21 Cdo 4142/2011
Datum rozhodnutí: 06.11.2012
Dotčené předpisy: § 56 písm. a) předpisu č. 262/2006Sb., bod 8 Přílohy č. 1 předpisu č. 385/2006Sb.




21 Cdo 4142/2011

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně VLTAVA-LABE-PRESS, a.s. se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 8/5, IČO 61860981, zastoupené JUDr. Jiřím Petrů, advokátem se sídlem v Praze 9, Freyova č. 27, proti žalované J. R. , zastoupené JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská č. 742/6, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 581/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. února 2011 č.j. 13 Co 268/2010-59, takto:

Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26.4.2010 č.j. 10 C 581/2009-38 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karlových Varech k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Dopisem ze dne 13.8.2009 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní okamžitě zrušuje pracovní poměr dle § 56 odst. 1 písm. a) zák. práce . Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že, ačkoli od ní žalobkyně dne 16.6.2009 převzala lékařský posudek z téhož dne, v němž žalovaná byla příslušným zdravotnickým zařízením posouzena k výkonu jejího povolání jako zdravotně nezpůsobilá z důvodu pracovního úrazu, který utrpěla dne 17.4.2008, dosud ji podle § 41 odst. 1 nepřevedla na jinou vhodnou práci, ačkoli jí to zákoník práce v citovaném ustanovení ukládal do patnácti dnů .

Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovanou předložený posudek závodního lékaře ze dne 16.6.2009 není způsobilým podkladem pro platné rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením , neboť v rozporu s ustanovením § 56 písm.a) zák. práce nestanoví, že žalovaná nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví . Navíc podle názoru žalobkyně zdravotní nezpůsobilost žalované k výkonu dosavadní práce (náborář plošné inzerce s teritoriem pro akvizice inzerce) ani není dána, když tato práce nevyžaduje prakticky žádnou fyzickou námahu a je pouze administrativní povahy . I přes pochybnosti o správnosti lékařského posudku však žalobkyně dne 13.7.2009 převedla žalovanou (která do té doby čerpala řádnou dovolenou) na jinou práci inzertní poradkyně telemarketing, a tudíž žalobkyni ve smyslu § 56 odst. 1 písm. a) zák. práce umožnila výkon jiné pro vhodné práce ; žalovaná však výkon této práce podmínila souhlasným stanoviskem lékaře a až do 12.8.2009, než žalované doručila svůj zrušovací projev vůle, čerpala na svou žádost další dovolenou. Žalobkyně je ze všech těchto důvodů přesvědčena , že pro okamžité zrušení pracovního poměru neexistoval zákonem předpokládaný důvod .

Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 26.4.2010 č.j. 10 C 581/2009-38 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 11.600,- Kč. Soud prvního stupně vycházeje z judikatury dovolacího soudu dospěl k závěru, že posudek MUDr. J. P. ze dne 16.6.2009 není lékařským posudkem, na základě kterého žalovaná mohla přistoupit k platnému okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 písm. a) zák. práce, neboť neobsahuje lékařské zjištění (závěr), že žalovaná nemůže dosavadní práci konat bez vážného ohrožení zdraví , nýbrž pouze deklaruje, že žalovaná není zdravotně způsobilá k výkonu povolání inzertní poradce . Kromě toho, byl-li sporný lékařský posudek vyhotoven na formuláři obsaženém v příloze č. 2 vyhlášky č. 470/2004 Sb., pak podle názoru soudu prvního stupně je patrné, že lékařem byl zvolen zcela nevhodný podklad pro podání posudku, neboť tato vyhláška se vůbec netýká posouzení zdravotního stavu zaměstnance ve vztahu k jím vykonávané práci ve smyslu § 56 písm. a) zák. práce, a proto také termíny v této příloze neodpovídají termínům zákoníku práce .

K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17.2.2011 č.j. 13 Co 268/2010-59 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení tento rozsudek změnil tak, žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně 5.360,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Petrů, a rozhodl, že tamtéž je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.430,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovanou předložený lékařský posudek MUDr. J. P. ze dne 16.6.2009 nemůže být podkladem pro platné okamžité zrušení pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. a) zák. práce . Zdůraznil, že v případě použití důvodu uvedeného v tomto ustanovení se vyžaduje, aby lékařským posudkem byla výslovně deklarována nemožnost konat dosavadní práci bez vážného ohrožení zdraví , která svou povahou představuje z hlediska zdravotního stavu zaměstnance tak významnou kontraindikaci, že na rozdíl od jiných případů je odůvodněn požadavek pro bezodkladné převedení zaměstnance na jinou pro něj vhodnou práci . Protože závěr o nezpůsobilosti žalované konat dosavadní práci bez vážného ohrožení jejího zdraví předmětný lékařský posudek neobsahuje, je správný názor soudu prvního stupně o tom, že listina, o niž žalovaná opřela svůj zrušovací projev vůle ze dne 13.8.2009 nemá náležitosti lékařského posudku, tak jak má na mysli ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zák. práce , i když odvolací soud stejně jako žalovaná nemá pochyb o tom, že na její straně nejde o pracovní nezpůsobilost jen dočasné povahy .

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Podle jejího názoru dosavadní výklad úpravy podmínek okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem podle § 56 odst. 1 písm. a) zák. práce nereflektuje právní úpravu obsaženou v zákoně č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, která je závazná pro lékaře při zpracovávání lékařských posudků o pracovní způsobilosti . Namítala, že citované právní předpisy nijak nezavazují lékaře vykonávající lékařskou posudkovou činnost k tomu, aby součástí posudků vydaných za účelem posouzení zdravotní způsobilosti bylo explicitní vyjádření bez vážného ohrožení zdraví, jak vyžaduje pro účely okamžitého zrušení pracovního poměru formální výklad ust. § 56 odst. 1 písm. a) zák. práce . Tyto předpisy naopak považují za dostačující závěr k posouzení zdravotní způsobilosti vyjádření uvedená pod body a) až d) v příloze č. 1 vyhlášky č. 385/2006 Sb. , tedy že posuzovaná osoba buď je zdravotně způsobilá nebo je zdravotně způsobilá s podmínkou nebo je zdravotně nezpůsobilá anebo pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost . Podle názoru dovolatelky tedy zákonná úprava podmínek pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem v § 56 písm.a) zák. práce obsahuje požadavek takové náležitosti lékařského posudku, která nezohledňuje právní předpis, který vydávání takových posudků upravuje . Podle jejího mínění však nelze spravedlivě požadovat po zaměstnanci, aby předpokládal nebo zjišťoval, zda má lékařský posudek příslušného závodního lékaře náležitosti, které požaduje zákoník práce k tomu, aby zaměstnanec mohl přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru . Kvalita lékařského posudku je odpovědností lékaře kompetentního k vydávání takových posudků a žalovaná nemohla ani předpokládat, že by lékařský posudek měl nějaké vady . Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.), zabývaje se dále dovoláním žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno žádné rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci mimo jiné - zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu v dovolacím řízení nepodléhá - srov. § 241a odst. 2 a § 242 odst. 3 o.s.ř.,), že na základě pracovní smlouvy ze dne 19.10.2000 žalovaná pracovala u žalobkyně jako náborář plošné inzerce s teritoriem pro akvizice inzerce . Po skončení pracovní neschopnosti pro následky pracovního úrazu ze dne 17.4.2008 předala žalovaná žalobkyni dne 16.6.2009 Lékařský posudek z téhož dne, vyhotovený na předepsaném tiskopise (vzoru) obsaženém v příloze č. 2 k vyhlášce č. 470/2004 Sb., podepsaný MUDr. J. P., praktickým lékařem pro dospělé vykonávajícím pro žalobkyni závodní preventivní péči, podle kterého žalovaná není zdravotně způsobilá k výkonu povolání inzertní poradce , přičemž jak bylo v závěru posudku doplněno rukou pracovní úraz z 17.4.2008 je příčinou uvedené ztráty pracovní způsobilosti . Dopisem ze dne 13.8.2009, který žalobkyně převzala téhož dne, žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní okamžitě zrušuje pracovní poměr dle § 56 odst. 1 písm. a) zák. práce s odůvodněním, že ji dosud nepřevedla na jinou pro ni vhodnou práci, ačkoli dne 16.6.2009 obdržela lékařský posudek z téhož dne, v němž žalovaná byla příslušným zdravotnickým zařízením posouzena k výkonu jejího povolání jako zdravotně nezpůsobilá .

Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je otázka platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 13.8.2009, je třeba projednávanou věc i v současné době posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 13.9.2009 (tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 320/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen zák. práce .

Podle ustanovení § 56 písm. a) zák. práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit, jestliže podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce.

V projednávané věci odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku řešil mimo jiné právní otázku, jaké náležitosti musí obsahovat lékařský posudek, aby byl způsobilým podkladem pro rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany zaměstnance podle ustanovení § 56 písm. a) zák. práce. Vzhledem k tomu, že tato právní otázka dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, a protože posouzení této otázky bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu z tohoto hlediska rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Při posuzování platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 písm. a) zák. práce je jak vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení - především podstatné, zda je zaměstnanec schopen (způsobilý) konat dosavadní práci vzhledem ke svému zdravotnímu stavu bez vážného ohrožení svého zdraví. Objektivizaci vztahu práce, kterou dosud zaměstnanec vykonával, k jeho zdravotnímu stavu, svěřuje zákon odbornému posouzení [srov. slova podle lékařského posudku v § 56 písm. a) zák. práce]. Lékařský posudek o způsobilosti zaměstnance k práci vydává zpravidla ošetřující lékař, případně odborná komise zdravotnických zařízení (srov. § 21 odst. 1 a § 77 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění účinném do 30.6.2010); přezkoumání správnosti lékařského posudku se lze domáhat podle ustanovení § 77 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (ve znění pozdějších změn a doplňků). Byl-li posudek vydán v souladu s právními předpisy, nepodléhá toto správní rozhodnutí v řízení zahájeném na návrh zaměstnavatele podle ustanovení § 64 zák. práce přezkoumání soudem z hlediska svého obsahu, a soud z takového rozhodnutí vychází (§ 135 odst. 2 o.s.ř.).

Aby byl naplněn smysl a účel léčebně preventivní péče při posuzování způsobilosti k práci, musí být obsah posudku přizpůsoben tomu, jaké důsledky mají za daného právního stavu vzhledem k odbornému posouzení zdravotního stavu zaměstnance ve vztahu účastníků pracovního poměru nastat. V této souvislosti zaujal dovolací soud již v minulosti (za dřívější, obsahově shodné právní úpravy) stanovisko (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.9.2004 sp. zn. 21 Cdo 966/2004, uveřejněný pod č. 195 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004) , že způsobilým podkladem pro platné rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany zaměstnance podle ustanovení § 56 písm. a) zák. práce je pouze takový lékařský posudek, který z hlediska svého obsahu výslovně deklaruje, že zaměstnanec nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví . Zdůraznil přitom, že nestačí jen závěr o dlouhodobé (trvalé) zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance konat dosavadní práci [jako je tomu nyní v případě výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce nebo jde-li o ztrátu způsobilosti k výkonu dosavadní práce pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí - podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce] či pouhé doporučení lékaře ke změně druhu vykonávané práce odůvodněné nevhodností dosavadní práce z hlediska zdravotního stavu zaměstnance. Pro platné okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 písm. a) zák. práce se vyžaduje - jak uvedl rovněž odvolací soud v projednávané věci - navíc lékařským posudkem výslovně deklarovaná nemožnost konat dosavadní práci bez vážného ohrožení zdraví , která svou povahou představuje z hlediska zdravotního stavu zaměstnance tak významnou kontraindikaci, že na rozdíl od jiných případů je odůvodněn požadavek, aby povinnost převést zaměstnance na jinou, pro něho vhodnou práci, byla splněna v době 15 dnů ode dne předložení posudku, anebo, aby byl pracovní poměr okamžitě rozvázán.

Na uvedených právních názorech, z nichž vychází dosavadní judikatura soudů, dovolací soud i nadále setrvává. Dovolatelce lze ovšem přisvědčit, že při rozhodování o tom, zda lékařský posudek je či není z hlediska svého obsahu způsobilým podkladem pro rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany zaměstnance podle ustanovení § 56 písm. a) zák. práce, nelze nepřihlédnout rovněž k náležitostem, jaké má podle dosavadní právní úpravy obsahovat lékařský posudek vydávaný zařízením závodní preventivní péče.

Podle vyhlášky č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění vyhlášek č. 479/2006 Sb., č. 64/2007 Sb. a č. 187/2008 Sb., má lékařský posudek, který je zařízením závodní preventivní péče vydáván pro účely pracovněprávních nebo obdobných vztahů , obsahovat - jak je zřejmé z bodu 8 Přílohy č. 1 cit. vyhlášky - identifikační údaje posuzované osoby, zaměstnavatele, příslušného zdravotnického zařízení a lékaře, který posudek vydal, účel vydání posudku, údaje o pracovním zařazení posuzované osoby, druhu práce, režimu práce a zdravotních a bezpečnostních rizicích práce, za kterých je vykonávána, a míře těchto rizik, označení nemoci z povolání (jde-li o lékařský posudek ve věci nemoci z povolání), posudkový závěr, poučení o možnosti podat návrh na přezkoumání posudku a datum vydání posudku; je-li účelem posudku posouzení zdravotní způsobilosti, má být z posudkového závěru lékařského posudku zřejmé, zda posuzovaná osoba
a) je zdravotně způsobilá,
b) je zdravotně způsobilá s podmínkou; zdravotní způsobilostí s podmínkou se rozumí například použití nezbytného zdravotnického prostředku posuzovanou osobou nebo jiné omezení posuzované osoby kompenzující její zdravotní omezení; v posudku se vždy tato podmínka vymezí,
c) je zdravotně nezpůsobilá,
d) pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost.

I když pro závěr tom, zda je dán důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance podle ustanovení § 56 písm. a) zák. práce, je - jak vyplývá ze shora uvedeného - významné rovněž to, zda je zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen (způsobilý) konat dosavadní práci bez vážného ohrožení svého zdraví , právní úprava náležitostí lékařského posudku vydávaného zařízením závodní preventivní péče (závodním lékařem) pro účely pracovněprávních nebo obdobných vztahů s takovým vyjádřením (úsudkem) v posudkovém závěru - jak vyplývá z výše citované vyhlášky neuvažuje. Vzhledem k tomu, že vyhláška č. 385/2006 Sb. nereflektuje v úplnosti právní úpravu zákoníku práce (a je tedy v tomto směru v rozporu se zákonem), z lékařských posudků proto není vždy jednoznačně (bez dalšího) patrno, zda u zaměstnance zjištěná zdravotní nezpůsobilost k dalšímu výkonu dosavadní práce zakládá důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance podle ustanovení § 56 písm. a) zák. práce.

S tímto údajem nepočítal ani formulář (vzor) obsažený v příloze č. 2 (již neplatné, ke dni 23.8.2006 zrušené) vyhlášky č. 470/2004 Sb., kterou se stanoví seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a k výkonu povolání dalšího zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka, druhy, četnost a obsah lékařských prohlídek a náležitosti lékařského posudku (o zdravotní způsobilosti k výkonu povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka), který nesprávně v projednávané věci použil závodní lékař žalovaného MUDr. J. P. za účelem posouzení zdravotní způsobilosti žalované k výkonu dosavadní práce. Proto ani z obsahu lékařského posudku vydaného tímto lékařem dne 16.6.2009 není (v rozporu se zákonem) jednoznačně patrno, zda to, že žalovaná není zdravotně způsobilá k výkonu povolání inzertní poradce , jí znemožňuje konat dosavadní práci bez vážného ohrožení svého zdraví .

Z uvedeného vyplývá, že způsobilým podkladem pro platné rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením podle ustanovení § 56 písm. a) zák. práce je nepochybně pouze takový lékařský posudek, který stanoví, že zaměstnanec nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví . Postupoval-li však lékař podle vzoru lékařského posudku upraveného podzákonným předpisem, který v rozporu se zákonem s takovým posudkovým závěrem nepočítá, nemůže být tento nedostatek na újmu práv zaměstnance, a tuto obsahovou vadu posudku je třeba odstranit výkladem.

Lékařský posudek o zdravotní způsobilosti zaměstnance k výkonu dosavadní práce představuje ve vztahu k okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance podle ustanovení § 56 písm. a) zák. práce skutečnost (tzv. faktický úkon), která je hmotněprávním předpokladem pro tento způsob rozvázání pracovního poměru. I když se s tzv. faktickým úkonem se nespojuje změna nebo zánik práv a povinností účastníků pracovněprávního vztahu, jde o projev vůle. Proto při objasňování toho, jaký je obsah tzv. faktického úkonu, je odůvodněn postup (obdobně) podle zásad předepsaných pro výklad projevu vůle při právním úkonu na základě ustanovení § 18 zák. práce podle § 35 odst. 2 obč. zák. (k tomu obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.10.2009 sp. zn. 21 Cdo 2972/2008 nebo ze dne 14.11.2011 sp. zn. 21 Cdo 1922/2010).

Použití těchto interpretačních pravidel mimo jiné - znamená, že při zjišťování obsahu lékařského posudku vydaného za účelem posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance k výkonu dosavadní práce je třeba přihlížet nejen k použitému slovnímu vyjádření (ke smyslu, které použité slovní vyjádření obvykle znamená), ale současně i ke všem okolnostem, za kterých bylo slovní vyjádření učiněno; rozhodné jsou přitom jen okolnosti, které existovaly v době, kdy byl posudek vydán, neboť je nezbytné, aby jeho obsah byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době, kdy byl učiněn. Celkové zhodnocení všech rozhodných okolností pak musí odpovídat dobrým mravům, aniž by ovšem bylo dovoleno za pomoci výkladu měnit smysl a obsah hodnoceného posudku. Je zřejmé, že pro tento úsudek, aby byly náležitě zohledněny vzájemné souvislosti všech rozhodných skutečností (vyplývajících především ze zdravotní dokumentace posuzovaného zaměstnance), budou zpravidla potřebné odborné znalosti, které lze zajistit toliko na odpovídajícím odborném podkladě, například formou znaleckého posudku (srov. § 127 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že odvolací soud (ani soud prvního stupně) v projednávané věci tímto způsobem o obsahu lékařského posudku, na jehož základě žalovaná okamžitě zrušila se žalobkyní pracovní poměr, neuvažoval, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.

Protože napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky jej podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 6. listopadu 2012
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v. r.
předseda senátu