 5 odst. 1 písm. f) zák. č. 265/1992 Sb. ; že lze přisvědčit žalobkyni, že ke dni podání návrhu na vklad zde nebylo omezení rozhodnutím soudu ; že však následně bylo katastrálním úřadem učiněno zjištění, že u Okresního soudu ve Strakonicích byla podána žaloba, v rámci níž se obec Stožice domáhala vydání rozhodnutí nahrazujícího projev vůle žalovaného směřující k uzavření smlouvy o převodu předmětných nemovitostí a že žalobě bylo vyhověno ; že soud v rámci tohoto řízení není oprávněn zasahovat do závěrů, které byly učiněny obecným soudem v rámci jeho rozhodovací pravomoci ; že proto již nebylo zapotřebí opětovně hodnotit důkazy a skutečnosti tvrzené žalobkyní ; že řízení a rozhodnutí o nahrazení projevu vůle má stejné důsledky jako řízení, v němž by bylo rozhodováno o platnosti, respektive neplatnosti smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a Pozemkovým fondem ČR a že pokud katastrální úřad v rámci konečného rozhodnutí vycházel ze závěrů pravomocného rozhodnutí Okresního soudu ve Strakonicích a s odkazem na ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb. návrh na vklad vlastnického práva zamítl, postupoval správně .

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23.4.2008, č. j. 11 Cmo 378/2007-65, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že žalobkyně jako oprávněná osoba podala dne 15.9.2005 u Pozemkového fondu žádost o úplatný převod zemědělského pozemku podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ; že dne 16.9.2005 podala obec Stožice žádost o bezúplatný převod zemědělského pozemku podle § 5 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 95/1999 Sb. ; že obě tak učinily na základě vyvěšení veřejné nabídky podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb., lhůta k vyvěšení trvala od 19.8. do 19.9.2005 ; že obě žádosti byly podány ve lhůtě ; že Pozemkový fond o žádosti obce nijak nerozhodl a neformálně obci sdělil, že její žádost nesplňuje kritéria potřebná pro bezúplatný převod pozemků ; že dne 14.12.2005 byla mezi Pozemkovým fondem a žalobkyní jako kupující uzavřena kupní smlouva ohledně předmětných pozemků ; že dne 28.12.2005 byl katastrálnímu úřadu doručen návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ; že zákon č. 95/1999 Sb. nestanoví v žádném ustanovení, co má žádost o bezúplatný převod obsahovat ; že podle § 5 odst. 7 zák. č. 95/1999 Sb. pokud o převod zemědělského pozemku požádají některé z osob uvedených v odst. 1, 5 nebo 6, uspokojí se v tomto pořadí: a/ uživatel pozemku v zahrádkových nebo chatových osadách, b/ vlastník (spoluvlastník) budovy nebo stavby, která je nemovitostí, c/ obec ; že podle ust. § 7 odst. 10 zák. č. 95/1999 Sb. pokud do 1 měsíce ode dne vyhlášení prodeje požádají o převod osoby podle § 5 a 6 splňující ve vztahu k převáděnému pozemku podmínky stanovené v § 5 nebo § 6, mají přednost před zájemci podle § 7, a to v pořadí a/ uživatel (uživatelé) pozemku v zahrádkových nebo chatových osadách, b/ vlastník stavby, c/ obec, d/ vlastník sousedního zemědělského pozemku ; že při podání žádosti o převod předmětných pozemků nebylo třetích osob ve smyslu cit. zákona ; že v důsledku singulární sukcese se žalobkyně stala oprávněnou osobou, avšak jako taková neměla přednost před obcí ve smyslu ustanovení § 5 odst. 7 ani § 7 odst. 10 zák. č. 95/1999 Sb. ; že přednost obce Stožice vyplývala přímo ze zákona č. 95/1999 Sb. ; že v průběhu řízení před Okresním soudem ve Strakonicích pod sp. zn. 6 C 8/2006 pak bylo jak uvedeným soudem, tak odvolacím soudem (Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 5 Co 2387/2006) konstatováno, že žalobkyně, tj. obec Stožice, splnila zákonem stanovené podmínky pro bezúplatný převod předmětných pozemků a že proto výslech Ing. V., která se měla vyjádřit k tomu, že obec Stožice nesplňovala při podání žádosti všechny podmínky, navrhovaný žalobkyní, je nadbytečný ; že podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb. katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá, zda účastník řízení není omezen právními předpisy, rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím státního orgánu ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu ; že Pozemkový fond byl ve své smluvní volnosti omezen zákonem, tj. ustanovením § 5 zákona č. 95/1999 Sb., a to již ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí , a že proto rozhodnutí katastrálního úřadu je správné a soud prvního stupně nepochybil, jestliže žalobu zamítl.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že vklad vlastnického práva měl být povolen, protože se jedná o zemědělské pozemky, které byly Pozemkovým fondem ČR vydány na základě žádosti oprávněné osoby jako náhrada podle zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích a zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě ; že požádala o vydání pozemků na základě restitučního nároku postoupeného příbuznými do jejích rukou ; že zamítnutím návrhu na vklad vlastnického práva se zakládá precedens nového znárodňování ; že pokud by Nejvyšší soud potvrdil rozsudek odvolacího soudu, byly by jí pozemky opět vyvlastněny tentokrát ovšem bez náhrady ; že by to bylo v rozporu s čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ; že by šlo o pokračování majetkových křivd ; že nebyla účastníkem řízení ve věci žaloby obce Stožice a neměla tak rovné právo hájit svá vlastnická a občanská práva proti nárokům vzneseným obcí Stožice v tomto řízení ; že v zájmu objektivity a nezávislosti soudnictví měl Krajský soud v Českých Budějovicích důkazy připustit ; že důsledkem takového postupu je nerovnost v základních právech, včetně práva na soudní či jinou ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod . Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].

Dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst. 3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci soudy řešily otázku, zda je splněna podmínka daná ustanovením § 5 odst. 1 písm. f/ zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy zda ve vztahu k předmětné smlouvě, podle níž byl navrhován vklad práva do katastru nemovitostí, nebyl Pozemkový fond ČR omezen právními předpisy ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu. Uvedenou právní otázku posoudil odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou soudů. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 14.12.2005 byla mezi Pozemkovým fondem ČR jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující uzavřena kupní smlouva o prodeji předmětných nemovitostí; že dne 28.12.2005 byl podán u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Strakonice, návrh na vklad vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí; že dne 17.1.2006 podala obec Stožice proti Pozemkovému fondu ČR žalobu o určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu předmětných nemovitostí do jejího vlastnictví; že Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Strakonice, usnesením ze dne 13.2.2006, sp.zn. V-6373/2005-307/2, řízení dle § 29 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. přerušil s odůvodněním, že byla podána žaloba, která zpochybňuje právo účastníků řízení uzavřít shora označenou smlouvu; že rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 21.6.2006, č.j. 6 C 8/2006-58 (ve znění opravného usnesení ze dne 19.7.2006, č.j. 6 C 8/2006-64) potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.11.2006, č.j. 5 Co 2387/2006-78, byla Pozemkovému fondu ČR uložena povinnost uzavřít smlouvu o převodu předmětných nemovitostí s obcí Stožice; že katastrální úřad rozhodnutím ze dne 12.2.2007, č.j. V-6373/2005-307, návrh na vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem zamítl s odkazem na ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 256/1992 Sb.

Podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění k 28.12.2005 (tj. ke dni podání návrhu na vklad v posuzovaném případě), nebrání-li převodu práva třetích osob, převede Pozemkový fond na základě písemné žádosti obce do jejího vlastnictví zemědělské pozemky v jejím katastrálním území a) v zastavěném území, b) v zastavitelné ploše, c) určené rozhodnutím o umístění stavby k zastavění, d) zastavěné budovami nebo stavbami, které jsou nemovitostmi, ve vlastnictví obce, e) určené vydaným územním plánem nebo vydaným regulačním plánem k realizaci zeleně, s výjimkou pozemků v nezastavěném území. Pozemky podle písmen a), b) a c) určené k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení a pozemky podle písmen d) a e) převede Pozemkový fond do vlastnictví obce bezúplatně.

Podle § 5 odst. 7 zákona č. 95/1999 Sb. pokud o převod zemědělského pozemku požádají některé z osob uvedených v odstavcích 1, 5 nebo 6, uspokojí se v tomto pořadí: a) uživatel (uživatelé) pozemku v zahrádkových nebo chatových osadách, b) vlastník (spoluvlastník) budovy nebo stavby, která je nemovitostí, c) obec.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. Pozemkový fond může prodat zemědělské pozemky a) oprávněným osobám, b) samostatně hospodařícím rolníkům, kteří prokazatelně provozují zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích o rozloze nejméně 10 ha v katastrálních územích obce nebo v katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji, c) společníkům obchodních společností nebo členům družstev, které provozují zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích v katastrálních územích obce nebo v katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji, d) osobám podle § 4 odst. 1 písm. a), které vlastní nejméně 10 ha zemědělské půdy v katastrálních územích obce nebo v katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji.

Podle § 7 odst. 10 zákona č. 95/1999 Sb., pokud do 1 měsíce ode dne vyhlášení prodeje požádají o převod osoby podle § 5 a 6 splňující ve vztahu k převáděnému pozemku podmínky stanovené v § 5 nebo § 6, mají přednost před zájemci podle § 7, a to v pořadí a) uživatel (uživatelé) pozemku v zahrádkových nebo chatových osadách, b) vlastník stavby, c) obec, d) vlastník sousedícího zemědělského pozemku, s tím, že se převod provede podle podmínek uvedených v § 5 nebo § 6. Jestliže osoby uvedené v § 5 nebo § 6 do 1 měsíce ode dne vyhlášení prodeje nepožádají o převod podle § 5 a 6, právo na převod zemědělského pozemku tímto způsobem jim zanikne.

Podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostech, ve znění pozdějších předpisů (dále již jen zákon č. 265/1992 Sb.), katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá, zda a) navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v katastru, b) navrhovaný vklad je odůvodněn obsahem předložených listin, c) právní úkon týkající se převodu vlastnického práva nebo zřízení nebo zániku jiného práva je určitý a srozumitelný, d) právní úkon je učiněn v předepsané formě, e) účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu, f) účastník řízení není omezen právními předpisy, rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím státního orgánu ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu, g) k právnímu úkonu účastníka řízení byl udělen souhlas podle zvláštního předpisu. Katastrální úřad tyto skutečnosti zkoumá ke dni podání návrhu na vklad.

Stejně jako ostatní podmínky taxativně vymezené ustanovením § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., jejichž splnění je předpokladem povolení vkladu (§ 5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb.), také skutečnost, zda účastník řízení není omezen právními předpisy, rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím státního orgánu ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu (§ 5 odst. 1 písm. f/ zákona č. 265/1992 Sb.) zkoumá katastrální úřad ke dni podání návrhu na vklad (§ 5 odst. 1 věta druhá zákona č. 265/1992 Sb.). Předmětem přezkumu podle tohoto ustanovení přitom nejsou závazková omezení uzavřená mezi smluvními stranami. Katastrální úřad zjišťuje existenci právního předpisu, rozhodnutí soudu nebo státního orgánu, které by účastníka smlouvy omezovaly ve smluvní volnosti, týkající se věci, která je předmětem právního úkonu, a to ke dni podání návrhu na vklad. K tomuto dni se pak také váží účinky vkladu (§ 2 odst. 3 věta první, zákona č. 265/1992 Sb.) [srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2000, sp. zn. Cpjn 38/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 2000; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2009, sp. zn. 21 Cdo 39/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 110, ročník 2009].

Z výše uvedeného vyplývá, že závěr soudů, že v daném případě byl Pozemkový fond ČR omezen zákonem č. 95/1999 Sb. ve smluvní volnosti dle ustanovení § 5 odst. 1 písm. f/ zákona č. 265/1992 Sb., byl předčasný, a proto nesprávný. Vzhledem k tomu, že dovolatelka nebyla účastnicí řízení ve věci vedené Okresním soudem ve Strakonicích pod sp.zn. 6 C 8/2006 (účastníkem byla pouze obec Stožice a Pozemkový fond ČR), není rozhodnutí soudu v něm vydané pro ni závazné (§ 159a odst. 1 a 3 o.s.ř.) a není závazné ani pro katastrální úřad nebo jiný orgán (§ 159a odst. 4 o.s.ř.), a není tedy na místě, aby byly bez dalšího převzaty závěry soudů z uvedeného řízení; naopak je nezbytné shora specifikovanou spornou otázku posoudit samostatně i v projednávaném případě a v této souvislosti zejména dát žalobkyni možnost tvrdit a prokazovat skutečnosti rozhodné pro posouzení, zda Pozemkový fond ČR skutečně byl ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí omezen ve smluvní volnosti či nikoli.

Z uvedeného je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2010

JUDr. Roman Fiala , v. r.
předseda senátu