21 Cdo 3901/2011
Datum rozhodnutí: 25.02.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 243b odst. 5 věta první o. s. ř.




21 Cdo 3901/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně K. B. , zastoupené Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem ve Frýdku Místku, ul. 1. máje 741, proti žalovaným 1) V. V. , 2) Z. F. , zastoupeným Mgr. Jaroslavem Machálkem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí Krásně nad Bečvou, Křižná č. 250, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 13 C 263/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. února 2011, č.j. 71 Co 271/2010-91, takto:

I. Dovolání žalovaných se odmítá .
II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Kabudi, advokáta se sídlem ve Frýdku Místku, ul. 1. máje 741.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.2.2011, č.j. 71 Co 271/2010-91, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 29.6.2010, č.j. 13 C 263/2009-58, ve věci samé (a kterým bylo určeno, že žalobkyně je dědičkou po J. N., zemřelém dne 19.3.2009), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen o.s.ř. ), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Dovolatelky v projednávané věci - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem nezpochybňují a v dovolání ani neoznačují žádnou právní otázku, pro kterou by rozhodnutí (rozsudek) odvolacího soudu mělo mít po právní stránce zásadní význam. Námitky žalovaných (že se závěry soudu prvního stupně při hodnocení skutkových zjištění nelze v převážné části souhlasit ; že soud vzal v úvahu pouze některá skutková zjištění ; že odvolací soud tato zjištění bez dalšího převzal a že soudy obou stupňů ignorovaly skutková zjištění, která mají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ) nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., když směřují proti skutkovému zjištění, že zůstavitel J. N., zemřelý dne 19.3.2009, neměl zájem se se žalobkyní stýkat a udržovat s ní běžné příbuzenské vztahy , a proto žalobkyně jako potomek zůstavitele v podstatě neměla reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem . K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., přihlédnuto (srov. § 237 odst. 3 část věty za středníkem o.s.ř.).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady (spojené s vyjádřením k dovolání žalovaných), které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 2.500,- Kč (srov. § 5 písm. d), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2007 Sb. a č. 277/2006 Sb. a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 2.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně advokát Mgr. Jiří Kabuďa osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 588,- Kč. Protože dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto, soud jim ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalobkyni nahradily. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 3.388,- jsou žalované povinny zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. února 2013
JUDr. Roman Fiala, v. r. předseda senátu