21 Cdo 3903/2014
Datum rozhodnutí: 21.10.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.



21 Cdo 3903/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v exekuční věci oprávněného Ing. F. Š. , zastoupeného JUDr. Zdeňkou Fialovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská č. 13, proti povinnému JUDr. J. Š. , zastoupenému Mgr. Tomášem Pelíškem, advokátem se sídlem v Brně, Bašty č. 416/8, pro 2.600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 4204/2007, a u pověřeného soudního exekutora JUDr. Lubomíra Zálešáka, Exekutorský úřad Brno-venkov, se sídlem v Brně, Cornovova č. 45, pod sp. zn. 107 EX 624/07, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. června 2014, č. j. 20 Co 263/2013 - 239, takto:

Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinného, směřující podle jeho obsahu proti výroku usnesení ze dne 17. 6. 2014, č. j. 20 Co 263/2013 - 239, jímž Krajský soud v Brně změnil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2012, č. j. 96 Nc 4204/2007 - 201, ve výroku o zastavení exekuce dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., tak, že návrh povinného ze dne 23. 6. 2008, doplněný podáním ze dne 4. 5. 2010, na zastavení exekuce nařízené usnesením Městského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2007, č. j. 96 Nc 4204/2007 - 8, zamítl, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 461/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2005, pod číslem 165, na které Nejvyšší soud odkázal mj. v usneseních ze dne 4. května 2011, sp. zn. 20 Cdo 711/2009, ze dne 15. srpna 2012, sp. zn. 20 Cdo 73/2012, a ze dne 27. února 2014, sp. zn. 30 Cdo 4095/2013, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2014, sp. zn. 30 Cdo 3946/2013, a ze dne 1. prosince 2006, sp. zn. 20 Cdo 1575/2006), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Jen pro úplnost dovolací soud k námitkám dovolatele učiněným s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. října 2012, sp. zn. I. ÚS 3544/10, konstatuje, že Ústavní soud v usnesení ze dne 10. února 2011, sp. zn. II. ÚS 3288/10, jímž odmítl ústavní stížnost směřující mj. proti usnesení ze dne 8. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 4155/2008 (v němž Nejvyšší soud rovněž odkázal na výše uvedené usnesení ze dne 31. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 461/2004), uvedl, že nemohl přehlédnout roli setrvalé judikatury Nejvyššího soudu, které z hlediska ústavnosti nelze co vytknout . Na právní závěr přijatý Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 31. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 461/2004, odkázal Ústavní soud dále v usnesení ze dne 10. listopadu 2011, sp. zn. II. ÚS 313/11, s tím, že není důvod tento závěr z ústavněprávních pozic jakkoli rozporovat .
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a následující zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2014


JUDr. Olga Puškinová předsedkyně senátu