21 Cdo 3713/2009
Datum rozhodnutí: 09.11.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




21 Cdo 3713/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce P. Š , proti žalovanému EGE GASTROTECHNIKA, s. r. o. se sídlem v Českých Budějovicích, Novohradská č. 745/21, IČ 26068818, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 252/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. dubna 2009, č. j. 19 Co 669/2009-163, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):



Dovolání žalovaného proti výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 4. 2009, č. j. 19 Co 669/2009-163, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 1. 2009, č. j. 25 C 252/2008-129, ve věci samé (ve výroku, jímž bylo rozhodnuto, že rozvázání pracovního poměru výpovědí datovanou dne 27. 2. 2007 ve spojení s výpovědí datovanou dne 27. 2. 2008 danou žalobci žalovaným je neplatné), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. ), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud vyložil otázku neplatnosti výpovědi z pracovního poměru z hlediska hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci v souladu se závěry, k nimž (za obsahově shodné právní úpravy) již dříve dospěla judikatura soudů (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, ročník 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001); rozsudek odvolacího soudu tedy nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

Přípustnost dovolání nezakládají ani dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř., které žalovaný ve svém dovolání jak vyplývá z jeho obsahu (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) rovněž uplatnil [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, nebo podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto, a této věci se týkající usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 1516/08].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného aniž by se mohl věcí dále zabývat podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. listopadu 2010


JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu