21 Cdo 432/2014
Datum rozhodnutí: 03.04.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 1 o. s. ř., § 243c odst. 1 věta první o. s. ř.



21 Cdo 432/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně TRAKLIS s.r.o. se sídlem v Chudeníně Svaté Kateřině č. 1, IČO 263 71 855, zastoupené Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem se sídlem v Praze, Vinohradská č. 2134/126, proti žalovanému J. P., zastoupenému Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou se sídlem v Plzni, náměstí Republiky č. 202/28, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 42/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. září 2013 č. j. 56 Co 227/2013-372, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 9. 2013 č. j. 56 Co 227/2013-372, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem z důvodu nevyplacení části mzdy srov. např. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2002 sp. zn. 21 Cdo 515/2001, který byl uveřejněn v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 1090, sv. 15, k závěru odvolacího soudu, že ke snížení základní mzdy žalovaného mohlo dojít pouze dohodou účastníků srov. obdobně např. výklad uvedený v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1395/2010) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V části dovolání žalobkyně uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a namítá-li nesprávné hodnocení důkazů odvolacím soudem], a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 3. dubna 2014
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu