21 Cdo 3994/2010
Datum rozhodnutí: 20.01.2011
Dotčené předpisy: § 19 o. s. ř., § 103 o. s. ř., § 104 odst. 1, 2 o. s. ř., § 107 odst. 1, 3 o. s. ř.




21 Cdo 1278, 3994/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně "Základní odborové organizace při správě státních hradů Bouzov a Šternberk" (označované též jako "Základní organizace ev.č. 20-0135-3805 Odborového svazu státních orgánů a organizací") se sídlem v Bouzově č. 8, IČO 71197176, proti žalovanému Národnímu památkovému ústavu , státní příspěvkové organizaci se sídlem v Praze 1, Valdštejnské náměstí č. 162/3, IČO 75032333, o 2.583,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 Nc 119/2008, o dovolání Odborové organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu se sídlem v Bouzově č. 8, IČO 26991934, zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Blanická č. 917/19, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. září 2009 č.j. 12 Co 330/2009-40 a ze dne 30. září 2009 č.j. 12 Co 331/2009-43 takto:

Usnesení krajského soudu, usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. března 2009 č.j. 16 Nc 119/2008-19 a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. června 2009 č.j. 16 Nc 119/2008-28 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 21.9.2008 domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 2.583,50 Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že je právnickou osobou vzniklou podle zákona č. 83/1990 Sb., že "doklady o její právní subjektivitě" jsou "soudu známy z jeho činnosti" v jiných řízeních, v nichž je účastníkem, že žalovaný neplní vůči ní (jako odborové organizaci) povinnosti podle pracovněprávních předpisů, neboť jí na vlastní náklad nevytváří podmínky pro řádný výkon její činnosti (neposkytuje jí v přiměřeném rozsahu místnosti s nezbytným vybavením, nehradí nezbytné náklady na údržbu a technický provoz a náklady na potřebné podklady), a že žalobkyně je tak nucena si náklady na svou činnost hradit sama, přestože jiným odborovým organizacím tyto provozní náklady žalovaný hradí. Za období od března 2003 do srpna 2008 jí tímto jednáním žalovaného vznikla škoda ve výši 2.583,50 Kč.

Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 18.11.2008 č.j. 16 Nc 119/2008-15 žalobkyni vyzval, aby "ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení doložila svoji právní subjektivitu, když podle sdělení Českého statistického úřadu IČ, které žalobkyně uvádí ve své žalobě, patří jiné organizaci"; současně jí poučil o obecných náležitostech žaloby podle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř., o náležitostech žaloby podle ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř. a o tom, že soud usnesením žalobu odmítne, nebude-li "řádně opravena a doplněna".

Poté, co žalobkyně v podání ze dne 24.11.2008 uvedla, že její žalobní návrh nemá "žádné vady ve smyslu ustanovení § 79 o.s.ř. a 43 o.s.ř.", že se "nejedná o žádné nejasné podání" a že v návrhu "označila mj. důkazy k prokázání své právní subjektivity i přesto, že jde o skutečnost známou soudu z jeho úřední činnosti", Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 18.3.2009 č.j. 16 Nc 119/2008-19 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že "žalobkyně neodstranila vady podání, zejména neprokázala svoji subjektivitu", a že není možný takový postup, aby žalobkyně "prokazovala svoji subjektivitu odkazem na probíhající řízení, zejména pokud byla žalobkyně konkrétně vyzvána k prokázání své subjektivity a je nutno, aby tato otázka byla vyřešena samostatně v každém řízení". Podle názoru soudu prvního stupně je "vadou podání" také to, že žalobkyně je označena "jménem, které v současné době není vedeno v žádné evidenci fyzických osob a IČ, které je žalobkyni přiděleno, patří jinému subjektu". Soud prvního stupně řízení zastavil s poukazem na ustanovení § 104 odst.2 o.s.ř.

Podáním ze dne 12.4.2009 žalobkyně soudu prvního stupně oznámila, že v důsledku sloučení s Odborovou organizací pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu se sídlem v Bouzově č. 8, IČO 26991934, došlo k zániku žalobkyně, a navrhla, aby soud usnesením rozhodl, že se "v řízení na místo původní žalobkyně Základní organizace evid. č. 20-0135-3805 Odborového svazu státních orgánů a organizací (pův. Základní odborová organizace při správě státních hradů Bouzov a Šternberk), IČ 71197176, pokračuje s Odborovou organizací pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu, IČ 26991934, se sídlem 783 25 Bouzov 8".

Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 10.6.2009 č.j. 16 Nc 119/2008-28 zamítl návrh žalobkyně, aby "v řízení namísto původní žalobkyně Základní organizace ev.č. 20-0135-3805 Odborového svazu státních orgánů a organizací, IČO 71197176, bylo pokračováno s Odborovou organizací pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu, IČ 26991934, se sídlem Bouzov č. 8". Dovodil, že "postup podle § 107 odst. 1 a 3 o.s.ř. není možný, neboť žalobkyně neměla v den zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení, když svoji subjektivitu přes výzvu soudu neprokázala".

