21 Cdo 4119/2009
Datum rozhodnutí: 21.12.2010
Dotčené předpisy: § 159a odst. 1 a 4 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




21 Cdo 4119/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně GUVEX, s.r.o. se sídlem v Lanškrouně, Dukelská č. 1011, IČO 25980751, proti žalované HARLINGEN s.r.o. se sídlem v Lanškrouně, Dvořákova č. 328, IČ 27115861, zastoupené JUDr. Milanem Břeněm, advokátem se sídlem ve Svitavách, nám. Míru č. 28, o 401.428,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 6 C 67/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. prosince 2008 č.j. 38 Co 52/2008-284, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 401.424,- Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že ve veřejné dražbě dne 15.12.2003 (střediska 401 úpadce Tesly Lanškroun, a.s.) vydražila laserové justovací zařízení, typ 685, č. 10974, rok výroby 1982, které však bezdůvodně užívá žalovaná, a že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 10.1.2006 č.j. 6 C 239/2004-90 bylo žalované uloženo tuto věc vydat žalobkyni. Protože žalovaná užívá věc neoprávněně, žalobkyně požaduje za dobu od 8.3.2004 do 7.9.2006 náhradu ve výši 401.424,- Kč.

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 18.12.2007 č.j. 6 C 67/2006-144 uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni 220.695,- Kč, žalobu o zaplacení dalších 155.264,- Kč zamítl, zastavil řízení "ohledně zaplacení 25.465,- Kč" a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 40.022,- Kč a že žalobkyně a žalovaná jsou povinny zaplatit České republice "na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí" na náhradě nákladů řízení každá 569,- Kč. Z výsledků dokazování dovodil, že žalobkyně byla - jak bylo prokázáno "spisem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp.zn. 6 C 239/2004" a výpovědí svědka S. K. - v rozhodném období vlastníkem předmětného stroje, který získala ve veřejné dražbě, a že žalovaná v době od 8.3.2004 do 7.9.2006 stroj užívala bez právního důvodu. Žalovaná tím získala bezdůvodné obohacení, které je povinna ve smyslu ustanovení § 451 občanského zákoníku vydat. Výši bezdůvodného obohacení soud prvního stupně stanovil na základě znaleckého posudku Ing. Vladimíra Kodytka tak, aby odpovídala "obvyklému nájemnému" po odečtení nutných výdajů, které vynaložila žalovaná.

K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11.12.2008 č.j. 38 Co 52/2008-284 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku, kterým bylo žalobě vyhověno, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 583,- Kč k rukám jejího zástupce. Po provedení dalších důkazů se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalobkyně se stala vlastníkem předmětného laserového zařízení, neboť okamžikem příklepu a zaplacením dražební ceny na ni přešlo vlastnické právo ještě před konáním dražby "střediska 402, 403", a odkázal též na "pravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 6 C 239/2004", v němž šlo "o stejné účastníky a řešení předběžné otázky". Ohledně posouzení výše bezdůvodného obohacení žalované odkázal na skutková zjištění a právní závěry soudu prvního stupně.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Nesouhlasí se závěry soudů o tom, že by se žalobkyně stala vlastníkem předmětného laserového zařízení, a z provedených důkazů dovozuje, že vlastnictví k tomuto zařízení nabyla příklepem licitátora společnost CONSILIUM, s.r.o., že žalovaná užívala toto zařízení na základě dohody s touto společností a že proto se nemohla na úkor žalobkyně obohatit. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu, za zásadní po právní stránce považuje otázky, "k čemu se příklepem licitátora ve veřejné dražbě nabývá vlastnictví, zda k těm věcem a majetkovým hodnotám uvedeným jako předmět dražby v nijak zákonným způsobem neměněné dražební vyhlášce, nebo k těm věcem a majetkovým hodnotám, které jsou uvedeny v protokole o provedené dražbě nebo v příloze k protokolu o provedené dražbě zpracované až následně, jestliže jejich rozsah je odlišný, než jak byl vymezen v dražební vyhlášce", a "zda je nutné podat žalobu na neplatnost veřejné dražby v případě, že v listinách zachycujících dražební proces je předmět dražby vymezen odkazem na dražební vyhlášku a její přílohu obsahující seznam draženého majetku, přičemž teprve v dodatečně vypracované příloze k protokolu o provedené dražbě je předmět dražby vymezen odlišně", a navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Pro rozhodnutí v projednávané věci bylo v první řadě významné, zda žalobkyně byla (a stále je) - na základě příklepu uděleného ve veřejné dražbě ze dne 15.12.2003 - vlastníkem laserového justovacího zařízení, typ 685, č. 10974, rok výroby 1982. Uvedená otázka již byla řešena mezi žalobkyní a žalovanou v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 6 C 239/2004 a rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 10.1.2006 č.j. 6 C 239/2004-90, který nabyl (podle potvrzení ve spise) právní moci dne 1.3.2006, bylo žalované uloženo, aby předmětné laserového justovacího zařízení vydala žalobkyni, jenž je jeho vlastnicí.

Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (§ 159a odst. 1 o.s.ř.). V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (§ 159a odst. 4 o.s.ř.).

Tím, že bylo pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 10.1.2006 č.j. 6 C 239/2004-90 žalované uloženo, aby předmětné laserové justovací zařízení vydala žalobkyni (jako jeho vlastnici), bylo mezi účastnicemi (a v tomto směru také pro soudy a jiné orgány) závazně stanoveno též to, že žalobkyně je vlastníkem tohoto zařízení. Protože soudy byly v projednávané věci - jak uvedl výslovně též odvolací soud - povinny bez dalšího vycházet z tohoto závěru, je v souladu se zákonem jejich rozhodnutí ve věci též v tom, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila neoprávněným (bez právního důvodu) užíváním předmětného laserového justovacího zařízení.

Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, neboť vychází z ustálené judikatury soudů, a že tedy dovolání žalované není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst.5 věty první, § 224 odst.1 a § 151 odst.1 o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2010

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu