21 Cdo 3811/2007
Datum rozhodnutí: 13.01.2009
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 3811/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně JUDr. M. Č., zastoupené advokátem, proti žalované České republice Katastrálnímu úřadu pro V. v J., o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 C 50/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. března 2007 č.j. 49 Co 101/2005-118, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dopisem ze dne 18.9.2003 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce dává výpověď z pracovního poměru. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že Rozhodnutím ředitele Katastrálního úřadu B. m. č.j. 10-903/2003 ze dne 5. září 2003 došlo ke snížení stavu zaměstnanců z důvodu nadbytečnosti na katastrálních úřadech, tvořících účetní jednotku Katastrální úřad B. m., tj. včetně katastrálního úřadu v T. , a to ke dni 31. prosince 2003. K tomuto datu bylo zrušeno také pracovní místo žalobkyně, a Katastrální úřad v T. neměl k dispozici žádné volné pracovní místo, které by žalobkyni v souladu s ustanovením § 46 odst. 2 zákoníku práce mohl nabídnout .

Dopisem ze dne 2.12.2003 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce okamžitě ruší pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalobkyně porušila svoje povinnosti stanovené jí zákoníkem práce v ustanovení § 73 odst. 2 písm. a) a d) tím, že záměrně pozdržela listinu odstoupení od kupní smlouvy ze dne 24.6.2003 podanou na Katastrální pracoviště M. B. k záznamu dne 15.10.2003 . Tato listina byla žalobkyni předána ke kontrole pro vyznačení plomby dne 20.10.2003, žalobkyně však i po třetí výzvě Ing. V. H. ze dne 25.11.2003 k vydání předmětné listiny k aktualizaci toto odmítla.

Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru žalobkyně a žalovaného výpovědí, kterou dal žalovaný žalobkyni dne 18.9.2003, a okamžitým zrušením, které dal žalovaný žalobkyni dne 4.12.2003, jsou neplatná . Žalobu odůvodnila zejména tím, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 30.4.1994, že byl sjednán druh práce právník a jako místo výkonu práce detašované pracoviště v M. B. Dne 18.9.2003 jí byla dána výpověď pro nadbytečnost a dne 4.12.2003 jí bylo na pracovišti doručeno okamžité zrušení pracovní poměru z důvodu porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. K porušení pracovní kázně v okamžitém zrušení pracovního poměru zejména namítá, že bylo žalovaným smyšleno , neboť pořádkovou 30-denní lhůtu k zápisu údajů o právních vztazích do katastru vždy dodržovala , v daném případě však vyhověla naléhavé žádosti spol. X., a.s. o posečkání řádově o několik dnů , čímž byla pořádková lhůta mírně překročena . Podle názoru žalobkyně tedy v žádném případě neporušila právní předpis , neporušila proto ani pracovní kázeň, a i kdyby ji snad porušila , namítá, že by vytýkané porušení nedostoupilo nejvyšší intenzity, jakou vyžaduje ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce .

Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 21.12.2004 č.j. 12 C 50/2004-95 zamítl návrh žalobkyně na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 4.12.2003, které dal žalovaný žalobkyni, je neplatné , určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 18.9.2003, kterou dal žalovaný žalobkyni , je neplatná a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Převzala-li žalobkyně okamžité zrušení pracovního poměru dne 4.12.2003, posledním dnem k uplatnění žaloby na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru u soudu byl den 4.2.2004. Jestliže podala žalobu až dne 5.2.2004, podala ji opožděně, a soudu nezbylo , než žalobu zamítnout, aniž se soud zabýval materiálními předpoklady okamžitého zrušení pracovního poměru . Výpověď z pracovního poměru považoval soud prvního stupně za neplatnou, neboť rozhodnutí ředitele Katastrálního úřadu B. m. o snížení stavu zaměstnanců se netýkalo žalobkyně .

K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14.3.2007 č.j. 49 Co 101/2005-118 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že poslední den lhůty k uplatnění neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru připadl na středu, dne 4.2.2004, a uplatnila-li tedy žalobkyně neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru žalobou, která byla soudu doručena dne 5.2.2004 , stalo se tak až po uplynutí prekluzívní lhůty podle ustanovení § 64 zák. práce . Ohledně námitky žalobkyně, že okamžité zrušení pracovního poměru ve vztahu k ní učinil někdo jiný, než kdo byl jejím zaměstnavatelem [a že je tedy dána možnost domáhat se určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 80 písm. c) o.s.ř.], odvolací soud vycházel ze zjištění, že organizační řád Katastrálního úřadu B. m. pověřuje ředitele Katastrálního úřadu B. město k rozhodování o zásadních personálních otázkách a k uzavírání a rozvazování pracovního poměru se zaměstnanci , a že ředitel Katastrálního úřadu B. m. (v souladu s tímto řádem) pověřil písemně ředitele Katastrálního úřadu v T. Ing. M. B. k provádění úkonů směřujících k ukončení pracovních poměrů se zaměstnanci Katastrálního úřadu v T. . Jestliže tedy okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 2.12.2003 (v souladu se shora uvedeným pověřením) podepsal ředitel Katastrálního úřadu v T. Ing. M. B., jde o právní úkon, který byl ve vztahu k žalobkyni učiněn jejím zaměstnavatelem . Ohledně výpovědi z pracovního poměru dospěl odvolací soud k závěru, že použitý výpovědní důvod nebyl naplněn, a výpověď z pracovního poměru ze dne 18.9.2003 je pro rozpor se zákonem neplatným právním úkonem .

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam pokud jde o posouzení otázky, zda okamžité zrušení pracovního poměru ve vztahu k žalobkyni učinil někdo, kdo nebyl účastníkem tohoto právního vztahu . Dovolatelka namítá, že okamžité zrušení provedl subjekt, který k tomu nebyl dle soudem citovaných právních předpisů a listin oprávněn (tedy přímo Katastrální úřad v T., namísto Katastrálního úřadu B. m., zastoupeného Ing. B., ředitelem katastrálního úřadu v T., jak tomu mělo být podle pověření, ze kterého soud vychází) . Odvolací soud totiž podle názoru žalobkyně přehlédl, že Ing. B. podepsal zmíněné okamžité zrušení pracovního poměru nikoli jménem Katastrálního úřadu B.-m., nýbrž jménem Katastrálního úřadu v T., jak o tom svědčí otisk razítka Katastrálního úřadu v T. nad jeho podpisem okamžitého zrušení ze dne 2.12.2003 ; a navíc se vůbec nevypořádal se skutečností, že předchozí výpověď z pracovního poměru žalobkyně ze září 2003 byla učiněna jako zaměstnavatelem přímo Katastrálním úřadem v T., zastoupeným Ing. M. B., ředitelem, nikoli tedy již Katastrálním úřadem B.-m., zastoupeným Ing. M. B., na základě pověření , a nevypořádal se ani se skutečností, že s účinností od 1. ledna 2001 je zaměstnavatelem Česká republika, zastoupená organizační složkou státu, kterou je katastrální úřad T. , a to na základě ust. § 3 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích . Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Dovolání může být podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce (tj. pouze tehdy, jde-li o řešení právních otázek). Dovolání v tomto případě (má-li dovolatel zato, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze proto podat především z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]; z důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. (srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.). Dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění (a na něm založil své rozhodnutí), které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Protože pouze posouzení právních otázek, které byly v rozhodnutí odvolacího soudu řešeny, může vést k závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce, není dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. způsobilým podkladem pro úvahu dovolacího soudu, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadní význam, a tedy ani pro posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. proto nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).

Žalobkyně sice v dovolání mimo jiné uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení odvolacím soudem, ale že toliko nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, a která podle jejího názoru - jak přímo v dovolání namítá nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a dále s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Nesouhlasí zejména se skutečností, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru dovolatelky pro posouzení věci významné (například, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo provedené dne 2.12.2003 vůči zaměstnanci Katastrálního úřadu v T. listinou opatřenou pouze razítkem Katastrálního úřadu v T. a podpisem Ing. M. B., ředitele Katastrálního úřadu v T., bez uvedení skutečnosti, že právní úkon činí Katastrální úřad B.-m. a bez uvedení skutečnosti, že Ing. M. B. jedná jménem Katastrálního úřadu B.-m., nikoli jménem katastrálního úřadu v T. ). Vytýká odvolacímu soudu rovněž, že nepřihlédl k předchozí výpovědi z pracovního poměru žalobkyně ze září 2003 a k dohodě o změně pracovní smlouvy ze dne 19.12.2000, kterou bylo výslovně dohodnuto, že s účinností od 1.ledna 2001 je zaměstnavatelem Česká republika, zastoupená organizační složkou státu, kterou je katastrální úřad T. , a na rozdíl od skutkových zjištění odvolacího soudu (například, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 2.12.2003 bylo učiněno ředitelem Katastrálního úřadu v T. Ing. M. B. v souladu pověřením vydaným na základě Statutu katastrálních úřadů ze dne 20.7.1993 č.j. 2761/1993-22) v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry (zejména, že okamžité zrušení provedl subjekt, který k tomu nebyl dle soudem citovaných právních předpisů a listin oprávněn ), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci [že se žalobkyně vlastně mohla domáhat požadovaného určení žalobou podle § 80 písm. c) o.s.ř. i po uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání žaloby podle § 64 zák. práce]. Tím, že dovolatelka na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.

Vzhledem k tomu, že zmíněné výtky žalobkyně nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., a protože ani případná tvrzená vada řízení podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. - i kdyby byla opodstatněná - není bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy, nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto dovolacích důvodů přezkoumat, neboť - jak uvedeno výše - nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. ledna 2009

JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.

předseda senátu