21 Cdo 3803/2007
Datum rozhodnutí: 20.11.2008
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 3 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 3803/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. J. Š., proti žalovaným 1) M. S., 2) P. S., oběma zastoupeným advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanými proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. srpna 2000, č. j. 8 C 663/99-29, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2002, č. j. 64 Co 285/2001-117, vedené u Obvodního soudu Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 14/2004, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2006, č. j. 25 Co 72/2006-73, takto:

I. Dovolání žalovaných se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 18.8.2000, č. j. 8 C 663/99-29, rozhodl, že přivoluje k výpovědi z nájmu bytu o velikosti 1+2 s příslušenstvím ve třetím patře domu ; že nájem předmětného bytu skončí posledním dnem tříměsíční výpovědní lhůty, která začne běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku a že žalovaní jsou povinni byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do jednoho měsíce po uplynutí výpovědní lhůty . Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24.1.2002, č.j. 64 Co 285/2001-117, tento rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18.8.2000, č. j. 8 C 663/99-29, a proti rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 24.1.2002, č. j. 64 Co 582/2001-117, podali žalovaní u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 6.8.2003 žalobu pro zmatečnost. Uvedli, že soud vydáním těchto rozsudků rozhodl již ve věci jednou pravomocně rozhodnuté, neboť v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 260/93 byla žaloba o přivolení k výpovědi pravomocně zamítnuta a že tím je dán důvod ke zrušení napadených rozhodnutí pro zmatečnost dle ustanovení § 229 odst. 2 písm. b) o.s.ř. .

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 23.11.2005, č. j. 18 C 14/2004-62 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze závěru, že podle ustanovení § 234 odst. 1 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí ; že v dané věci bylo ze spisu vedeného pod sp. zn. 8 C 663/99 zjištěno, že rozhodnutí odvolacího soudu č. j. 64 Co 285/2001-117 bylo žalovaným doručeno dne 19.3.2002, žaloba pro zmatečnost však byla podána až 6.8.2003 ; že žaloba pro zmatečnost tak byla podána opožděně, přičemž již samotná tato skutečnost je důvodem pro její zamítnutí ; že pokud žalovaní argumentují tím, že žalobu pro zmatečnost podali v zákonné lhůtě a tato byla založena do spisu 8 C 260/93, soud při nařízeném jednání zjistil, že se v uvedeném spise žádné podání, jež by bylo možné po obsahové stránce považovat za žalobu pro zmatečnost, nenachází ; že byl-li s žalovanými sepsán úřední záznam o tom, že se ztratily doklady, které založili do spisu sp. zn. 8 C 260/93, a ten má být založen ve spise 11 C 125/2002, soud neshledal za nutné prodlužovat řízení o žalobě pro zmatečnost připojováním spisu 11 C 125/2002, neboť i kdyby se v tomto spise nacházel popsaný úřední záznam, nemůže to prokázat, že žaloba pro zmatečnost byla podána včas, když žalovaní, pokud tuto žalobu včas podali, měli prokazovat tuto skutečnost stejnopisem podání s otiskem podacího razítka ; že žaloba pro zmatečnost není důvodná ani po věcném přezkoumání tvrzených důvodů zmatečnosti ; že je sice pravda, že po určitý čas byla vedena dvě řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu mezi týmiž účastníky ve shodných procesních postaveních, nicméně v každém řízení byl předmětem posuzování soudu jiný výpovědní důvod co do obsahu, nejednalo se tedy o překážku litispendence ; že žalovaní navíc ve své žalobě pro zmatečnost, po odstranění vad žaloby, vytýkají napadeným rozhodnutím vydaným ve věci vedené pod sp. zn. 8 C 663/99, že bylo vedeno řízení a vydáno rozhodnutí ve věci již dříve rozhodnuté ; že z provedených důkazů však soud zjistil, že řízení ve věci vedené pod sp. zn. 8 C 260/93 bylo pravomocně skončeno až dne 18.4.2002, tedy až po pravomocném rozhodnutí ve věci 8 C 663/99, které bylo pravomocně skončeno dne 19.3.2002 a že důvod pro zrušení rozhodnutí uvedený v ustanovení § 229 odst. 2 písm. b) o.s.ř. tak nemohl být naplněn ani formálně, když obsahově pro tento důvod platí totéž, co bylo řečeno pro litispendenci .

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze usnesením ze dne 18.5.2006, č. j. 25 Co 72/2006-73, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23.11.2005, č. j. 18 C 14/2004-62, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že doplnil dokazování provedením důkazu spisem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 11 C 125/2002 a zjistil, že žaloba pro zmatečnost včas podaná, jak žalovaní tvrdili ve svém odvolání, se v tomto spise nenachází a že žalovaní tedy neprokázali, že by včas tuto žalobu podali .

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.5.2006, č. j. 25 Co 72/2006-73, podali žalovaní dovolání. Namítají, že soudy obou stupňů při rozhodování o jejich žalobě pro zmatečnost pochybily, neboť se detailně nezabývaly otázkou, zda byla předmětná žaloba pro zmatečnost podána v zákonem stanovené lhůtě ; že ve spise Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 11 C 125/2002 musí být založen úřední záznam o skutečnosti, že žalobu pro zmatečnost podali v zákonné lhůtě, avšak opomenutím Obvodního soudu pro Prahu 5 byla založena do spisu sp. zn. 8 C 260/93 . Navrhli, aby Nejvyšší soud ČR usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Žalovaní dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaných proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst.1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání může být podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. (srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).

Z vylíčení důvodů dovolání je zřejmé, že žalovaní v posuzovaném případě namítají pouze, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], resp. že usnesení odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Tyto námitky jak výše vysvětleno nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný ani podle § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř.. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaní, s ohledem na výsledek dovolacího řízení, na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. listopadu 2008

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu