21 Cdo 3754/2009
Datum rozhodnutí: 10.11.2010
Dotčené předpisy: § 152 obč. zák., § 165a odst. 1 obč. zák., § 200y odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2002, § 200z odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2002, § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 3 věta první o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




21 Cdo 3754/2009


U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci zástavního věřitele České republiky - Ministerstva financí se sídlem v Praze 1, Letenská č. 15, proti zástavnímu dlužníkovi KATRON s.r.o. se sídlem v Praze 10 - Kolovratech, K Vrbě č. 524/12, IČO 26687968, zastoupenému Mgr. Lubošem Havlem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 404/30a, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 0 Nc 3603/2005, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 19. června 2009 č.j. 73 Co 233/2008-196, takto:

Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :



Česká konsolidační agentura podala dne 31.3.2005 u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou žalobu, kterou se domáhala k uspokojení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 1080-97-042 ze dne 3.6.1997 ve výši 195.301.328,18 Kč nařízení soudního prodeje zástavy, a to "nemovitostí: budovy bez č.p. na pozemku parc. č. 510/7, pozemku parc.č. 506, pozemku parc.č. 510/7, pozemku parc.č. 510/8, pozemku parc.č. 510/9, pozemku parc.č. 510/10, pozemku parc.č. 510/11, pozemku parc.č. 510/12, pozemku parc.č. 510/13, pozemku parc.č. 510/14, pozemku parc.č. 598/2, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrálním pracovištěm Jablonec nad Nisou, pro obec Jablonec nad Nisou, katastrální území Mšeno nad Nisou, na listu vlastnictví č. 873". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKA, a.s. poskytla na základě smlouvy č. 1080-97-042 obchodní společnosti SP-KARTON, s.r.o., IČO 25266381 dne 4.6.1997 úvěr na nákup akcií společnosti Karton Jablonec n. N., a.s., který byl splatný do 31.12.1998, a že k zajištění pohledávky z úvěru bylo na základě zástavní smlouvy, uzavřené mezi INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKou, a.s. a společností KARTON Jablonec n. N., a.s., IČ0 46712089, dne 5.12.1997, zřízeno k předmětným nemovitostem zástavní právo. Dlužník nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas a ke dni 4.6.2001 uznal písemně svůj závazek ve výši celkem 165.140.011,69 Kč. Na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 19.6.2000 přešla uvedená pohledávka z INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKy, a.s. na ČSOB, a.s., která uzavřela s Českou konsolidační agenturou dne 24.1.2002 smlouvu o postoupení předmětné pohledávky. Česká konsolidační agentura se domáhá uspokojení této pohledávky ze zástavy.
Zástavní dlužník namítal, že zástavní právo platně nevzniklo, neboť mělo sloužit k zajištění pohledávky z úvěru, který byl poskytnut za účelem nákupu akcií společnosti KARTON Jablonec n. N., a.s., v rozporu s ustanovením § 161e odst.1 obchodního zákoníku.

Okresní soud v Jablonci nad Nisou - poté, co usnesením ze dne 6.2.2008 č.j. 0 Nc 3603/2005-111 rozhodl, že v řízení bude nadále pokračovat na straně zástavního věřitele s "ČR - Ministerstvem financí, Letenská 15, Praha" - usnesením ze dne 1.4.2008 č.j. 0 Nc 3603/2005-145 žalobě vyhověl a rozhodl, že zástavní dlužník je povinen zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů řízení 3.000,- Kč. Dospěl k závěru, že "v řízení byla bezpečně zjištěna existence i výše zajištěné pohledávky, existence zástavního práva, které vzniklo na základě předmětné zástavní smlouvy, i osoba zástavního dlužníka". K námitkám zástavního dlužníka soud nepřihlédl, neboť "tyto byly již pravomocně vyřešeny v nalézacím řízení o určení, že zástavní právo neexistuje".

K odvolání zástavního dlužníka Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 19.6.2009 č.j. 73 Co 233/2008-196 usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o nařízení soudního prodeje zástavy a změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že se "o nákladech řízení u okresního soudu nerozhoduje". Dovodil, že předloženými listinami byly doloženy zajištěná pohledávka, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem, a že jsou proto naplněny všechny podmínky pro nařízení soudního prodeje zástavy ve smyslu ustanovení § 200z občanského soudního řádu. V řízení o soudním prodeji zástavy nemůže být "důvodně uplatňován rozpor zástavní smlouvy s ustanovením § 161e odst. 1 obchodního zákoníku" a "odvolací soud nemohl přihlížet k námitkám zástavního dlužníka a k judikátu Nejvyššího soudu, neboť nebylo dosud pravomocně rozhodnuto v nalézacím řízení o určení neplatnosti zástavní smlouvy".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal zástavní dlužník dovolání. Namítá, že zástavní věřitel nedoložil zástavní právo k předmětným nemovitostem, neboť předložená zástavní smlouva ze dne 5.12.1997 je pro rozpor s ustanovením § 161e odst.1 obchodního zákoníku absolutně neplatná a není proto "způsobilá osvědčit zástavní právo". Podle názoru dovolatele je zástavní smlouva neplatná též pro neurčitost, neboť z ní není zřejmé, co je "předmětem zástavy" a budova bez č.p. na pozemku parc. č. 510/7 není v zástavní smlouvě vůbec uvedena. Pro rozhodnutí o žalobě nebylo rovněž podstatné, zda již bylo pravomocně skončeno řízení o určení, že předmětné nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, neboť Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 10.3.2009 č.j. 21 Cdo 3085/2008-130 neplatnost zástavní smlouvy řešil a dovodil, že se jedná o neplatný právní úkon. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Zástavní dlužník dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání zástavního dlužníka proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.


Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Soudy v projednávané věci vycházely ze zjištění, že INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKA, a.s. se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí č. 32, IČO 45316619, poskytla podle smlouvy o úvěru ze dne 3.6.1997 č. 1080-97-042 společnosti SP - KARTON, s.r.o. se sídlem v Jablonci nad Nisou, S.K.Neumanna č. 1, IČO 25266381, úvěr za účelem koupě akcií společnosti KARTON Jablonec n. N., a.s. se sídlem v Jablonci nad Nisou, S.K.Neumanna č.1, IČO 46712089, a že k zajištění této pohledávky uzavřela se společnosti KARTON Jablonec n. N., a.s. se sídlem v Jablonci nad Nisou, S.K.Neumanna č.1, IČO 46712089, smlouvu o zřízení zástavního práva ze dne 5.12.1997 č. 1080-97-042/ZS k předmětným nemovitostem, podle níž bylo vloženo do katastru nemovitostí zástavní právo. Ve sporu vedeném mezi účastníky u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 209/2005 o určení, že předmětné nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, dospěl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 10.3.2009 č.j. 21 Cdo 3085/2008-130 k závěru, že společnost KARTON Jablonec n. N., a.s. tím, že zajistila úvěr poskytnutý na koupi jejích akcií, porušila ustanovení § 161e odst.1 obchodního zákoníku (ve znění účinném od 1.7.1996 do 31.12.2000) a že smlouva o zřízení zástavního práva ze dne 5.12.1997 je proto ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku absolutně neplatným právním úkonem (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2009 sp. zn. 29 Cdo 3633/2007, který byl uveřejněn pod č. 65 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010).


Za tohoto stavu věci bylo pro rozhodnutí významné vyřešení otázky, zda lze ve smyslu ustanovení § 200z odst.1 o.s.ř. doložit zástavní právo k zástavě smlouvou o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvou), z jejíhož obsahu je bez dalšího nepochybné, že jde o absolutně neplatný právní úkon. Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání zástavního dlužníka proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

I když bylo zástavní právo zřízeno v době do 31.8.1998, řídí se podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1999 sp. zn. 31 Cdo 1181/99, uveřejněný pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.4.2000 sp. zn. 21 Cdo 2525/99, uveřejněné pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.5.2002 sp. zn. 21 Cdo 1162/2001, uveřejněné pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003) uspokojení zajištěné pohledávky v době po 1.1.2002 právní úpravou účinnou od 1.1.2002, vzniklo-li právo (nárok) na uspokojení ze zástavy v době po 1.9.1998.

Podle ustanovení § 200y odst. 1 o.s.ř. řízení o soudním prodeji zástavy je zahájeno na základě žaloby, kterou se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li zvláštní právní předpisy soudní prodej zástavy.


Podle ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.

Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. § 151a odst.1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2000 a nyní § 152 občanského zákoníku). Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem včas splněna nebo byla-li splněna po své splatnosti jen částečně anebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky (zbytku pohledávky nebo příslušenství) z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. § 165 odst. 1 občanského zákoníku). Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele buď ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy (srov. § 165a odst. 1 občanského zákoníku).

Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, která začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem ;zástavy podle ustanovení § 251 a násl. o.s.ř. je-li prodávanou zástavou nemovitá věc, užijí se na výkon rozhodnutí prodejem této zástavy ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. § 338a odst. 1 o.s.ř.).

V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že žalobu doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.12.2003 sp. zn. 23 Co 672/2003, které bylo uveřejněno pod č. 89 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).


To, že v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá jen skutečnosti uvedené v ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. například § 268 odst. 3 o.s.ř.) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o.s.ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005).

Dokládá-li zástavní věřitel zástavní právo k zástavě uzavřenou smlouvou o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvou), je nepochybné, že je vždy významné pro závěr o zástavním právu (kromě jiných okolností) též to, zda jde o platný právní úkon; na základě neplatné smlouvy o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvy) totiž zástavní právo vzniká - i kdyby podle takové smlouvy došlo ke vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí nebo kdyby nastal jiný modus zástavního práva - jen tedy, jsou-li splněny předpoklady uvedené v ustanovení § 151d odst.1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2000 nebo v ustanovení § 161 odst.1 občanského zákoníku (nyní platného) anebo v jiných případech stanovených právními předpisy.

Z uvedeného vyplývá, že soud při zkoumání, zda bylo ve smyslu ustanovení § 200z odst.1 o.s.ř. doloženo zástavní právo k zástavě, vždy přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byl důvod neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 5.12.1997 zřejmý bez dalšího (zástavní právo bylo v rozporu s ustanovením § 161e odst.1 obchodního zákoníku zřízeno k zajištění pohledávky z úvěru, poskytnutého na nákup akcií zástavce a zástavního dlužníka KARTON Jablonec n. N., a.s., což bylo výslovně uvedeno jako účel úvěru ve smlouvě ze dne 4.6.1997 č. 1080-97-042), dovolatel důvodně odvolacímu soudu vytýká, že k němu nepřihlédl. Přihlédnutí k tomuto důvodu neplatnosti nebránila ani okolnost, že "nalézací řízení o určení neplatnosti zástavní smlouvy" do doby rozhodování odvolacího soudu nebylo skončeno, neboť byl dovozen jako závazný právní názor dovolacího soudu v jiné věci mezi týmiž účastníky.

Protože usnesení odvolacího soudu není správné Nejvyšší soud ČR je podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení § 243b odst.3 věty první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.), a neopomene přitom přihlédnout k právnímu názoru, vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.7.2010 sp. zn. 21 Cdo 1520/2009.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. listopadu 2010

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu