21 Cdo 3967/2007
Datum rozhodnutí: 10.10.2008
Dotčené předpisy: § 37 odst. 1 předpisu č. 97/1963Sb., § 86 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 185e odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 3967/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce JUDr. PhDr. J. B., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému JUDr. I. R., o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 59 C 290/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2006 č.j. 56 Co 355/2006-52, takto:

Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. října 2005 č.j. 59 C 290/2005-12 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.1.2003 sp. zn. 3 To 4/2003 bylo v trestní věci obžalovaného M. M. rozhodnuto, že se podle ustanovení § 80 odst.1 věty třetí trestního řádu ukládá obraz autora V. Š. pod názvem "S.", namalovaný malířskou technikou olej na plátně o rozměrech 59,8 x 82,2 cm do úschovy Okresního soudu v Ostravě. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že obraz vydal orgánům činným v trestním řízení ve smyslu ustanovení § 78 trestního řádu J. R., že si na něj činí nároky rovněž žalobce a žalovaný a že je tu pochybnost, komu z nich má být vydán.

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 6.3.2003 proti J. R. a žalovanému domáhal, aby jim bylo uloženo souhlasit s vydáním uvedeného obrazu žalobci. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že mu obraz byl vydán podle zákona č. 87/1991 Sb. dohodou o vydání věci ze dne 4.6.1992 povinnou osobou S. n. g. a že v důsledku "trestného jednání" M. M. se obraz "ocitl ve faktickém držení J. R., který jej posléze vydal Policii ČR". Protože trestnou činností M. M. žalobce nemohl, i kdyby s ním obžalovaný jakkoliv nakládal, "nikdy pozbýt vlastnického práva k předmětnému obrazu", má právo na vydání obrazu se soudní úschovy.

Okresní soud v Ostravě - poté, co řízení vůči žalovanému usnesením ze dne 23.6.2005 č.j. 59 C 68/2003-66 vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí a co řízení vůči J. R. usnesením ze dne 14.10.2005 č.j. 59 C 68/2003-79, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.1.2006 č.j. 56 Co 30/2006-95, z důvodu místní příslušnosti postoupil Městskému soudu v Brně - usnesením ze dne 14.10.2005 č.j. 59 C 290/2005-12 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Dospěl k závěru, že na území České republiky není vůči žalovanému ve smyslu ustanovení § 85 odst.1 věty první, § 86 a § 87 o.s.ř. místně příslušný soud a že proto soudy České republiky nemají podle ustanovení § 37 odst.1 zákona č. 37/1963 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) pravomoc k projednání a rozhodnutí této věci; řízení proto muselo být zastaveno.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31.7.2006 č.j. 56 Co 355/2006-52 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že ve věci nelze aplikovat Nařízení Rady (ES) ze dne 22.12.2000 č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí, neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1.5.2004, kdy vstoupila v platnost Smlouva o přistoupení České republiky a dalších zemí k Evropské unii, odvolací soud se shodl se soudem prvního stupně v tom, že žalobce "v rámci žaloby neuvedl takové skutečnosti, které by umožňovaly přijmout závěr o existenci místně příslušného soudu na území České republiky", a že tedy není dána pravomoc soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci. Žalovaný je státním občanem R. a na území Č. r. nebydlí, nepracuje a ani se nezdržuje. Místní příslušnost soudu nelze podle názoru odvolacího soudu úspěšně dovozovat ani z ustanovení § 86 odst.2 o.s.ř., neboť žalobu o nahrazení projevu vůle nelze - na rozdíl např. od "situace, kdy předmětem řízení je určení vlastnického práva k movité věci" - ani při extenzivním výkladu hodnotit jako žalobu, kterou by bylo uplatněno majetkové právo.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že spor o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy "je zajisté sporem majetkovým", neboť právo k obrazu V. Š. uplatňuje nejen žalobce, ale i žalovaný a J. R., při jejím projednávání a rozhodnutí budou posuzována všechna jejich skutečná nebo "údajná" majetková práva a majetkem se rozumí "nejen věci (movité i nemovité), nýbrž i pohledávky a další práva hodnoty ocenitelné penězi". Místní příslušnost soudů tedy lze určit podle ustanovení § 86 odst.2 o.s.ř. a ve věci je dána pravomoc soudů České republiky. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

V projednávané věci se žalobce (v postavení přihlašovatele) domáhá proti žalovanému (dalšímu přihlašovateli) a J. R. (v postavení příjemce), aby jim soud uložil souhlasit s vydáním obrazu V. Š. "S.", uloženého podle ustanovení § 80 odst.1 věty třetí trestního řádu do úschovy soudu orgánem činným v trestním řízení žalobci. Poté, co usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 23.6.2005 č.j. 59 C 68/2003-66 byla vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí, probíhají vůči žalovanému a J. R. samostatná řízení.

Vzhledem k době zahájení řízení nelze otázku příslušnosti a pravomoci soudů řešit podle Nařízení Rady (ES) ze dne 22.12.2000 č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí, a k tomu, že příslušnost a pravomoc soudů není upravena ani Smlouvou mezi Č. s. r. a R. r. ze dne 10.11.1961 o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a právních informacích, publikované pod č. 9/1963 Sb., soudy správně řešily otázku pravomoci soudů České republiky v projednávané věci podle zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení § 37 odst.1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů je pravomoc českých soudů v majetkových sporech dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost.

K řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak (§ 84 o.s.ř.); je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka (§ 85a o.s.ř.). Vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v ustanovení § 85a o.s.ř., jsou k řízení příslušné soudy uvedené v § 87 o.s.ř. Namísto obecného soudu, popřípadě soudu uvedeného v ustanovení § 85a o.s.ř., jsou k řízení příslušné soudy uvedené v § 88 o.s.ř. Proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek (§ 86 odst.2 o.s.ř.). Proti zahraniční osobě lze podat žalobu i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její podnik nebo organizační složka jejího podniku (§ 86 odst.3 o.s.ř.).

V ustanovení § 88 písm.l) [nyní § 88 písm.k)] o.s.ř. se uvádí, že namísto obecného soudu, popřípadě soudu uvedeného v ustanovení § 85a o.s.ř., je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je místo plnění, jde-li o řízení o úschovách; jsou-li místa plnění v obvodu několika soudů, je k řízení o úschovách příslušný soud, který nejdříve zahájí řízení. Tímto ustanovením se však řídí - jak vyplývá z jeho znění - pouze místní příslušnost v řízení o úschovách a nikoliv také v řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá, aby byl nahrazen souhlas s vydáním předmětu úschovy, který byl odepřen (§ 185e o.s.ř.); místní příslušnost soudů k řízení o takové žalobě je proto třeba posuzovat podle shodně jako místní příslušnost k řízení o jiných žalobách, která se neřídí ustanovením § 88 o.s.ř.

S názorem odvolacího soudu, podle kterého nemůže být místní příslušnost k řízení o žalobě na uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy založena podle ustanovení § 86 odst.2 o.s.ř., dovolací soud nesouhlasí.

"Majetkem" se podle ustálené judikatury rozumějí jednak věci (movité i nemovité), jednak pohledávky a další práva a hodnoty ocenitelné penězi (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2000 sp. zn. 20 Cdo 2499/98, které bylo uveřejněno pod č. 2 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001). Pro závěr, zda bylo u soudu uplatněno právo k majetku (majetkové právo), není sám o sobě významný předepsaný procesní způsob uplatnění práva u soudu. O uplatnění majetkového práva jde vždy, sleduje-li žalobce nebo jiný navrhovatel svým podáním zahájení řízení u soudu, jehož výsledek se týká (může dotýkat) jeho majetku.

Žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy (§ 185e o.s.ř.) představuje procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy - řečeno jinak - komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud vydá předmět úschovy. Není přitom podstatné, že vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy se v tomto řízení řeší jen jako otázka předběžná a že nachází svůj projev ve výroku rozsudku v podobě "nahrazení projevu vůle"; pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný "je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy" žalobci totiž zakládá právo, aby mu soud vydal předmět úschovy, čímž bude naplněno jeho právo k majetku, uloženého nebo složeného do úschovy soudu. Požaduje-li tedy žalobce svou žalobou, aby žalovanému, pro jehož nesouhlas mu bylo (původně) odepřeno vydání předmětu úschovy, bylo (nyní) rozsudkem uloženo, že je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobci, uplatnil tím - v souladu s předepsanou procesní formou - své právo k majetku a tedy majetkové právo ve smyslu ustanovení § 86 odst.2 o.s.ř.

Vzhledem k tomu, že žalovaný si činí nárok na předmět úschovy, uložené na základě usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.1.2003 sp. zn. 3 To 4/2003 u Okresního soudu v Ostravě, a že tedy má v České republice (tento) majetek, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že k projednávané věci je založena místní příslušnost soudu podle ustanovení § 86 odst.2 o.s.ř. a pravomoc českých soudů podle ustanovení § 37 odst.1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů; podle ustanovení § 86 odst.2 o.s.ř. a ustanovení § 37 odst.1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů se tedy zakládá pravomoc soudů České republiky také v řízení o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli (§ 185e o.s.ř.), byla-li úschova složena (uložena) u soudu České republiky.

Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. října 2008

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu