21 Cdo 4234/2010
Datum rozhodnutí: 30.08.2012
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř.




21 Cdo 4234/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci žalobce J. S. , zastoupeného Mgr. Ondřejem Dlouhým, advokátem se sídlem v Praze 2, Nad Petruskou č. 1, proti žalovaným 1) Mgr. M. J. , 2) Fakultní nemocnici v Motole se sídlem v Praze 5, V Úvalu č. 84, IČO 00064203, zastoupené JUDr. Ivou Vaňovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, U Havlíčkových sadů č. 1/422, 3) Nadaci Partnerství se sídlem v Brně, Údolní č. 33, IČO 45773521, a 4) M. M., o určení neplatnosti závěti a o určení příbuzenského vztahu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 211/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2009 č.j. 28 Co 79/2009-281, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

Žalobce podal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24.6.2009 č.j. 28 Co 79/2009-281, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9.9.2008 č.j. 13 C 211/2004-192, ve znění usnesení ze dne 16.12.2008 č.j. 13 C 211/2004-225 ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že závěť M. B., sepsaná dne 15.1.2003, je neplatná, a jímž bylo rozhodnuto, že žalovaným se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

Dovolání žalobce je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu [ve znění účinném do 30.6.2009, jelikož dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony) - dále jen "o.s.ř."], když odvolací soud sice rozhodl o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně (podle ustanovení § 219 o.s.ř.), po obsahové stránce však práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jehož se určení týká, posoudil oproti soudu prvního stupně jinak; odvolací soud se totiž - na rozdíl od soudu prvního stupně - nezabýval žalobou věcně a žalobu zamítl jen pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení ve smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř., takže z hlediska přípustnosti dovolání se jedná o měnící rozsudek odvolacího soudu (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.8.2003 sp. zn. 29 Odo 224/2001, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod č. 210, ročník 2003).

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že dovolací soud smí - s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 242 odst.3 větě druhé o.s.ř. - přezkoumat dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu jen z pohledu důvodů, které byly uplatněny v dovolání a že dovolací soud nemůže považovat rozhodnutí odvolacího soudu za nesprávné, spočívá-li na právním závěru, který dovolatel prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů nezpochybňuje. V projednávané věci odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, který žalobce ve svém dovolání nezpochybnil. Protože tím žalobce zabránil dovolacímu soudu přezkoumat správnost závěru, na němž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, je dovolání žalobce zjevně bezdůvodné; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 1 o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2012

JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu