21 Cdo 4009/2013
Datum rozhodnutí: 19.02.2015
Dotčené předpisy: § 94 odst. 2, § 232 odst. 1, § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 14 odst. 1, 2, 3 a 4 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c), § 237 odst. 3, § 241a odst. 2 písm. a ) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



21 Cdo 4009/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce CORSAIR (Luxembourg) N°11 S.A., se sídlem v Luxembourgu, Boulevard Konrad Adenauer 2, L-111 5, Lucemburské velkovévodství, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti žalované P. Š. , zastoupené Mgr. Markem Urbišem, advokátem, se sídlem v Opavě, Partyzánská č. 1565/18, o žalobě na obnovu řízení, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou a R.Š., zastoupeným Mgr. Markem Urbišem, advokátem, se sídlem v Opavě, Partyzánská č. 1565/18, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 8 Cmo 449/2008-136, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 141/2006, o dovolání žalované a R. Š. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. června 2012, č. j. 8 Cmo 115/2012-318 , takto:

I. Dovolání žalované a R. Š. se odmítají. II. Žalovaná a R. Š. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Soni Bernardové, advokátky, se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55.
Odůvodnění:
Dovolání žalované a R. Š. (v řízení o žalobě pro zmatečnost si účastníci - jak je dále uvedeno - zachovávají stejné procesní postavení, jaké měli v původním řízení) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2012, č. j. 8 Cmo 115/2012-318, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2012, č. j. 26 Cm 141/2006-294, ve výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost a ve výroku o náhradě nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost, a rozhodnuto, že žalobci se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává, není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen o. s. ř. ), když dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2, § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

V posuzované věci žalovaná a R. Š. žalobou pro zmatečnost napadli (jak výslovně uvádí v podání ze dne 1. 12. 2009, jímž na výzvu soudu prostřednictvím svého zástupce advokáta Mgr. Marka Urbiše doplnili žalobu pro zmatečnost ze dne 23. 2. 2009) pravomocné usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2008, č. j. 8 Cmo 449, 465/2008-136, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2008, č. j. 26 Cm 141/2006-94, jímž byla zamítnuta žaloba žalované a R. Š. na obnovu řízení, vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 403/96, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovolání žalované a R. Š. podané proti tomuto usnesení vrchního soudu Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 23. 11. 2010, č. j. 32 Cdo 1057/2010-237, podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu (ve znění účinném do 30. 6. 2009) odmítl.

Účastníky řízení o žalobě pro zmatečnost jsou - jak vyplývá z povahy této žaloby jakožto mimořádného opravného prostředku - ti, kdo byli účastníky původního řízení, v němž bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, popřípadě jejich právní nástupci z důvodu universální nebo singulární sukcese (žalobu pro zmatečnost může podat jen účastník původního řízení, popřípadě jeho právní nástupce, přičemž také ostatní účastníci řízení nemohou být osobami odlišnými od účastníků řízení, proti nimž žaloba pro zmatečnost směřuje, popřípadě jejich právních nástupců); uvedenému odpovídá, že zákon (srov. § 232 odst. 1 o. s. ř.) ani nepožaduje, aby žaloba pro zmatečnost obsahovala označení účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, uveřejněné pod č. 15 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012, nebo v obdobné věci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 29 Odo 558/2001, uveřejněné pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004). Definice účastníků je tedy u žaloby pro zmatečnost dána ustanovením § 94 odst. 2 o. s. ř. Účastníci řízení si také v řízení o tomto opravném prostředku zachovávají stejné procesní postavení, jaké měli v původním řízení.

Vzhledem k tomu, že soudy (Krajský soud v Ostravě a Vrchní soud v Olomouci) v řízení o žalobě pro zmatečnost procesní postavení účastníků zaměnily (přestože na stejné pochybení byly upozorněny již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, č. j. 32 Cdo 1057/2010-237, vydaném v řízení o žalobě na obnovu řízení vedeném pod sp. zn. 26 Cm 141/2006), nezbylo dovolacímu soudu, než nesprávné označení účastníků v záhlaví rozhodnutí opravit; účastníci jsou označováni tak, jak vyplývá ze záhlaví tohoto usnesení.

Žalovaná a R. Š. v řízení o žalobě pro zmatečnost mimo jiné - namítali, že v řízení o obnově řízení, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 141/2006, rozhodoval soudce (JUDr. Petr Hampl), který rozhodoval rovněž v řízení, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 403/96 (proti němuž směřovala žaloba na obnovu řízení), ačkoliv v řízení, vedeném pod sp. zn. 26 Cm 403/96, byla jejich podáním ze dne 11. 3. 2002 vznesena námitka podjatosti tohoto soudce, o které nebylo rozhodnuto; požadují, aby dovolací soud opětovně přezkoumal jimi vznesenou námitku podjatosti ve věci rozhodujícího soudce, kterou vznesli v řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 403/96.

Odvolací soud dospěl v dovoláním napadeném usnesení - mimo jiné - k závěru, že námitka, že ve věci rozhodoval podjatý soudce, se nepochybně již podle data, kdy byla podle tvrzení žalované a R. Š. vznesena (v podání ze dne 11. března 2002), týká řízení vedeného nejprve Krajským obchodním soudem a později Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 403/96 a že naproti tomu v řízení o obnovu řízení zahájeném dne 14. srpna 2006, v němž bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, námitka podjatosti žádného ze soudců, kteří v této věci rozhodovali, podle obsahu spisu uplatněna nebyla .

Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící.

Naplnění vady uvedené v ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. spočívá ve zjištění (prokázání) toho, že rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost vydal soudce, který byl vyloučen, neboť pro jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. § 14 odst. 1 o. s. ř.), nebo proto, že ve stejné věci rozhodoval u soudu nižšího (vyššího) stupně, popřípadě u dovolacího soudu (srov. § 14 odst. 2 o. s. ř.); z projednávání a rozhodování žaloby pro zmatečnost je vyloučen také soudce, který žalobou napadené rozhodnutí vydal nebo věc projednával (srov. § 14 odst. 3 o. s. ř.).

O tom, zda je soudce vyloučen, neboť je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se samostatně rozhodne jen tehdy, dokud řízení o věci, kterou dotčený soudce projednává a má rozhodnout, dosud nebylo skončeno. V případě, že o věci již bylo rozhodnuto, nejsou splněny předpoklady k rozhodnutí podle ustanovení § 16 o. s. ř.; námitka podjatosti je v tomto případě toliko způsobilým odvolacím důvodem [srov. § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.] nebo důvodem žaloby pro zmatečnost [srov. § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.]. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3483/2008, uveřejněné pod č. 66 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2010.

Ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v řízení v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Tyto okolnosti (samy o sobě) nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce, neboť v postupu soudce při projednávání konkrétní věci se projevuje samotný výkon soudnictví, ledaže by byl prokázán takový soudcův vztah k věci (právní zájem na jejím výsledku či získání skutkového poznatku jiným způsobem, než-li v rámci vedeného řízení - dokazováním) či vztah k účastníkům nebo k jejich zástupcům (příbuzenský, přátelský či nepřátelský, vztah sociální závislosti a podobně), který by zakládal důvod pochybovat o jeho nepodjatosti (srov. např. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, který byl uveřejněn pod č. 33 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000).

Dovolatelé ve vztahu k soudci JUDr Petru Hamplovi žádné konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly jeho poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům (§ 14 odst. 1 o. s. ř.), jako důvod zmatečnosti neuplatňovali. Vyloučení soudce JUDr. Petra Hampla spatřovali - jak správně uvedl odvolací soud - pouze v okolnostech, spočívajících v jeho postupu a rozhodování v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 403/96, tedy v rozhodování v jiné věci; v řízení o žalobě na obnovu řízení, které bylo zahájeno dne 14. 8. 2006, námitka podjatosti souddce JUDr. Petra Hampla (ani žádného ze soudců odvolacího soudu, kteří v této věci rozhodovali), uplatněna nebyla. Protože v těchto okolnostech (v rozhodování v jiných věcech) nelze ve smyslu ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. spatřovat důvod k vyloučení soudce, nemůže mít usnesení odvolacího soudu z důvodu řešení této právní otázky po právní stránce zásadní význam.

Namítají-li dovolatelé, že dovolací soud je povinen v rámci projednání dovolání přihlédnout i ke zmatečnostem uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř. , přičemž oni žalobu pro zmatečnost podávali mimo jiné pro zmatečnostní důvod uvedený v ust. § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. , pak přehlíží, že zmatečnosti nejsou (podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001) způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.); ke zmatečnostem podle ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. smí dovolací soud přihlédnout, a to i když nebyly v dovolání uplatněny, avšak - jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. - jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, které bylo uveřejněno pod č. 82 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, nebo v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2758/2005). Uvedený předpoklad v projednávané věci naplněn není, neboť - jak bylo uvedeno výše - dovolání žalované a R. Š. proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Tvrdí-li dovolatelé (s poukazem na jejich písemné podání ze dne 11. 3. 2002), že námitka podjatosti byla prokazatelně vznesena, důvody podjatosti byly známy a přesto o námitce rozhodnuto nebylo, požadují-li, aby dovolací soud opětovně přezkoumal jimi vznesenou námitku podjatosti ve věci rozhodujícího soudce , kterou vznesli v řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 403/96, a dovozují-li, že z tohoto důvodu je řízení zatíženo vadou a že k této vadě měly přihlédnout i soudní instance, které následně rozhodovaly , uplatňují tím jak výslovně uvádí v dovolání dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. však nemůže být jak je zřejmé již ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované a R. Š. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalované a R. Š. bylo odmítnuto, a žalovaná a R. Š. jsou proto povinni nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva. Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrady k nákladům řízení nenáleží, neboť zástupkyně žalobce advokátka JUDr. S. B. v rozporu s ustanovením § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neprokázala, že je plátcem této daně. Žalovaná a R. Š. jsou povinni náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 2.800,- Kč žalobci zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokátky, který žalobce v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2015 JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu