21 Cdo 3918/2016
Datum rozhodnutí: 21.02.2017
Dotčené předpisy: § 229 odst. 4 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 21 odst. 1,2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



21 Cdo 3918/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci navrhovatele Ing. V. H. , zastoupeného JUDr. Romanem Krmenčíkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru č. 92, za účasti WPB Capital, spořitelního družstva v likvidaci se sídlem v Brně, Kamenná č. 835/13, IČO 25780450, zastoupeného Mgr. Patrikem Personou, advokátem se sídlem v Uherském Brodě, Bedřicha Smetany č. 1916, o neplatnost rozhodnutí náhradní členské schůze, o žalobě pro zmatečnost podané navrhovatelem proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. června 2015 č. j. 5 Cmo 170/2015-168, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 90/2014, o dovolání WPB Capital, spořitelního družstva v likvidaci, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. března 2016 č. j. 8 Cmo 46/2016-240, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. března 2016 č. j. 8 Cmo 46/2016-240 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2016 č. j. 8 Cmo 124/2016-251 se zrušují a věc se vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.

Odůvodnění:
Navrhovatel se návrhem podaným dne 29. 4. 2014 u Krajského soudu v Brně domáhal, aby soud určil, že rozhodnutí náhradní členské schůze účastníka WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci (dále jen WPB Capital ), konané dne 26. 2. 2014, o nahrazení stanov družstva ze dne 1. 8. 2009 novým zněním, je neplatné.

Podáním doručeným krajskému soudu dne 3. 4. 2015 účastník WPB Capital navrhl, aby soud rozhodl usnesením o tom, kdo je oprávněn jej zastupovat, neboť vzhledem ke vstupu tohoto účastníka do likvidace a jmenování likvidátora soudem je spor o to, zda má soud jednat se statutárním orgánem účastníka WPB Capital (s předsedou představenstva), nebo s likvidátorem. Má za to, že předmět tohoto řízení, v němž se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí náhradní členské schůze účastníka WPB Capital, nesouvisí s likvidací, a že je proto oprávněn zastupovat tohoto účastníka jeho statutární orgán a nikoliv likvidátor. Navrhl proto, aby soud ve věci nadále jednal s předsedou představenstva WPB Capital Ing. P. B., resp. s jím zmocněným zástupcem.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 4. 2015 č. j. 50 Cm 90/2014-154 rozhodl, že soud nepřipouští zastoupení účastníka řízení JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49 . Dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že v řízení řešená otázka neplatnosti členské schůze, která se zabývala návrhem změny stanov, nesouvisí s činností likvidátora, je nadále osobou oprávněnou zastupovat účastníka řízení WPB Capital statutární orgán, resp. jeho zmocněnec advokát Mgr. Patrik Persona, nikoliv advokát JUDr. Jiří Hartmann, kterému udělil plnou moc likvidátor WPB Capital JUDr. Jiří Švihla.

Odvolání navrhovatele proti tomuto usnesení krajského soudu Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 2. 6. 2015 č. j. 5 Cmo 170/2015-168 odmítl. Dovodil, že nejde o rozhodnutí podle ustanovení § 27 odst. 2 občanského soudního řádu, které se týká tzv. obecného zmocněnce a nikoliv advokátů, jimiž jsou JUDr. Jiří Hartmann i Mgr. Patrik Persona, a dospěl k závěru, že usnesení krajského soudu je třeba považovat za usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, proti kterému není ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu odvolání přípustné, a to bez ohledu na skutečnost, že usnesení krajského soudu obsahuje nesprávné poučení o možnosti podat odvolání. Uvedl, že krajský soud nemusel předmětné usnesení vydávat a že mohl advokátovi JUDr. Jiřímu Hartmannovi, případně likvidátorovi družstva, sdělit důvody, proč s ním v řízení jako se zástupcem družstva nebude jednat. Dodal, že likvidátor sice nabývá působnosti statutárního orgánu okamžikem svého povolání , ale pouze v rozsahu vymezeném účelem likvidace, jímž je vypořádání majetku zrušené právnické osoby; v ostatních věcech vykonává nadále působnost statutární orgán družstva.

Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal navrhovatel dne 10. 9. 2015 u Krajského soudu v Brně žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4 občanského soudního řádu, neboť nesouhlasí se závěrem vrchního soudu, že usnesení krajského soudu je usnesením, jímž se upravuje vedení řízení a proti němuž není přípustné odvolání, a považuje jej za věcně nesprávný a dále též za neodůvodněný, a tedy nepřezkoumatelný . Má za to, že usnesení krajského soudu má zcela zásadní vliv na rozhodnutí ve věci samé, neboť soud jím fakticky rozhodl o tom, kdo bude uplatňovat práva účastníka WPB Capital v tomto řízení, přičemž zájem statutárního orgánu tohoto účastníka je v rozporu se zájmy účastníka samého, jeho členů (tedy i navrhovatele) a v konečném důsledku i v rozporu se zájmy likvidátora, jenž má hájit skutečné zájmy účastníka řízení; je přesvědčen, že ve skutečném zájmu účastníka řízení WPB Capital a jeho členů je odkrytí nekalých praktik statutárního orgánu tohoto účastníka, včetně nezákonné valné hromady, jejíž neplatnost je předmětem tohoto řízení. Usnesení krajského soudu, které je typově zcela odlišné , není rozhodnutím vyžadujícím rychlé řešení v zájmu hospodárného vedení řízení, neboť je jím pro celé další řízení zcela determinováno , kdo bude za účastníka řízení jednat, a je zjevně na újmu účastníků řízení, proto není přijatelné , aby tito neměli právo podat odvolání.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 12. 2015 č. j. 50 Cm 90/2014-203 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shledal, že žaloba pro zmatečnost není důvodná, neboť závěr vrchního soudu, že usnesení krajského soudu o nepřipuštění zastoupení účastníka řízení WPB Capital právním zástupcem je toliko usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, je správný. Rovněž se ztotožnil se závěrem vrchního soudu, že jmenovaný likvidátor sice nabývá působnosti statutárního orgánu, ale pouze v rozsahu vymezeném účelem likvidace, kterým je vypořádání majetku zrušené právnické osoby, a že v ostatních věcech i v řízení o žalobě o neplatnost rozhodnutí náhradní členské schůze družstva ze dne 26. 2. 2014 vykonává nadále působnost statutární orgán likvidované společnosti.

K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 8. 3. 2016 č. j. 8 Cmo 46/2016-240 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2015 č. j. 5 Cmo 170/2015-168 se zrušuje. Zdůraznil, že předmětem přezkumu je závěr soudu, že rozhodnutí o nepřipuštění zastoupení účastníka řízení jedním ze dvou advokátů, jejichž plné moci jsou založeny ve spise, je usnesením, jímž se upravuje vedení řízení, a že nepřezkoumává závěr vrchního soudu o správnosti rozhodnutí krajského soudu o nepřipuštění zastoupení účastníka řízení WPB Capital advokátem zvoleným likvidátorem družstva. Dovodil, že rozhodnutí o tom, který advokát je, či naopak není oprávněn zastupovat účastníka řízení, je rozhodnutím se zcela zásadním dopadem na průběh řízení, neboť jím soud neposoudil otázku přípustnosti zastoupení účastníka řízení advokátem, jak by se dalo usuzovat z výroku rozhodnutí formálně totožného s rozhodnutím vydaným podle ustanovení § 27 občanského soudního řádu, ale řešil otázku, zda v tomto řízení je oprávněno vystupovat za účastníka řízení jeho představenstvo, nebo likvidátor jmenovaný Českou národní bankou. Poukázal na to, že z obsahu spisu je zřejmé, že likvidátor a představenstvo družstva zaujímají v řízení zcela protikladná stanoviska, a uvedl, že další průběh řízení může být do značné míry závislý na tom, kdo z nich bude účastníka řízení zastupovat, že tato skutečnost může mít vliv i na obsah rozhodnutí, které bude posléze ve věci vydáno, a že proto odepření možnosti opravného prostředku by mohlo být na újmu účastníkovi řízení. Dospěl proto k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je nesprávné a že nesprávné je proto i rozhodnutí soudu prvního stupně napadené odvoláním.

Vrchní soud v Olomouci poté usnesením ze dne 31. 5. 2016 č. j. 8 Cmo 124/2016-251 potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2015 č. j. 50 Cm 90/2014-154. Dospěl k závěru, že je-li předmětem řízení vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti (členské schůze družstva), zůstává oprávnění zastupovat společnost (družstvo) v tomto řízení zachováno statutárnímu orgánu společnosti (družstva), i když společnost byla zrušena a vstoupila do likvidace.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2016 č. j. 8 Cmo 46/2016-240 podal účastník WPB Capital dovolání. Souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2015 č. j. 50 Cm 90/2014-154 je nepřípustné, neboť se jedná o usnesení, jímž se upravuje vedení řízení. Má za to, že se v daném případě nejedná o postup soudu podle ustanovení § 27 odst. 2 občanského soudního řádu, že usnesení o tom, s kým bude v řízení jednáno, mohlo být advokátovi JUDr. Jiřímu Hartmannovi, případně likvidátorovi, pouze sděleno v rámci soudního jednání a že se nejedná ani o usnesení, které by mohlo mít zásadní dopad na výsledek celého řízení. Zdůraznil, že navrhovatel, který se domáhá změny zástupce účastníka WPB Capital, není likvidátorem a domáhá se tedy práv, která mu vůbec nenáleží, a že spor o osobu zástupce účastníka řízení pouze celý proces prodlužuje. Dovolatel dále uvedl, že ačkoliv otázka oprávnění vystupovat za účastníka řízení , která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu komplexně vyřešena, není předmětem řízení o žalobě pro zmatečnost, má za to, že od jejího vyřešení se odvíjí přípustnost zastoupení účastníka. Má za to, že vzhledem k tomu, že úkony v řízení o vyslovení neplatnosti náhradní členské schůze družstva nesledují cíle směřující k naplnění podstaty likvidace, je tento okruh záležitostí nadále svěřen a ponechán statutárnímu orgánu účastníka WPB Capital, který je oprávněn si řádně zvolit, kdo jej bude v řízení zastupovat. Účastník navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu dále jen o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Rozhodnutí odvolacího soudu v posuzované věci nezávisí na vyřešení právní otázky nastolené (mimo jiné) dovolatelem, zda v řízení o určení neplatnosti rozhodnutí náhradní členské schůze jedná za družstvo likvidátor, nebo statutární orgán, neboť tuto právní otázku odvolací soud v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost neřešil a jeho rozhodnutí o této žalobě na jejím vyřešení nespočívá; přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu jí proto nemůže být založena.

V projednávané věci závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení otázky procesního práva, zda usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2015 č. j. 50 Cm 90/2014-154, kterým soud rozhodl, že nepřipouští zastoupení účastníka řízení WPB Capital JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49 , je ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, proti němuž není odvolání přípustné. Protože tato právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. (aniž by mohl s ohledem na ustanovení § 242 odst. 4 o. s. ř. přihlížet k doplnění dovolání účastníka ze dne 12. 8. 2016, které bylo učiněno až po uplynutí lhůty k podání dovolání), které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání účastníka WPB Capital je opodstatněné.

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost (srov. § 229 odst. 4 o. s. ř.). Důvodem žaloby pro zmatečnost podané proti takovému rozhodnutí je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto.

Podle ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

Podle ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.

Usnesení, proti nimž není odvolání přípustné podle ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jsou v zákoně vymezena jen obecně a soud musí v jednotlivých konkrétních případech zvažovat, zda jde o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení. Rozhodujícími hledisky pro posouzení, zda jde o takové usnesení, jsou okolnosti, že jde o rozhodnutí, která nemají vliv na rozhodnutí ve věci samé, že se týkají otázek, které v zájmu hospodárného vedení řízení vyžadují rychlé řešení, aniž by odepření možnosti opravného prostředku mohlo být na újmu práv účastníků řízení nebo třetích osob, a že soud jimi není vázán a může je změnit, aniž by bylo potřebné podat odvolání. Usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, je kromě usnesení, jímž soud bere na vědomí procesní úkony účastníků nebo třetích osob (doplnění žaloby aj.) nebo jejich procesní následky (změnu v okruhu účastníků, jež nastává přímo ze zákona, apod.), např. usnesení o spojení věcí ke společnému řízení nebo o vyloučení věci k samostatnému projednání a rozhodnutí (§ 112 o. s. ř.), usnesení o odročení jednání (§ 119 odst. 1 o. s. ř.), usnesení, kterým soud zamítá návrh na provedení důkazu (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), a další.

V projednávané věci navrhovatel napadl žalobou pro zmatečnost usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2015 č. j. 5 Cmo 170/2015-168, kterým bylo pro nepřípustnost podle ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2015 č. j. 50 Cm 90/2014-154, jímž bylo rozhodnuto, že se nepřipouští zastoupení účastníka řízení JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49 , neboť krajský soud dospěl k závěru, že osobou oprávněnou zastupovat účastníka řízení WPB Capital je statutární orgán, resp. jeho zmocněnec advokát Mgr. Patrik Persona, a nikoliv advokát JUDr. Jiří Hartmann, kterému udělil plnou moc likvidátor WPB Capital JUDr. Jiří Švihla.

Za právnickou osobu jedná v občanském soudním řízení - nestanoví-li občanský soudní řád nebo zvláštní zákon, že za ni jednají jiné osoby - člen statutárního orgánu (tvoří-li statutární orgán více osob, jedná za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen), její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, vedoucí jejího odštěpného závodu, jde-li o věci týkající se tohoto závodu, nebo její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně (srov. § 21 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Byla-li u právnické osoby zavedena nucená správa, dočasná správa nebo správa pro řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu, jedná za ni nucený správce, dočasný správce nebo osoba vykonávající správu pro řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu, která má podle zákona postavení jejího statutárního orgánu, popřípadě zaměstnanci právnické osoby, které tím nucený správce, dočasný správce nebo osoba vykonávající správu pro řešení krize pověřila; jinak se postupuje podle § 21 odst. 1 a 2 o. s. ř. (srov. § 21 odst. 3 o. s. ř.). Vstoupila-li právnická osoba do likvidace a byl-li jí povolán příslušným orgánem likvidátor, nabývá likvidátor okamžikem svého povolání působnosti statutárního orgánu (srov. § 189 odst. 1 a § 193 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

Vyvstane-li v průběhu řízení před soudem otázka, kdo je oprávněn jednat za právnickou osobu, která je účastníkem řízení (např. zda je to člen jejího statutárního orgánu, nebo nucený správce anebo likvidátor), rozhodnutí o tom se nevydává; závěr soudu se projeví v tom, že soud nejedná (přestane jednat) s tím, komu podle zákona nesvědčí právo jednat za právnickou osobu (popřípadě se zmocněncem, jemuž udělil plnou moc k zastupování právnické osoby), a jedná (začne jednat) s tím, kdo je oprávněn za právnickou osobu vystupovat (popřípadě se zmocněncem, jemuž udělil plnou moc k zastupování právnické osoby). Případný chybný závěr soudu o tom, kdo měl za právnickou osobu ve sporu nebo v jiné právní věci vystupovat, se projeví nebyla-li do skončení řízení zjednána náprava jako vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 212a odst. 5 větu druhou a § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Vydá-li soud přesto rozhodnutí o tom, kdo je, nebo naopak není oprávněn v řízení jednat za právnickou osobu, má takové rozhodnutí povahu usnesení, jímž se upravuje vedení řízení a proti němuž proto není odvolání přípustné, neboť se jím právnické osobě pouze dává na vědomí, jak bude soud procesně postupovat. Otázka, s kým má soud za právnickou osobu v řízení jednat, vyžaduje v zájmu hospodárného vedení řízení rychlé řešení, aniž by odepření možnosti opravného prostředku mohlo být na újmu práv účastníků řízení, jejichž ochrana je zajištěna tím, že vadu řízení spočívající v případném nesprávném závěru soudu o tom, kdo měl za právnickou osobu v řízení vystupovat, mohou namítat v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Samo o sobě však rozhodnutí o uvedené otázce na rozhodnutí ve věci samé nemá vliv, soud jím není vázán a může je změnit, aniž by bylo potřebné podat odvolání.

Z uvedeného vztaženo na projednávanou věc vyplývá, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2015 č. j. 50 Cm 90/2014-154, kterým soud rozhodl, že nepřipouští zastoupení účastníka řízení WPB Capital JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49 , jemuž udělil plnou moc k zastupování likvidátor WPB Capital JUDr. Jiří Švihla, který podle názoru soudu není v řízení oprávněn jednat za WPB Capital, je ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesením, kterým se upravuje vedení řízení a proti němuž proto není odvolání přípustné. Jestliže proto vrchní soud usnesením napadeným žalobou pro zmatečnost odvolání navrhovatele proti tomuto usnesení krajského soudu podle ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, je jeho rozhodnutí v souladu se zákonem.

Odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2015 č. j. 50 Cm 90/2014-154 by však muselo být odmítnuto, i kdyby bylo objektivně přípustné, neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn [§ 218 písm. b) o. s. ř.]. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 1999 sp. zn. 2 Odon 176/97, uveřejněného pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001 sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněného pod č. 9 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002). Vzhledem k tomu, že uvedeným usnesením krajského soudu, které se týká jen účastníka WPB Capital a nijak nezasahuje do právní sféry navrhovatele, nebyla (nemohla být) navrhovateli způsobena žádná újma na jeho právech, nebyl by navrhovatel (subjektivně) oprávněn podat proti němu odvolání, i kdyby bylo jinak (objektivně) přípustné.

Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu, kterým bylo žalobě pro zmatečnost podané navrhovatelem vyhověno, není správné. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky toto usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Vrchnímu soudu v Olomouci) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.); zároveň zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2016 č. j. 8 Cmo 124/2016-251, které je na zrušovaném usnesení odvolacího soudu závislé (§ 243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. února 2017
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu