21 Cdo 3987/2011
Datum rozhodnutí: 28.06.2012
Dotčené předpisy: § 238a odst. 1 písm. b) o. s. ř., § 238a odst. 2 o. s. ř., § 237 odst. 1 písm. b, c) o. s. ř., § 229 odst. 3 o. s. ř., § 101 odst. 3 o. s. ř., § 241a odst. 3 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




21 Cdo 3987/2011


U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce L. G. , zastoupeného JUDr. Janem Podhorským, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. č. 102, proti žalované J. G. , zastoupené JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem se sídlem v Plzni, Slovanská třída č. 136, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. srpna 2007, č. j. 13 Co 120/2007-407, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 27/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. dubna 2011, č. j. 11 Cmo 354/2010-132, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.760, - Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Vojtěcha Levory, advokáta se sídlem v Plzni, Slovanská třída č. 136. Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 2011, č. j. 11 Cmo 354/2010-132, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 4. 2010, č. j. 19 C 27/2008-79, kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost ze dne 25. 3. 2008 podaná žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 8. 2007, č. j. 13 Co 120/2007-407, a rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 5.520,- Kč na účet zástupce žalované , není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce vzhledem k tomu, že řešená právní otázka, zda Krajský soud v Plzni (jako soud odvolací) mohl věc v původním řízení ve smyslu ustanovení § 211 a § 101 odst. 3 o. s. ř. projednat a rozhodnout o ní při jednání dne 23. 8. 2007 v nepřítomnosti žalobce, byla posouzena v souladu s ustálenou judikaturou soudů - zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

V posuzovaném případě žalobce v žalobě pro zmatečnost napadl pravomocný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 8. 2007, č. j. 13 Co 120/2007-407, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 9. 10. 2006, č. j. 7 C 18/98-369, ve znění usnesení ze dne 20. 11. 2006, č. j. 7 C 18/98-371, jímž bylo rozhodnuto o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a ve vztahu ke státu a o povinnosti účastníků zaplatit soudní poplatek, z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. a z pohledu tohoto zmatečnostního důvodu také soudy věc posuzovaly.

Podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

Odnětím možnosti jednat před soudem se podle ustálené judikatury soudů (srov. např. usnesení býv. Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 1992, sp.zn. 2 Cdo 19/92, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, ročník 1993, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 4. 1997, sp.zn. 2 Cdon 1420/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 1, ročník 1997) rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu zákon přiznává. O zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu.

Z ustálené judikatury soudů se dále podává, že soud odejme účastníku možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. mimo jiné v případě, že věc projedná v nepřítomnosti účastníka nebo bez výslovného návrhu účastníka v nepřítomnosti jeho zástupce, ačkoliv včas z důležitého důvodu (tkvícího v jejich osobách) požádali o odročení jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1021/96, které bylo uveřejněno pod č. 62 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1358/99, které bylo uveřejněno pod č. 79 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001). Po účastníku (zástupci), který se hodlá k jednání soudu včas dostavit, nelze spravedlivě požadovat, aby musel strpět projednání a rozhodnutí věci ve své nepřítomnosti, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu brání se jednání zúčastnit. Tato překážka nebo jiná okolnost současně musí představovat důležitý důvod ; příčina toho, proč se účastník (zástupce) nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, se tedy musí s ohledem na její povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci za důležitý důvod považovat). Důležitým důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem (zástupcem) způsobené nebo jinak zaviněné, lze-li je v dané situaci považovat za důležité (za důvod vyžadující odročení jednání). Za důležitý důvod, pro který účastník (jeho zástupce) může požádat o odročení jednání, se tedy ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. považuje jak okolnost (událost), která účastníku (jeho zástupci) objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání zúčastnit se jednání (například zdravotní indispozice, účast u jiného jednání nebo služební cesta), tak i okolnost účastníkem (jeho zástupcem) případně způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat - zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka (jeho zástupce) - za důležitou.

V projednávané věci odvolací soud při řešení otázky, zda Krajský soud v Plzni při odvolacím jednání dne 23. 8. 2007 (nařízeném k projednání odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 9. 10. 2006, č. j. 7 C 18/98-369, ve znění usnesení ze dne 20. 11. 2006, č. j. 7 C 18/98-371) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., z ustálené judikatury vycházel.

Tvrzení žalobce, že byl v době, kdy probíhalo jednání krajského soudu, při němž byl vyhlášen rozsudek ze dne 23. 8. 2007, řidičem mezinárodní dopravy, že pro něj bylo prakticky nemožné se jednání osobně účastnit, a to ať již pro nemožnost vyzvednout si předvolání pro pobyt své osoby v cizině, tak pro nemožnost osobně se účastnit nařízeného jednání pro plnění svých pracovních povinností (mimo území ČR) , a že se opakovaně omlouval z nařízených jednání, tyto omluvy však nebyly brány příslušným soudem v úvahu, kdy jednání nebyla odročována , nejsou pro posouzení důvodnosti uplatněného zmatečnostního důvodu významná.

Jak totiž vyplývá z obsahu spisu Okresního soudu Plzeň-jih, sp.zn. 7 C 18/98, žalobce byl k jednání u Krajského soudu v Plzni (jako odvolacího soudu v původní věci) nařízenému na den 23. 8. 2007 v 8. 30 hod. řádně předvolán (předvolání k jednání mu bylo doručeno prostřednictvím Policie České republiky, obvodního oddělení Jirkov, dne 27. 7. 2007, což stvrdil svým vlastnoručním podpisem na doručence). Žalobce se však k tomuto jednání nedostavil, aniž by se z neúčasti u jednání omluvil a požádal o jeho odročení.

Odvolací soud tedy - jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení v souladu s ustálenou judikaturou dovodil, že napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 8. 2007, č. j. 13 Co 120/2007-407, není postižen zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř., neboť Krajský soud v Plzni věc projednal a rozhodl o ní bez přítomnosti žalobce v souladu se zákonem (s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř.).

Způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného usnesení po právní stránce nemůže být ani kritika usnesení odvolacího soudu z pohledu dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř., které byly žalobcem v dovolání jak v něm výslovně uvádí rovněž uplatněny, neboť k okolnostem uplatněným těmito dovolacími důvody nemůže být jak je zřejmé již ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. při posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto.

Žalobce dále v dovolání namítá, že jednání (v řízení o žalobě pro zmatečnost) před odvolacím soudem (Vrchním soudem v Praze) nařízené na den 7. 4. 2011 v 9, 30 hod. (při němž bylo vyhlášeno dovoláním napadené usnesení) proběhlo, ačkoli žalobce řádně a včas požádal o odročení tohoto jednání z objektivních důvodů, tj. konkrétně z důvodu toho, že žalobce prodělal těžký infarkt , což dokládá lékařskou zprávou.

Žalobce tím uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a (nově) zmatečnostní vadu podle ustanovení § 229 odst. 3 o s. ř. [tedy, že mu byla v průběhu řízení (o žalobě pro zmatečnost) nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem]. Zmatečnosti však nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. - způsobilým dovolacím důvodem [dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak jen tehdy, je-li dovolání přípustné srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, které bylo uveřejněno pod č. 82 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].

Další námitky uplatněné žalobcem v dovolání již nepolemizují se závěry odvolacího soudu z hlediska opodstatněnosti posuzované zmatečnostní žaloby. Tyto námitky vyjadřují pouze nesouhlas dovolatele s rozhodnutím napadeným zmatečnostní žalobou, a to z důvodů, jež pro posouzení tohoto rozhodnutí z pohledu existence zmatečnostních vad nemohou být významné; proto nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Dovolání žalobce proti výrokům usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, které mají z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. § 167 odst. 1 o. s. ř.), není rovněž přípustné (srov. § 237 až § 239 o. s. ř.), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Protože dovolání žalobce směřuje proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady (spojené s vyjádřením k dovolání), které spočívají v paušální odměně ve výši 2.000,- Kč (srov. 10 odst. 2 a 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb. a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), tedy celkem 2.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát JUDr. Ing. Vojtěch Levora osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobkyni za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o. s. ř.) podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 460,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalované nahradil; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.760,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2012
JUDr. Mojmír Putna, v. r. předseda senátu