21 Cdo 3901/2015
Datum rozhodnutí: 22.10.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř., § 254 odst. 2 o. s. ř., § 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb.



21 Cdo 3901/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v exekuční věci oprávněné České průmyslové zdravotní pojišťovny se sídlem v Ostravě, Vítkovicích, Jeremenkova č.161/11, IČO 47672234, zastoupené JUDr. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem v Kladně, Štítného č. 1344, proti povinnému A. R. , zastoupenému JUDr. Simonou Bílou Srníkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Vítězné náměstí č. 829/10, pro 27.319,- Kč, o žalobě pro zmatečnost podané povinným a manželkou povinného D. R. , zastoupenou JUDr. Simonou Bílou Srníkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Vítězné náměstí č. 829/10, proti usnesením soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítky, Exekutorský úřad Plzeň-město, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 108 EX 5068/09, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 108 EX 5068/09, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 56/2014, o dovolání povinného a manželky povinného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2015, č. j. 23 Co 16/2015-111, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání povinného a manželky povinného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2015, č. j. 23 Co 16/2015-111, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s výslovným zněním zákona i s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V posuzované věci povinný a manželka povinného napadli žalobou pro zmatečnost, podanou u Okresního soudu v Mělníku dne 13. 2. 2014, usnesení soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítky, Exekutorský úřad Plzeň-město (dále jen soudní exekutor ), ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 108 EX 5068/09, jímž vydal dražební vyhlášku, a usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 108 EX 5068/09, jímž vydražiteli udělil příklep na dražených nemovitostech povinného.

Odvolací soud v souladu s ustanovením § 254 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, a s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 2, ročník 2012, pod číslem 15, a (ve vztahu k výkonu rozhodnutí) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2005, sp. zn. 21 Cdo 2415/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2005, pod číslem 132] dovodil, že v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení) je žaloba pro zmatečnost přípustná jen podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., tedy proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, případně proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost; žaloba pro zmatečnost podaná proti jinému rozhodnutí soudu prvního stupně (soudního exekutora) nebo odvolacího soudu vydanému ve věci výkonu rozhodnutí (v exekuční věci) proto musí být bez dalšího zamítnuta. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že v dikci ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. je použito slovo rovněž. Uvedené slovo totiž vyjadřuje jen obsahovou návaznost tohoto ustanovení na předchozí odstavce ustanovení § 229 o. s. ř. a nelze z něho úspěšně dovozovat, že by představovalo rozšíření možnosti, kdy žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí nad rámec případů vyjmenovaných v ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. (srov. již výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. 21 Cdo 4629/2009).

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. tudíž v dané věci nezakládají otázky, zda je přípustná žaloba pro zmatečnost proti usnesením soudního exekutora, kterými vede exekuční řízení, přičemž tento soudní exekutor pochybením při doručování znemožnil obranu povinného a jeho manželky proti těmto usnesením a tito tak nemají jiné možnosti nápravy než právě žalobu pro zmatečnost , zda je důvodem zmatečnosti zcela zjevně nepřiměřený nepoměr mezi výši pohledávky oprávněného a cenou věcí, jejichž prodejem měla být pohledávka uspokojena za situace, kdy jsou zde k dispozici vhodnější způsoby vedení exekuce , a zda je důvodem zmatečnosti nezákonný postup soudního exekutora, jehož důsledkem je nesprávně a nezákonně určena (cena) dražené nemovitosti , a ani další námitky uplatněné v dovolání, které se k takto formulovaným otázkám vztahují.

Jen pro úplnost dovolací soud poukazuje na ustanovení § 235e odst. 2 větu první o. s. ř., které stanoví, že žalobu pro zmatečnost soud usnesením buď zamítne nebo napadené rozhodnutí zruší. Rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu v posuzované věci proto mají povahu usnesení, i když tak nejsou označena. Tento nedostatek označení rozhodnutí však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudů obou stupňů o žalobě pro zmatečnost podané proti citovaným usnesením soudního exekutora.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2015

JUDr. Olga Puškinová předsedkyně senátu