K odvolání Odborové organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usneseními ze dne 30.9.2009 č.j. 12 Co 330/2009-40 a ze dne 30.9.2009 č.j. 12 Co 331/2009-43 obě usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně "pro nedostatek podmínek řízení správně řízení zastavil (§ 103, § 104 odst.1 o.s.ř.)", neboť "nezpůsobilost být účastníkem řízení je vadou neodstranitelnou" a "nejednalo se o změnu názvu, tedy o vadu, kterou lze odstranit postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř.". O procesním nástupnictví podle ustanovení § 107 o.s.ř. nemohlo být rozhodnuto, neboť "subjekt nemohl vstoupit do procesních vztahů, které se zakládají podáním žaloby u soudu, neboť od počátku řízení chyběla žalobkyni způsobilost být účastníkem řízení".

Proti oběma uvedeným usnesením odvolacího soudu podala Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu dovolání. Poté, co stručně uvedla chronologii vývoje názvu žalobkyně, dovolatelka zdůraznila, že otázka změny názvu žalobkyně "je vyjádřením její vlastní vůle (vůle jejich členů)", že změna "názvu základní organizace jako organizační jednotky odborového svazu není podmíněna souhlasem odborového svazu" a že nemohlo být "k tíži žalobkyně a nemůže mít žádné negativní důsledky pro právní postavení žalobkyně" to, že změnu názvu "odborový svaz nereflektoval ve své evidenci". Podle názoru dovolatelky je třeba od nezpůsobilosti být účastníkem řízení odlišit situace, kdy účastník "pouze změnil jméno nebo příjmení nebo název či obchodní firmu, neboť za této situace nejde o zánik způsobilosti mít práva a povinnosti, ale o změnu v označení účastníka". Protože žalobkyně byla způsobilým účastníkem řízení, měly soudy po jejím zániku rozhodnout o procesním nástupnictví podle ustanovení § 107 o.s.ř. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud obě napadená usnesení odvolacího soudu a předcházející usnesení soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocným usnesením odvolacího soudu v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterým je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadená usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (tzv. podmínky řízení), soud podle ustanovení § 103 o.s.ř. zkoumá kdykoli za řízení. Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 o.s.ř.); jde-li však o nedostatek odstranitelný, učiní k tomu vhodná opatření a řízení zastaví jen tehdy, jestliže se jej odstranit nepodaří (§ 104 odst. 2 o.s.ř.). Neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zakládá (mimo jiné) i to, že v žalobě je uveden jako účastník řízení někdo, kdo v době zahájení řízení neměl způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení § 19 o.s.ř. Naproti tomu úvaha o vadě podání (žaloby) se odvíjí od posouzení, zda tento procesní úkon splňuje náležitosti předepsané ustanoveními § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o.s.ř. Povinností toho, kdo takový úkon činí, je mimo jiné řádně uvést účastníky jménem, příjmením a bydlištěm, resp. obchodní firmou nebo názvem a sídlem právnické osoby; neurčitost nebo nesrozumitelnost označení účastníků je důvodem pro postup soudu podle § 43 o.s.ř. Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že nedostatek podmínky řízení ve smyslu ustanovení § 103 o.s.ř. není vadou žaloby z hlediska její určitosti či srozumitelnosti ve smyslu ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o.s.ř. a, naopak, taková vada žaloby nepředstavuje nedostatek podmínky řízení. Závěr o tom, že označení účastníka v žalobě je neurčité nebo nesrozumitelné, zakládá odlišné důsledky; soud zde nevychází z ustanovení § 19 a § 104 odst. 1 o.s.ř., podle něhož se řízení zastavuje, ale jeho procesně adekvátní rámec představuje ustanovení § 43 o.s.ř. a rozhodnutí o odmítnutí žaloby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.4.1997 sp. zn. 2 Cdon 346/96, uveřejněný pod č. 47 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.11.2003 sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněné pod č. 11 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).

V projednávané věci nejsou žádné pochybnosti o tom, že ten, kdo podal u Okresního soudu v Olomouci dne 21.9.2008 žalobu o 2.583,50 Kč, je (byl) právnickou osobou a měl ve smyslu ustanovení § 19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení. Nic na tom nemění okolnost, že žalobkyně používala jiný (dosud nezaevidovaný) název, neboť za přihlédnutí ke všem okolnostem případu nejsou pochybnosti o tom, kdo podal žalobu (a stal se proto žalující stranou), a že je způsobilým účastníkem řízení. Požadavek, aby žalobkyně "doložila svoji subjektivitu", se o ohledem na okolnosti, které soudu byly (musely být) známy z jeho úřední činnosti, jeví zcela nadbytečný. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst.1 a 2 o.s.ř. nebyly splněny a že o neurčitosti a nesrozumitelnosti žaloby uvažovaly soudy nepřípadně, jestliže neshledaly důvody k postupu podle ustanovení § 43 o.s.ř. Za této situace rovněž pak nic nebrání ani tomu, aby po zániku žalobkyně bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví podle ustanovení § 107 o.s.ř.

Protože obě usnesení odvolacího soudu nejsou správná, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byla zrušena usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i tato rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. ledna 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu