21 Cdo 3998/2011
Datum rozhodnutí: 26.09.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 243b odst. 1 o. s. ř., § 46 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006, § 46 odst. 1 písm. c) předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006




21 Cdo 3998/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. F., zastoupeného Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, náměstí Starosty Pavla č. 40, proti žalovanému České aerolinie a. s. se sídlem v Praze 6, Praha 6, Jana Kašpara č. 1069/1, IČO 45795908, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 39/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2011, č. j. 28 Co 470/2008-114, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2011, č. j. 28 Co 470/2008-114, jímž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 1. 2008, č. j. 19 C 39/2007-45, tak, že se určuje neplatnost skončení pracovního poměru výpovědí podle ust. § 46 odst. 1 písm. c) zák. č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ze dne 8. 12. 2006, k němuž mělo dojít uplynutím výpovědní doby dne 31. 3. 2007 , a jímž bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a před dovolacím soudem 37.600,- Kč k rukám zástupce žalobce advokáta Mgr. Vojtěcha Veverky, je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

S přihlédnutím k tomu, že odvolací soud správně vyložil ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) ve spojení s ustanovením § 46 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění do 31. 12. 2006, a že napadený rozsudek odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, podle něhož zaměstnavatel se nemůže své povinnosti nabídnout zaměstnanci jiné volné vhodné pracovní místo zprostit tím, že obsazení takového volného místa váže na další podmínku, například, že toto volné pracovní místo bude obsazeno na základě výsledku výběrového řízení, který byl přímo v této věci - vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2011, č. j. 21 Cdo 5149/2009-100 (srov. § 243d 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.), je dovolání žalovaného zjevně bezdůvodné.

Závěr dovolacího soudu o zjevné bezdůvodnosti dovolání nemůže vyvrátit ani námitka žalovaného, že odvolací soud a předtím i soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když vůči němu nesplnil poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., pokud jde o povinnost doplnit tvrzení a dokazování ohledně tvrzení dovolatele jako žalovaného, že pro žalobce neměl žádné vhodné místo , kterou uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolatel totiž přehlíží, že odvolací soud učinil závěr o tom, že žalovaný nesplnil nabídkovou povinnost podle ustanovení § 46 odst. 2 zákoníku práce ve znění do 31. 12. 2006, nikoli proto, že by žalovaný neunesl důkazní břemeno (břemeno tvrzení), že pro žalobce nemá vhodné místo , ale proto, že měl v řízení za prokázáno, že žalobce projevil zájem o žalovaným nabízené volné místo supervizora v úseku Pozemního provozu , že žalovaný mu změnu pracovní smlouvy ohledně tohoto druhu práce nenabídl, ale dopisem ze dne 18. 12. 2006 mu dal výpověď z pracovního poměru (na základě tohoto zjištění dospěl k závěru, že žalovaný se své povinnosti nabídnout žalobci jiné volné vhodné pracovní místo nezprostil tím, že obsazení takového místa vázal na další podmínku, a to že bude obsazeno na základě výsledku výběrového řízení). Měl-li odvolací soud skutkový základ věci v tomto směru za zjištěný, nebylo žádného důvodu k tomu, aby postupoval podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.

Namítá-li dovolatel dále, že závazný právní názor dovolacího soudu vyslovený v jeho zrušovacím rozsudku, je nesprávný (z důvodů, které v dovolání rozvádí), polemizuje-li se závěry soudů a dovozuje-li svůj vlastní právní názor na věc, vyjadřuje tím nesouhlas s důvody uvedenými v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu (a potažmo i dovolacího soudu); dovolání jen proti důvodům rozhodnutí však není přípustné (§ 236 odst. 2 o. s. ř.).

Vzhledem k tomu, že dovolání žalovaného je zjevně bezdůvodné, Nejvyšší soud ČR je podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. září 2012


JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu