21 Cdo 3921/2009
Datum rozhodnutí: 15.06.2010
Dotčené předpisy: § 229 odst. 3 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř., § 241a odst. 3 o. s. ř., § 218 odst. c o. s. ř.





21 Cdo 3921/2009



U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu

JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně
Z. A.
, zastoupené JUDr. Janou Svatoňovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Strži č. 1702/65, proti žalovaným
1) H. P.
,
2) MUDr. J. M.
,
3) H. M.
, všem zastoupeným

Mgr. Slavomírem Teclem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Kalinovo nábřeží

č. 605, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4

pod sp. zn. 25 C 231/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze

ze dne 15. dubna 2009, č. j. 13 Co 170/2009-45, takto:


I. Dovolání žalobkyně
se odmítá
.

II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( § 243c odst. 2 o. s. ř.):

Dovolání žalobkyně směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2009, č. j. 13 Co 170/2009-45, kterým bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. března 2009, č. j. 25 C 231/2008-34, v napadeném výroku II. o nákladech řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 13.600,- Kč k rukám jejich právního zástupce, a kterým současně bylo uloženo žalobkyni zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 950,- Kč k rukám jejich právního zástupce.


Dovolání žalobkyně směřující proti ,,nákladovým výrokům usnesení odvolacího soudu není přípustné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002,

sp. zn. 29 Cdo 874/2001, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002

a uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).


K námitce žalobkyně, že jí byla odňata možnost ,,jednat před Obvodním soudem pro Prahu 4 a také před Městským soudem v Praze , nemohl dovolací soud přihlédnout, neboť žalobkyně tak uplatňuje zmatečnostní vadu podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. Zmatečnosti však nejsou podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3

věty druhé o. s. ř. - jen tehdy, je li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 82, ročník 2006).


Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně aniž by se mohl věcí

dále zabývat podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 15. června 2010

JUDr. Roman Fiala , v. r.

předseda senátu