21 Cdo 4215/2009
Datum rozhodnutí: 09.12.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř., § 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř., § 261 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006, § 263 odst. 3 předpisu č. 65/1965Sb., § 196 předpisu č. 65/1965Sb., § 203 předpisu č. 65/1965Sb., § 3 odst. 1 předpisu č. 440/2001Sb., § 5 odst. 1 předpisu č. 440/2001Sb., § 8 odst. 2 písm. b) předpisu č. 440/2001Sb.




21 Cdo 4215/2009


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Z. K. , zastoupeného JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova č. 1, proti žalované GEMO Olomouc, spol. s r.o. se sídlem v Olomouci, Lazce, Dlouhá č. 562/22, IČ 13642464, o odškodnění pracovního úrazu, za účasti České pojišťovny, a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČ 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 169/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. dubna 2009 č.j. 16 Co 275/2008-366, takto:

Rozsudek krajského soudu (s výjimkou měnícího výroku, kterým bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobci 187.200,- Kč) a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 7. 2008, č. j. 16 C 169/2003-332 (s výjimkou výroku, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 187.200,- Kč), se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu), aby mu žalovaná zaplatila náhradu škody, která mu vznikla poškozením zdraví dne 5.12.2001, kdy v důsledku pádu z lešení utrpěl těžký úraz páteře s poškozením míchy. Pro následky úrazu byl v pracovní neschopnosti od 5.12. 2001 do 5.12.2002, a rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 27.12.2002 mu byl od 5.12.2002 přiznán plný invalidní důchod. Požadoval (ve výši, kterou vyčíslil) náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a věcnou škodu v širším smyslu .

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26.7.2005 č.j. 16 C 169/2003-154 řízení ohledně částky 834.320,- Kč s úrokem z prodlení zastavil, uložil žalované, aby žalobci zaplatila 1.226.837,30 Kč s úroky z prodlení, které ve výroku specifikoval, a aby mu vyplácela rentu ve výši 10.575,- Kč měsíčně počínaje dnem 1.8.2005 vždy do 10. dne příslušného měsíce , ohledně částky 2.276.328,70 Kč s úroky z prodlení, které ve výroku specifikoval, žalobu zamítl, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 72.575,50 Kč k rukám zástupkyně žalobce a že je povinna zaplatit České republice na účet účtárny Okresního soudu v Olomouci náhradu nákladů řízení ve výši 3.675,-Kč a soudní poplatek ve výši 73.190,- Kč. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná se zprostila odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem v rozsahu 10%, neboť žalobce svým zaviněním porušil předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a přiznal žalobci bolestné, ztížení společenského uplatnění, náhradu výdajů za léčebné pomůcky , na náhradu nákladů na cestovné rodinných příslušníků , a nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Ohledně nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění (který žalobce podáním ze dne 9.5.2005 uplatnil ve výši 2.361.000,- Kč), přihlédl soud prvního stupně ke vznesené námitce promlčení a v rozsahu rozšíření nároku žalobu zamítl. Dovodil, že nárok na mimořádné zvýšení společenského uplatnění je nutno posuzovat z hlediska promlčení samostatně jako nárok se samostatnou subjektivní lhůtou . Protože se žalobce o této škodě prokazatelně dozvěděl již ze znaleckého posudku MUDr. Včelařové, tedy dne 15.8.2003 , došlo k rozšíření žaloby až po uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí lhůty a nárok je tak v tomto rozsahu promlčen.

K odvolání žalobce i žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24.4.2006 č.j. 16 Co 77/2006-195 rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou výroku o zastavení řízení do částky 834.320,- Kč zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud zejména vytkl soudu prvního stupně, že nedostatečně zjistil skutkový stav věci pro úvahy o případném částečném či úplném zproštění se odpovědnosti , naznačil, v jakém směru je třeba dokazování provést, a připomenul, aby v novém rozhodnutí řádně zdůvodnil přiznání či zamítnutí jednotlivých požadovaných nároků.

Okresní soud v Olomouci (poté, co žalobce se souhlasem soudu prvního stupně podáním ze dne 13.12.2007 vzal žalobu částečně zpět ohledně nároku na bolestné, příspěvku na stravu , nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a požadoval, aby mu žalovaná zaplatila částku 2.090.199,- Kč s úroky z prodlení, včetně ztížení společenského uplatnění ve výši 2.023.200,- Kč) rozsudkem ze dne 24.1.2008 č.j. 16 C 169/2003-304 uložil žalované, aby žalobci zaplatila 704.611,20 Kč s úroky z prodlení, které ve výroku specifikoval, dále poměrnou část renty ve výši 1.140,- Kč měsíčně počínaje od 1.2.2008 do právní moci rozsudku , a aby žalobci zaplatila 88.741,28 Kč na náhradě nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobce , ohledně částky 1.755. 187,80 Kč s úroky z prodlení, které ve výroku specifikoval a poměrné části renty ve výši 3.840,- Kč měsíčně počínaje od 1.2.2008 do právní moci rozsudku žalobu zamítl, a zároveň rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet účtárny Okresního soudu v Olomouci náhradu nákladů řízení ve výši 3.402,- Kč a soudní poplatek ve výši 28.185,- Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se žalobce podílel na vzniku pracovního úrazu tím, že se vracel přes místo, kde na lešení nebyla zajištěna podchodná výška a chyběly podlážky a toto místo opakovaně překonával překročením překážek spočívajících v chybějících podlážkách na lešení , a že se proto žalovaná své odpovědnosti zprostila v rozsahu 20%. Soud prvního stupně tedy přiznal žalobci náhradu nákladů účelně spojených s léčením (náklady na léčebné pomůcky ve výši 14.906,20 Kč a náklady na cestovné příbuzných ve výši 61.132,- Kč) a náhradu věcné škody v širším smyslu ve výši 100.800,- Kč vycházeje ze skutečnosti, že žalobce prováděl zejména práce spojené s udržováním zahrady a domu , které za něj po úraze musí provádět partnerka a rodiče. Ohledně rozšíření nároku na ztížení společenského uplatnění dovodil, že nárok na mimořádné zvýšení společenského uplatnění je nutno posuzovat z hlediska promlčení samostatně jako nárok se samostatnou subjektivní lhůtou , že žalobce se o škodě dozvěděl již ze znaleckého posudku MUDr. Včelařové, tj. dne 15.8.2003, a že tedy ke dni 9.5.2005 byl již v rozsahu rozšíření nárok promlčen. Podle názoru soudu prvního stupně je promlčen i nárok v oblasti psychiatrické a sexuologické , neboť byl poprvé uplatněn také dne 9.5.2005, avšak pouze obecně, a konkrétně vyčíslen byl v rozšíření žaloby ze dne 13.12.2007 . Z těchto důvodů na základě ohodnocení ztížení společenského uplatnění 5.625 body, přihlížeje ke skutečnosti, že jde o případ hodný zvláštního zřetele , s ohledem na věk žalobce a následky úrazu projevující se i v jeho pracovní a zájmové činnosti, a s ohledem na skutečnost, že žalobce je odkázán na péči druhých osob, považoval za odůvodněné zvýšit odškodnění o jednonásobek ZSU stanoveného ve znaleckém posudku .

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14.5.2008 č. j. 16 Co107/2008-324 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1.755.187,80 Kč s úroky z prodlení a ve výrocích o nákladech řízení účastníků a státu, zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že z odůvodnění rozsudku není zřejmé, kolik bylo celkem žalobci na náhradě za ztížení společenského uplatnění přiznáno a v jaké časti byla žaloba zamítnuta. V rozhodnutí se neuvádí, jaké konkrétní ZSU žalobci odškodňuje přesto, že jde o hodnocení následků v oblasti ortopedické, psychiatrické a sexuální , a není ani zřejmé, jakými úvahami se soud při hodnocení důkazů řídil, a o které důkazy opřel svá skutková zjištění. Odvolací soud proto zavázal soud prvního stupně, aby si především ujasnil předmět řízení pokud jde o náhradu za ZSU související s pracovním úrazem žalobce z 5.12.2001 , přičemž celý předmět řízení, pokud jde o náhradu za ZSU, musí být vyčerpán .

Okresní soud v Olomouci poté rozsudkem ze dne 16.7.2008 č.j. 16 C 169/2003-332 zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 2.626.000,- Kč s úroky z prodlení, a zároveň rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 95.286.28 Kč na náhradě nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobce , částku 4.131,- Kč na náhradě nákladů řízení státu na účet účtárny Okresního soudu v Olomouci a částku 28.185,- Kč na soudním poplatku. Vycházel ze skutečnosti, že se žalovaná zprostila odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem v rozsahu 20% a že předmětem řízení zůstala pouze náhrada za ztížení společenského uplatnění; žalobce zde požadoval tento nárok původně pouze z oblasti ortopedické , podáním ze dne 14.12.2007 doplnil návrh o nárok z oblasti psychiatrické a sexuální , celkově požadoval 3.996.000,- Kč. Protože v průběhu řízení vzal žalobu ohledně částky 830.000,- Kč zpět a pravomocně již bylo žalobci přiznáno 540.000,- Kč, soud prvního stupně vycházel z toho, že předmětem řízení zůstal nárok na ZSU ve výši 2.626.000,-Kč . Vycházeje dále z toho, že předmětem námitky promlčení bude rozdíl mezi původně požadovaným nárokem na ZSU ve výši 1.635.000,- Kč a posléze požadovaným nárokem ve výši 3.996.000,-Kč, který činí 2.361.000,-Kč , dovodil, že došlo-li k ustálení zdravotního stavu ke dni 30.1.2003, přičemž na tuto dobu pak ve svém znaleckém posudku odkazuje i znalec MUDr. Dojčár, který stanovil ZSU u žalobce v oblasti psychiatrické a sexuální , a jestliže žalobce uplatnil nárok v rozšířené podobě podáním doručeným soudu dne 9.5.2005, učinil tak opožděně. Nárok na mimořádné zvýšení společenského uplatnění dle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. je třeba podle názoru soudu prvního stupně posuzovat z hlediska promlčení samostatně jako nárok se samostatnou subjektivní promlčecí lhůtou; s ohledem na věk žalobce a následky jeho pracovního úrazu, jestliže je omezen ve své pracovní a zájmové činnosti, je odkázán na pomoc jiných osob při některých hygienických úkonech, a že i v oblasti sexuologické a psychické se u něj vyskytují problémy , se jedná o případ hodný zvláštního zřetele. Z tohoto důvodu je možné ztížení společenského uplatnění zvýšit o jednonásobek ZSU stanoveného ve znaleckém posudku, tedy o další částku 675.000,- Kč, která po krácení činí částku 540.000,- Kč a byla již pravomocně přiznána v původním rozsudku soudu prvního stupně, a proto nárok na částku 265.000,- Kč, který ještě nebyl podle názoru soudu promlčen, byl zamítnut .

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28.4.2009 č. j. 16 Co 275/2008-366 rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 2.438.800,- Kč s úroky z prodlení potvrdil, ohledně částky 187.200,- Kč jej změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 187.200,- Kč, a rozhodl, že žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 312.198,- Kč k rukám advokátky JUDr. Marie Cilínkové, a že žalovaná je povinna zaplatit České republice Okresnímu soudu v Olomouci na nákladech řízení 12.150,- Kč a na soudním poplatku za řízení před soudy obou stupňů 58.180,- Kč. Odvolací soud vycházel ze znaleckého posudku MUDr. Petra Dvořáka, který ohodnotil ztížení společenského uplatnění žalobce ( v oblasti ortopedické a neurologické ) celkem 3750 body s tím, že k ustálení jeho zdravotního stavu došlo dne 30.1.2003, kdy byl propuštěn z rehabilitačního zařízení, a ze znaleckého posudku MUDr. Roberta Dojčára a MUDr. Vladimíra Havlíka, podle nichž ztížení společenského uplatnění v oblasti psychiatrické bylo ohodnoceno celkem 650 body, v oblasti sexuologické pak 400 body. Na základě nově vypracovaného znaleckého posudku pak odvolací soud zjistil, že zdravotní stav žalobce po stránce sexuologické byl stabilizován rovněž 30.1.2003, kdy byl propuštěn z rehabilitačního zařízení, a po stránce psychiatrické se žalobcův zdravotní stav ustálil v lednu 2004 poté, co se plně vyvinula posttraumatická reakce na fyzické postižení žalobce . Odvolací soud hodnotí případ žalobce jako hodný mimořádného zřetele, neboť žalobce utrpěl pracovní úraz v 41 letech, stal se plně invalidním, bez možnosti nápravy daného stavu a je zcela odkázán na péči jiných osob, kvalita jeho života po pracovním úrazu je nesrovnatelná s předchozím stavem a tento stav je nereparovatelný . Na základě těchto skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že žalobci náleží nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění v celkové výši 1.584.000,- Kč (odvolací soud zvýšil základní výměry odškodnění v oblasti neurologické a ortopedické na trojnásobek, tj. na celkovou částku 3x3750 + 3x650 bodů, při hodnotě 120,- Kč za 1 bod), a po krácení v rozsahu 20%, v němž se žalovanému podařilo zprostit odpovědnosti o částku 316.800,- Kč, a dále po odečtení částky 1.080.000,- Kč, která byla žalobci již vyplacena, přiznal odvolací soud žalobci doplatek na náhradě za ztížení společenského uplatnění ve výši 187.200,- Kč. Odvolací soud dovodil, že náhradu ztížení společenského uplatnění v oblasti sexuologické nelze přiznat, neboť nárok byl uplatněn dne 9.5.2005, a byl-li zdravotní stav žalobce v této oblasti stabilizován a tedy hodnotitelný 30.1.2003 , stalo se tak až po uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí lhůty. V oblasti psychiatrické přiznal odvolací soud žalobci 187.200,- Kč, neboť - byl-li tento nárok uplatněn rovněž dne 9.5.2005, avšak k ustálení zdravotního stavu žalobce v této oblasti došlo až v lednu 2004 - promlčen není.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (proti výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba ohledně částky 2. 438. 800,- Kč s úroky z prodlení, podal žalobce dovolání. Namítá, že ztížení společenského uplatnění je souborem jednotlivých trvalých následků v jednotlivých oblastech zdraví poškozeného a tvoří jeden nedílný celek , že sice jednotlivé nároky lze zkoumat izolovaně, ale zároveň jsou vzájemně neoddělitelné, protože jsou integrální součástí nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění jako celku , a že proto také nemohou být jednotlivě posuzovány z hlediska promlčení, neboť zákon výslovně stanoví, že se promlčuje nárok za ztížení společenského uplatnění jako celek . Jestliže se tedy trvalé následky pro oblast psychiatrickou ustálily až v lednu 2004, a teprve tím došlo k završení vzniku nároku na odškodnění za ztížení společenského uplatnění jako celku, nemohlo dojít k promlčení dílčího nároku za postižení sexuologické, které se ustálilo v lednu 2003 . Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen o.s.ř. ), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s. ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tedy jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s. ř. dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

V projednávané věci bylo pro rozhodnutí sporu mimo jiné významné vyřešení právní otázky, za jakých podmínek je dovršen vznik ztížení společenského uplatnění ve smyslu ustanovení § 5 vyhlášky č. 440/2001 Sb. a kdy lze tedy z hlediska počátku běhu promlčecí lhůty tento nárok uplatnit u soudu poprvé. Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno, že žalobce utrpěl dne 5.12.2001 pracovní úraz, pro jehož následky byl od 5.12.2001 do 4.12.2002 v pracovní neschopnosti, a od 5.12.2002 mu byl přiznán plný invalidní důchod. K ukončení léčebného procesu a k ustálení jeho zdravotního stavu došlo 30.1.2003, kdy byl propuštěn z rehabilitačního oddělení v OLÚ Paseka , je výrazně zhoršena i kvalita sexuálního života (znalec MUDr. Petr Dvořák); zdravotní stav žalobce po stránce sexuologické byl stabilizován po propuštění z OLÚ Paseka, stabilizace stavu po stránce psychiatrické nastává po jednom roce po stabilizaci tělesných hendikepů , tedy v lednu 2004 (znalec MUDr. Robert Dojčár).

Za tohoto skutkového stavu je třeba projednávanou věc posuzovat i v současné době vzhledem k tomu, kdy měl nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění vzniknout - podle zákona č. 65/1965 Sb.ve znění účinném do 31.12.2006 (srov. § 364 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce dále jen zák. práce ).

Podle ustanovení § 261 odst. 1 zák. práce nárok se promlčí, jestliže nebyl uplatněn u soudu ve lhůtě v tomto zákoníku stanovené. K promlčení se přihlédne, jen jestliže se ten, vůči němuž se nárok uplatňuje, promlčení dovolá; v takovém případě nelze promlčený nárok účastníku, který jej uplatňuje, přiznat.

Podle ustanovení § 263 odst. 3 věty první zák. práce lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody činí dva roky; počne běžet ode dne, kdy se poškozený doví o tom, že škoda vznikla, a o tom, kdo za ni odpovídá.

Ustálená soudní praxe vycházela v tomto směru z obecného závěru, že nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění je třeba z hlediska promlčení posuzovat samostatně jako nárok se samostatnou subjektivní promlčecí dobou a - ve vztahu k jiným dílčím nárokům práva na náhradu škody na zdraví - s rozdílným začátkem jejího běhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.7.1998, sp. zn. 3 Cdon 1379/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 159, ročník 1998, a rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29.7.1983, sp. zn. 1 Cz 23/83, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9, ročník 1986).

Dvouletá subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění se podle ustanovení § 263 odst. 3 zák. práce odvíjí ode dne, kdy se poškozený dověděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. V tomto smyslu se poškozený o škodě spočívající ve ztížení společenského uplatnění doví v době, kdy se po léčení jeho zdravotní stav natolik ustálil, že bylo patrné, zda a v jakém rozsahu ke ztížení jeho uplatnění v životě a ve společnosti došlo, a kdy lze tedy na základě skutkových okolností, které má k dispozici, objektivně provést jeho ohodnocení (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2005 sp.zn. 21 Cdo 2877/2004).

Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně nárok na odškodnění pro oblast sexuologickou zamítl , neboť nepřihlížel k tomu, že ztížení společenského uplatnění je souborem jednotlivých trvalých následků v jednotlivých oblastech zdraví poškozeného a tvoří jeden nedílný celek , a v důsledku toho dospěl k nesprávnému závěru o počátku běhu promlčecí lhůty. Východiskem úvah při řešení otázky v dovolatelem naznačeném směru musí být především posouzení povahy a způsobu vzniku nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění jako takového.

Podle ustanovení § 196 zák. práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově.

Podle ustanovení § 203 zák. práce Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

Výše, do které se poskytuje náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo jiným poškozením zdraví (dále jen škoda na zdraví ), a určování výše této náhrady v jednotlivých případech (dále jen odškodnění), je stanovena s účinností od 1.1.2002 vyhláškou č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, která s účinností od 28.2.2003 byla změněna vyhláškou č. 50/2003 Sb. (dále též jen vyhláška ).

Ztížení společenského uplatnění se - jak uvádí ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví (dále jen následky ). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti. Při určování bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění jak ustanovení § 5 odst. 1 vyhlášky dále stanoví - se hodnotí závažnost škody na zdraví, její předpokládaný vývoj a průběh léčení.

To, zda, popřípadě jaké změny ve zdravotním stavu poškozeného následkem úrazu, nemoci z povolání nebo jiného poškození na zdraví nastaly, lze zjistit, je-li možné považovat stav poškozeného za ustálený, tedy zpravidla po jednom roce poté, kdy došlo ke škodě na zdraví, kdy vyhláška počítá s tím, že ve většině případů lze již vydat lékařský posudek [srov. § 8 odst. 2 písm. b) vyhlášky]. Přitom je třeba mít na zřeteli, že jak výše uvedeno se při určování bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění nehodnotí jen závažnost již vzniklé škody na zdraví, ale též její předpokládaný vývoj. Ztížení společenského uplatnění tedy vzniká jinými slovy řečeno v době, kdy se zdravotní stav poškozeného zaměstnance po léčení natolik ustálil, že bylo patrné, zda a v jakém rozsahu ke ztížení jeho uplatnění v životě a ve společnosti došlo, jaký bude předpokládaný vývoj dosavadní škody na zdraví a jejího léčení, a kdy lze tedy na základě skutkových okolností, které má lékař k dispozici, objektivně provést jeho hodnocení.

S dovolatelem lze souhlasit, že zdravotní stav poškozeného pro účely odškodnění ztížení společenského uplatnění je třeba chápat jako jeden celek, z něhož nelze jednotlivá dílčí poškození oddělovat (že ztížení společenského uplatnění je soubor jednotlivých trvalých následků v jednotlivých oblastech zdraví poškozeného a tvoří jeden nedílný celek , a že jednotlivé nároky lze sice zkoumat izolovaně, ale zároveň jsou vzájemně neoddělitelné, protože jsou integrální součást nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění ). Je tomu tak již proto, že není jistě podstatné, jaká je klasifikace jednotlivých zdravotních poškození podle formálních kriterií lékařské vědy, která je zařazují do jednotlivých medicínských oborů, a že ztížení společenského uplatnění je třeba hodnotit komplexně, napříč jednotlivými lékařskými specializacemi tak, aby ztížení, či ztráta uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti byla vystižena úplně a beze zbytku.

Uvedenému ale nelze rozumět jak by se z obsahu dovolání mohlo naznačovat - tak, že vydání lékařského posudku bude možné až tehdy, naplní-li se (anebo vyloučí-li se) další možná zhoršení zdravotního stavu poškozeného, která by mohla (ale nemusela) v dalším průběhu doby s větší či menší mírou pravděpodobnosti přicházet v úvahu. Dojde-li totiž následně po vydání lékařského posudku ke zhoršení zdravotního stavu poškozeného, které nebylo původně předpokládáno (srov. § 5 odst. 1 vyhlášky), neznamená to, že původní posudek byl vydán nesprávně a že jím stanovené ztížení společenského uplatnění je vadné; znamená to jen, že v případě výrazného nového zhoršení následků lze vydat nový lékařský posudek, který nahradí dosavadní lékařský posudek [srov. § 8 odst. 2 písm. b) větu druhou a třetí vyhlášky]. V tomto případě, protože nové zhoršení zdravotního stavy nemohlo být při původním hodnocení ani předpokládáno, začne běžet ohledně této části ztížení společenského uplatnění nová lhůta. V případě, jestliže však nebyla kontinuálně probíhající léčba původních následků poškození zdraví ještě skončena, je třeba vycházet z toho, že, přestože by již bylo možné hodnotit některé dílčí položky ztížení společenského uplatnění kupříkladu v rámci jednotlivých lékařských oborů, ale celková léčba dosud není skončena a léčení předpokládaného vývoje dosud neustálených následků zdravotního poškození kontinuálně pokračuje, ztížení společenského uplatnění poškozeného ještě nemůže být hodnoceno, nárok na ně dosud nevznikl, a promlčecí lhůta za této situace nemohla začít běžet.

Výše uvedené vztaženo na posuzovanou věc znamená, že promlčení nároku na odškodnění ztížení společenského uplatnění nelze posuzovat zvlášť pro oblast ortopedickou, neurologickou, sexuální či psychiatrickou, na které se lékařská věda formálně dělí, nýbrž komplexně vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu poškozeného. Z tohoto hlediska je významné, zda při určování bodového ohodnocení ke dni 30.1.2003 bylo možné hodnotit (předpokládat) v rámci závažnosti škody na zdraví a jejího předpokládaného vývoje a průběhu léčení (srov. § 5 odst. 1 vyhlášky) také položku 013 - postkomoční syndrom a položku 016 - vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků a jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací (znalec MUDr. Robert Dojčár), anebo, zda ke dni 30.1.2003 zde toto zdravotní postižení nebylo a nebylo je tehdy možné ani v tomto rozsahu předpokládat, a vzniklo nově až dodatečně po tomto datu. V prvním případě by to znamenalo, že zdravotní stav bylo možné hodnotit komplexně již k 30.1.2003 včetně sexuologických a psychiatrických obtíží, v opačném případě, jestliže tehdy psychiatrické obtíže přítomny nebyly, a vznikly nově až po tomto datu, bylo by možné vydat posudek nový, sice nahrazující dosavadní lékařský posudek (§ 8 odst. 2 písm. b), věty druhá a třetí vyhlášky), který by ale ničeho neměnil na rozsahu hodnocení, které bylo možné provést původně k 30.1.2003, a nárok by v rozsahu neuplatněném v promlčecí lhůtě podle ustanovení § 263 odst. 3 zák. práce byl promlčen.

Teprve v případě neskončené léčby dosud neustálených následků, přestože by již bylo možné hodnotit některé dílčí položky ztížení společenského uplatnění, ale celková léčba by dosud nebyla skončena a kontinuálně pokračovalo léčení předpokládaného vývoje následků zdravotního poškození, by nemohl být přijat závěr o ustálení zdravotního stavu poškozeného ke dni 30.1.2003, nýbrž muselo by se vycházet z toho, že se žalobce mohl dovědět o škodě spočívající ve ztížení společenského uplatnění až v lednu 2004. Lze poznamenat, že v případě, je-li k posouzení této skutkové otázky zapotřebí odborných znalostí z více lékařských oborů (specializací), je v občanském soudním řízení možné ustanovit buď znalce, do jehož odvětví posuzovaná otázka spadá převážně, anebo znalce, jehož odvětví má všeobecnější průřezové zaměření, s tím, že znalci je povoleno přibrání konzultanta z příslušného oboru; odpovědnost znalce za správnost učiněných závěrů není v tomto případě dotčena ani v oné části posudku, o níž bylo konzultováno (srov. § 10 odst. 2 zákona č. 37/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících).

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky v jeho zamítavé části a ve výrocích souvisejících i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 9. prosince 2010
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v. r.
předseda senátu