21 Cdo 3848/2015
Datum rozhodnutí: 16.10.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 věta první o. s. ř., § 88 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb.



21 Cdo 3848/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce K. B. , zastoupeného Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská č. 1936/4, proti žalované KOMTERM, a.s. se sídlem v Praze 4, Bělehradská č. 55/15, IČO 267 60 738, zastoupené JUDr. Věrou Bognárovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Oldřichova č. 299/23, o 76.858,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 5/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2015 č.j. 62 Co 160/2015-162, takto:

Dovolání žalované se odmítá . S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6.5.2015 č.j. 62 Co 160/2015-162, kterým bylo rozhodnuto, že nárok je ve svém právním základu opodstatněn , podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (dovolání ve věci samé není přípustné, neboť nesměřuje proti právnímu posouzení věci), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Žalovaná sice uvádí, že dovolání podává z důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení § 88 odst. 1 zák. práce . Z obsahu samotného dovolání (z vylíčených důvodů dovolání) však vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že toliko nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) vychází, a dále s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Podstatou námitek žalované je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (i soud prvního stupně) přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nerespektoval ustálenou judikaturu dovolacího soudu ohledně rozdílu mezi přestávkou v práci na jídlo a oddech a přiměřenou dobou na oddech a jídlo. Ve skutečnosti ale polemizuje se skutkovými závěry obou soudů a zároveň v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci, podává-li zejména vlastní hodnocení důkazů (kupříkladu že mezi zaměstnanci existovala vzájemná zastupitelnost , že interní předpisy žalované vytvořily podmínky pro to, aby zaměstnanci na uvedeném pracovišti mohli přestávky na jídlo a oddech čerpat , že 4. pracovník na směně je využíván jako střídač při nepřítomnosti ), a na základě jejich zhodnocení vyvrací závěr soudů, že žalobci byla namísto přestávky na jídlo a oddech poskytována pouze přiměřená doba na jídlo a oddech. Protože tedy námitky žalované uplatněné v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 1, nemohl dovolací soud pro tento nedostatek v řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. října 2015

JUDr. Zdeněk Novotný předseda senátu