21 Cdo 4124/2008
Datum rozhodnutí: 27.07.2010
Dotčené předpisy: § 101 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 229 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009








21 Cdo 4124/2008



U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce
FISHR, spol. s. r. o.
se sídlem v Praze 4, Věkova č. 1605/49, IČ 00675920,

zastoupeného JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké č. 7, proti žalovanému
J. Š.,
zastoupenému JUDr. Daliborem Vančurou, advokátem se sídlem v Nymburku, Palackého č. 115/27, o 47.796,50 Kč s úrokem z prodlení, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. února 2007, č. j. 29 Co 565/2006-224, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 92/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2008, č. j. 11 Cmo 16/2008-38, takto:


Usnesení vrchního soudu
se zrušuje
a věc
se vrací
Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 2. 2007, č. j. 29 Co 565/2006-224, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 4. 2006, č. j. 8 C 845/2002-160, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 47.796,50 Kč s 8% úrokem z prodlení od 21. 4. 2001 do zaplacení a rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci 14.512,- Kč k rukám advokáta JUDr. Dalibora Vančury a státu - České republice na účet Okresního soudu v Nymburce 596,- Kč. Krajský soud v odůvodnění rozsudku mimo jiné uvedl, že jednal a rozhodl podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce, když žádost jeho zástupce o odročení jednání došlou v odpoledních hodinách den před jednáním odvolacího soudu nehodnotil jako včasnou a když pracovní neschopnost jednatele společnosti s ručením omezeným jako účastníka řízení nepovažoval za důležitý důvod pro odročení jednání; o nevyhovění žádosti o odročení jednání žalobce (jeho zástupce advokáta JUDr. Tomáše Chlosta) informoval faxem, v němž uvedl, že jednatel žalobce nebyl odvolacím soudem předvolán k jednání, odvolací soud nebude provádět jeho výslech a žalobce je řádně zastoupen advokátem . Následně (tentýž den) žalobce faxovým podáním sdělil soudu, že vypovídá plnou moc zástupci advokátovi JUDr. Tomáši Chlostovi a znovu požádal o odročení jednání; také tuto žádost žalobce považoval krajský soud za bezdůvodnou.


Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. žalobu pro zmatečnost. Namítá, že odvolací soud jednal v rozporu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., když vyhodnotil včas podanou omluvu jednatele žalobce za nevčasnou a nepřihlédl k ní, a dovozuje, že tímto nesprávným postupem odvolacího soudu mu byla odňata možnost jednat před soudem. Zdůrazňuje, že jednatel žalobce Ing. Břetislav Chvála byl v pracovní neschopnosti od 6. 2. 2007, že tedy dříve než tohoto dne nemohl prostřednictvím zástupce žalobce požádat o odročení jednání z důvodu jeho nemoci. Plnou moc svému zástupci žalobce odvolal proto, že trval na osobní účasti jednatele, který byl v pracovní neschopnosti, při jednání soudu . Zdůrazňuje, že každý účastník má právo na projednání a rozhodnutí v jeho věci za jeho přítomnosti, přičemž jeho právo na soudní ochranu a účast při jednání je dána čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.


Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 10. 2007, č. j. 36 C 92/2007-17, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 11.468,63 Kč k rukám právního zástupce žalované strany . Vycházel ze zjištění, že krajský soud nařídil k projednání odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 4. 2006, č. j. 8 C 845/2002-160, jednání na den 7. 2. 2007 (ve 14.30 hod.), že k tomuto odvolacímu jednání předvolal pouze zástupce žalobce advokáta JUDr. Tomáše Chlosta, že žalobce se dne 6. 2. 2007 prostřednictvím svého zástupce z neúčasti u tohoto jednání omluvil z důvodu nemoci jednatele Ing. Břetislava Chvály a požádal o jeho odročení s tím, že se chce jednání osobně zúčastnit, že odvolací soud mu sdělil, že jeho žádosti nebude vyhověno, protože je zastoupen advokátem, že na toto sdělení žalobce reagoval tak, že v odpoledních hodinách dne 6. 2. 2007 odvolacímu soudu faxem oznámil, že vypověděl plnou moc svému zástupci advokátovi JUDr. Tomáši Chlostovi, a znovu požádal o odročení odvolacího jednání. Soud prvního stupně dovodil, že krajský soud postupoval v původním řízení správně, když jednatele žalobce k jednání konanému dne 7. 2. 2007 nepředvolal, a že následná nepřítomnost nebo i nemoc žalobce je za takových okolností nepodstatná pro výsledek sporu a s ohledem na právní zastoupení advokátem nijak nekrátí práva účastníka . Zdůraznil, že žalobce je právnickou osobou, že osoba jednatele je nahraditelná a zastupitelná a že nemoc jednatele nemůže být posuzována stejně jako nemoc účastníka fyzické osoby. Postup žalobce spočívající v odvolání advokáta těsně před jednáním, považoval za účelový (zejména za situace, kdy je žalobce v řízení o zmatečnost opět odvolaným advokátem zastoupen); podle názoru soudu prvního stupně byl advokát povinen i po odvolání plné moci učinit všechny neodkladné úkony podle ustanovení § 20 odst. 4 zákona č. 201/2006 Sb., o advokacii. Žalobci tedy podle soudu prvního stupně nebyla odňata možnost jednat před soudem ( naopak se této možnosti žalobce zbavil sám ).


K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 6. 2008, č. j. 11 Cmo 16/2008-38, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobě pro zmatečnost vyhověl. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a z toho, že krajský soud při odvolacím jednání dne 7. 2. 2007 zopakoval dokazování ve smyslu ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř., dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že jednáním ve věci a rozhodnutím bez přítomnosti žalobce je rozhodnutí odvolacího soudu napadené žalobou pro zmatečnost postiženo zmatečnostní vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. . Zdůraznil, že žalobce svou nepřítomnost u odvolacího jednání řádně a včas omluvil onemocněním jednatele Ing. Břetislava Chvály, který se do této doby aktivně účastnil všech jednání u soudu, a že v době konání odvolacího jednání nebyl zastoupen, když předtím advokátovi JUDr. Tomáši Chlostovi vypověděl plnou moc a o tomto postupu soud informoval, že tedy žalobce nemohl realizovat svá procesní práva prostřednictvím zástupce, a to přesto, že ve věci bylo prováděno dokazování; žalobce tak byl zkrácen na svých právech (být přítomen u provedeného dokazování ve smyslu ustanovení § 122 o. s. ř., vyjádřit se k provedeným důkazům ve smyslu ustanovení § 123 o. s. ř.). Snahu žalobce o odročení odvolacího jednání z důvodu náhlého onemocnění jednatele žalobce Ing. Břetislava Chvály neposuzoval jako obstrukční jednání k oddálení soudního rozhodnutí či vymáhání povinnosti s odůvodněním, že žalobce se žalobou domáhal peněžitého plnění, v řízení před okresním soudem neuspěl a jeho hlavním zájmem bylo v odvolacím řízení dosáhnout kladného výsledku, tedy aby jeho žalobě bylo vyhověno . Odkaz soudu prvního stupně na ustanovení § 20 odst. 4 zákona č. 201/2006 Sb., o advokacii, označil za nepřípadný, neboť neodkladné úkony k odvrácení újmy na právech nebo oprávněných zájmech klienta je advokát povinen činit jen za předpokladu, že sám odstoupil od smlouvy o poskytování právních služeb, k čemuž však v posuzované věci nedošlo.


Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. S poukazem na ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 133 odst. 1 obchodního zákoníku dovozuje, že za situace, kdy podle výpisu z obchodního rejstříku statutárním orgánem žalobce byli v době jednání Krajského soudu v Praze dne 7. 2. 2007 tři jednatelé, nemohla pracovní neschopnost jednoho z jednatelů (Ing. Břetislava Chvály) způsobit nemožnost osobní účasti žalobce při tomto jednání. Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že žalobce svou neúčast u odvolacího soudu řádně a včas omluvil; omluvu nepovažuje jednak za včasnou, neboť nařízené jednání již nebylo možno odvolat, jednak za řádnou, neboť žalobce účelově odvolal plnou moc zástupci, čímž sám způsobil, že nebyl v řízení zastoupen. Má proto zato, že nemoc jednoho z jednatelů žalobce nemůže být důležitým důvodem, který by byl způsobilý účast žalobce u jednání odvolacího soudu omluvit; je vnitřní věcí žalobce, aby zajistil, aby jeho jednatelé byli řádně informováni ve věci vedeného soudního sporu. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud usnesení vrchního soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. ), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.


V posuzovaném případě žalobce v žalobě pro zmatečnost napadl rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. února 2007, č. j. 29 Co 565/2006-224, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 4. 2006, č. j. 8 C 845/2002-160, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 47.796,50 Kč s 8% úrokem z prodlení od 21. 4. 2001 do zaplacení, z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. a z pohledu tohoto zmatečnostního důvodu také soudy věc posuzovaly.


Podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.


Podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.


Odnětím možnosti jednat před soudem se podle ustálené judikatury soudů (srov. například usnesení býv. Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.8.1992 sp. zn. 2 Cdo 19/92, které bylo uveřejněno pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1993, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1420/96, které bylo uveřejněno pod č. 1 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997) rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu zákon přiznává. O zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu.


Z ustálené judikatury soudů se dále podává, že soud odejme účastníku možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. mimo jiné v případě, že věc projedná v nepřítomnosti účastníka nebo bez výslovného návrhu účastníka v nepřítomnosti jeho zástupce, jestliže z důležitého důvodu (tkvícího v jejich osobách) požádali o odročení jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 1996 sp. zn. 3 Cdon 1021/96, které bylo uveřejněno pod č. 62 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2001 sp. zn. 20 Cdo 1358/99, které bylo uveřejněno pod č. 79 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001). Po účastníku (zástupci), který se hodlá k jednání soudu včas dostavit, nelze spravedlivě požadovat, aby musel strpět projednání a rozhodnutí věci ve své nepřítomnosti, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu brání se jednání zúčastnit. Tato překážka nebo jiná okolnost současně musí představovat důležitý důvod ; příčina toho, proč se účastník (zástupce) nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, se tedy musí s ohledem na její povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci za důležitý důvod považovat). Důležitým důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem (zástupcem) způsobené nebo jinak zaviněné, lze-li je v dané situaci považovat za důležité (za důvod vyžadující odročení jednání). Za důležitý důvod, pro který účastník (jeho zástupce) může požádat o odročení jednání, se tedy ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. považuje jak okolnost (událost), která účastníku (jeho zástupci) objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání zúčastnit se jednání (například zdravotní indispozice, účast u jiného jednání nebo služební cesta), tak i okolnost účastníkem (jeho zástupcem) případně způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat - zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka (jeho zástupce) - za důležitou.


Důležitým důvodem způsobilým omluvit neúčast účastníka u jednání ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. je podle ustálené judikatury soudů také nemoc účastníka řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2056/2000, které bylo uveřejněno pod č. 124 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001).


K výkladu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. byl v soudní praxi přijat rovněž právní názor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, které bylo uveřejněno pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009), že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených.


S názorem odvolacího soudu, že snahu žalobce o odročení odvolacího jednání z důvodu náhlého onemocnění jednatele žalobce Ing. Břetislava Chvály nelze posuzovat jako obstrukční jednání a s jeho závěrem, že jednáním ve věci a rozhodnutím bez přítomnosti žalobce je rozhodnutí odvolacího soudu napadené žalobou pro zmatečnost postiženo zmatečnostní vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. , dovolací soud nesouhlasí.


K jednání předseda senátu odvolacího soudu předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba (§ 211 a § 115 odst.1 o. s. ř.).


Za právnickou osobu jedná před soudem její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen [srov. § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen [srov. § 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř.].


V judikatuře soudů nejsou pochybnosti o tom, že právní úprava jednání za právnickou osobu v řízení před soudem účinná od 1. 1. 2001 (podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb.) je samostatně (autonomně na hmotném právu) obsažena v občanském soudním řádu a že tedy hmotněprávní úpravu jednání jménem (v zastoupení) právnické osoby, obsaženou především v občanském zákoníku a v obchodním zákoníku, nelze použít při posuzování oprávnění jednat za právnickou osobu v občanském soudním řízení, ledaže by možnost její aplikace vyplývala buď přímo z ustanovení § 21 o.s.ř. nebo ze zvláštních právních předpisů (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.3.2005 sp. zn. 29 Odo 963/2003, které bylo uveřejněno pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).


Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je jeden nebo více jednatelů; je-li jednatelů více, je oprávněn jednat jménem společnosti každý z nich samostatně, nestanoví-li společenská smlouva nebo stanovy jinak (srov. § 133 odst. 1 obchodního zákoníku).


Podle ustanovení § 24 odst. 1 věty první o. s. ř. se účastník může dát v řízení zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. Svá procesní práva a povinnosti pak vykonává prostřednictvím tohoto zástupce. Zástupce, kterému byla účastníkem udělena plná moc pro celé řízení (advokátům lze - jak vyplývá z ustanovení § 25 odst. 1 věty druhé o. s. ř. - udělit pouze plnou moc pro celé řízení), je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení činit účastník. Má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci; má-li však účastník v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu (§ 49 odst. 1 o. s. ř.).


V žalobou pro zmatečnost napadené věci žalobce při odvolacím jednání před Krajským soudem v Praze nařízeném na den 7. 2. 2007 ve 14,30 hod. neměl osobně něco vykonat (například vypovídat jako účastník řízení ve smyslu ustanovení § 131 o. s. ř., neboť výslech jednatele žalobce Ing. Břetislava Chvály byl proveden u jednání Okresního soudu v Nymburce dne 3. 6. 2003). Postačovalo proto, aby předvolání žalobci k jednání před krajským soudem bylo doručeno jen jeho zástupci na základě plné moci advokátu JUDr. Tomáši Chlostovi (k čemuž došlo dne 7. 12. 2006) a nikoliv rovněž žalobci.


Jak vyplývá z obsahu spisu Okresního soudu v Nymburce, sp.zn. 8 C 845/2002, žalobce (prostřednictvím svého zástupce advokáta JUDr. Tomáše Chlosta) faxovým podáním ze dne 6. 2. 2007, které došlo odvolacímu soudu téhož dne v odpoledních hodinách, požádal o odročení jednání nařízeného na den 7. 2. 2007 s odůvodněním, že dnešního dne do AK bylo doručeno faxem potvrzení o pracovní neschopnosti jednatele žalobce Ing. Břetislava Chvály, který následně telefonicky sdělil, že trvá na své účasti při odvolacím jednání, neboť hodlá přednést a doplnit podané odvolání ; zároveň tímto omluvil i nepřítomnost svého zástupce advokáta u toho jednání. Krajský soud v Praze rovněž faxem dne 6. 2. 2007 (ve 14,18 hod.) zástupci žalobce sdělil, že žádosti o odročení jednání jako nedůvodné nelze vyhovět, neboť jednatel žalobce nebyl odvolacím soudem předvolán k jednání, odvolací soud nebude provádět jeho výslech a žalobce je řádně zastoupen advokátem . Následným faxovým podáním ze dne 6. 2. 2007 (v 15, 17 hod.) advokát JUDr. Tomáš Chlost sdělil soudu, že jednatel společnosti FISHR s. r. o. mu dnes s okamžitou platností odvolal plnou moc k jednání , a odvolání plné moci provedené rovněž faxem dne 6. 2. 2007 (v 15,17 hod.) připojil. Žalobce (jeho jednatel Ing. Břetislav Chvála) faxovým podáním ze dne 6. 2. 2007 (v 15,22 hod.) požádal znovu o odročení jednání z důvodů náhlého akutního onemocnění jednatele Ing. Břetislava Chvály . Za této situace Krajský soud v Praze dne 7. 2. 2007 projednal odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 4. 2006, č. j. 8 C 845/2002-160, a rozhodl o něm v nepřítomnosti žalobce.


V projednávané věci je nepochybné, že nemoc účastníka řízení by bylo možné pokládat za důležitý důvod, pro který soud nařízené jednání odročí. Krajský soud v Praze dne 7. 2. 2007 však věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce - jak vyplývá z obsahu spisu Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. 8 C 845/2002, a odůvodnění jeho rozsudku mimo jiné proto, že pracovní neschopnost jednatele společnosti s ručením omezeným jako účastníka řízení (žalobce) nepovažoval za důležitý důvod pro odročení jednání, neboť jak výslovně uvedl - jednatel žalobce nebyl odvolacím soudem předvolán k jednání, odvolací soud nebude provádět jeho výslech a žalobce je řádně zastoupen advokátem .



Dovolací soud na rozdíl od názoru odvolacího soudu postup žalobce, spočívající v tom, že odvolal plnou moc svému zástupci advokátovi JUDr. Tomáši Chlostovi, který zvolil poté, co krajský soud nevyhověl žádosti o odročení jednání nařízeného na den 7. 2. 2007 z důvodu nemoci jeho jednatele Ing. Břetislava Chvály, pokládá za záměrnou procesní obstrukci sledující zmaření nařízeného jednání; ostatně žalobce v žalobě pro zmatečnost výslovně tvrdí, že k odvolání plné moci svému zástupci přistoupil jen proto, že trval na osobní účasti jednatele, který byl v pracovní neschopnosti, při jednání soudu . Přihlédl rovněž k tomu, že jak vyplývá z obsahu spisu Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. 8 C 845/2002 žalobce (jeho jednatel Ing. Břetislav Chvála) obdobně postupoval již v průběhu původního řízení před okresním soudem, když u jednání dne 11. 4. 2006 do protokolu odvolal plnou moc tomuto svému zástupci jen z toho důvodu, aby se u soudu mohl vyjádřit osobně ; plnou moc advokátovi JUDr. Tomáší Chlostovi v uvedené věci znovu udělil dne 2. 8. 2006 v souvislosti s podáním odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 4. 2006, č. j. 8 C 845/2002-160. Soud prvního stupně také správně poukázal na to, že žalobce je v řízení o zmatečnost opět odvolaným advokátem zastoupen .



Z uvedeného vyplývá, že Krajský soud v Praze, který dne 7. 2. 2007 projednal odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 4. 2006, č. j. 8 C 845/2002-160, a rozhodl o něm v nepřítomnosti žalobce (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), tím žalobci neodňal možnost jednat před soudem ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř.


Protože usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky jej (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).


Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1, § 243d odst. 1 část věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 27. července 2010




JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu