21 Cdo 3902/2007
Datum rozhodnutí: 24.09.2008
Dotčené předpisy: § 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 241b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 3902/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) Mgr. M. P., zastoupenému advokátem, 2) V. V., o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp.zn. 3 C 876/99, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. ledna 2007, č.j. 24 Co 379,380/2006-460, takto:

I. Dovolání žalovaného 1) se odmítá.

II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Okresního soudu v Rakovníku dne 25.10.1999 (změněnou se souhlasem soudu) se žalobce domáhal určení, že žalovaný 1) není dědicem po zůstaviteli S. V. na základě závěti sepsané dne 20.7.1998 zůstavitelem S. V. .

Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 22.12.2005, č.j. 3 C 876/99-392, doplněným rozsudkem ze dne 20.4.2006, č.j. 3 C 876/99-425, žalobě vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze závěru, že zůstavitel S. V. trpěl duševní poruchou, která ho činila neschopným k právnímu úkonu sepisu závěti, a to bez ohledu na to, že u něj nedošlo k soudnímu rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům ; že závěť zůstavitele ze dne 20.7.1998 je proto neplatná ; že žalovaný 1) proto nemůže být závětním dědicem po zůstaviteli S. V. .

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4.1.2007, č.j. 24 Co 379,380/2006-460, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že posuzovaná závěť zůstavitele S. V. ze dne 20.7.1998 je neplatným právním úkonem, protože jej učinila osoba jednající v duševní poruše, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou ; že žalovaný 1) tak nebyl platně ustanoven závětním dědicem majetku v závěti zmíněného .

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 1) dovolání. Uvedl, že dovolání je přípustné ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a rozhodnutí dovolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ; že odvolatel splňuje aktivní legitimaci, podává dovolání v dovolací lhůtě a je zastoupen advokátem ; že řízení je postiženo vadou řízení a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci .

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 o.s.ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 o.s.ř.). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o.s.ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 větu první o.s.ř.).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. § 241 o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. § 241b odst. 2 o.s.ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.

Marným uplynutím lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení § 241b odst. 1, § 209 a § 43 o.s.ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlížet. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. doplněno, podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003 sp.zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, ročník 2004).

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl žalovanému 1) [jeho zástupci advokátu] doručen dne 26.2.2007, že žalovaný 1) podal dovolání (sepsané dne 19.4.2007) k doručení na poštu (u držitele poštovní licence) dne 20.4.2007 a že již při podání dovolání byla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení § 241 o.s.ř. [žalovaný 1) byl při podání dovolání zastoupen advokátem].

Dovolání žalovaného 1) však neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů rozsudek odvolacího soudu napadá; o dovolacích důvodech se v něm uvádí pouze to, že řízení je postiženo vadou řízení a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci . Protože žalovaný 1) v dovolání nevylíčil okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku odvolacího soudu a které by mohly naplnit alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř., protože lhůta uvedená v ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř., během níž bylo možné dovolání o uvedení dovolacích důvodů doplnit, již marně uplynula (v projednávané věci uplynutím dovolací lhůty dne 26. 4. 2007), a protože k podání žalovaného 1) ze dne 8.6.2007 (odevzdanému na poštu dne 15.6.2007) z důvodů výše uvedených nelze přihlížet, není již možné uvedený nedostatek dovolání odstranit. Dovolacímu soudu, který je - jak již výše uvedeno - vázán uplatněnými dovolacími důvody, tím žalovaný 1) zabránil, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného 1) - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 2.500,- Kč (srov. ustanovení § 5 písm. d), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 2.800,- Kč. Protože dovolání žalovaného 1) bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobci tyto náklady nahradil. Žalovaný 1) je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení, tj. celkem částku 2.800,- Kč, zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) bylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaný 2) dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nepodal a na nákladech vzniklých žalobci za dovolacího řízení tedy neměl žádný podíl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. září 2008



JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu