21 Cdo 3940/2008
Datum rozhodnutí: 18.09.2009
Dotčené předpisy:




21 Cdo 3940/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce PhDr. O. N., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému I. C. P. s.r.o., zastoupenému advokátkou, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 298/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2007, č. j. 15 Co 242/2007-76, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Dovolání žalovaného proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2007, č. j. 15 Co 242/2007-76, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 1. 2005, č. j. 18 C 298/2003-63, ve věci samé (ve výroku, jímž bylo určeno, že výpověď daná žalobci dopisem žalovaného ze dne 17. 3. 2003 je neplatná) není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. [soud prvního stupně v tomto rozsudku rozhodl stejně jako ve svém předchozím rozsudku ze dne 16. 12. 2003, č. j. 18 C 298/2003-34, který byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, č. j. 15 Co 216/2004-53, zrušen (oběma rozsudky žalobě vyhověl)] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

Právní otázku splnění předpokladů pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce (ve znění účinném do 31. 12. 2006), včetně povinnosti zaměstnavatele seznámit zaměstnance se svým rozhodnutím o organizační změně, v důsledku které se zaměstnanec stal pro zaměstnavatele nadbytečným, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. 6 Cdo 69/94, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 2/96 na str. 74, na který poukazuje dovolatel, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1797/97, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999, nebo soudem prvního stupně zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1451/99, anebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2521/2000, a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1874/2004, který byl uveřejněn pod č. 58 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005).

Žalovaný ve svém dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) uplatnil rovněž dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (nesouhlasí s výsledky dokazování a zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází), případně také dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst.5 věty první, § 224 odst.1 a § 151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. září 2009

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu