21 Cdo 3684/2011
Datum rozhodnutí: 30.05.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




21 Cdo 3684/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně Mgr. D. P. , zastoupené JUDr. Annou Kapsovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Všehrdova č. 525, proti žalované A. S. , zastoupené Mgr. Davidem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Ladova č. 1, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 15/2007, o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č.j. 39 Co 362/2010-232, takto:

I. Dovolání žalobkyně a žalované se odmítají . II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Davida Nováka, advokáta se sídlem v Praze 2, Ladova č. 1.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Anny Kapsové, advokátky se sídlem v Uherském Hradišti, Všehrdova č. 525.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti výroku II. a výroku III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23.3.2011, č.j. 39 Co 362/2010-232, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že se žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává, a žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení), které mají z pohledu své formy povahu usnesení (srov. § 167 odst. 1 o.s.ř.), není přípustné ani podle ustanovení § 237 občanského soudního řádu [ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen "o.s.ř."], neboť jimi nebylo rozhodnuto ve věci samé, ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože se nejedná o žádný z případů v nich vyjmenovaných (srov. právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněném pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23.3.2011, č.j. 39 Co 362/2010-232, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29.6.2010, č.j. 20 C 15/2007-212, kterým bylo určeno, že žalobkyně je zákonnou dědičkou po zůstaviteli M. H., a kterým bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni na náhradě nákladů řízení 62.580,- Kč k rukám advokátky JUDr. Anny Kapsové, a jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává, a jímž odvolací soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť soud prvního stupně ve věci samé nerozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (odvolací soud usnesením ze dne 24.3.2010, č.j. 39 Co 485/2009-183, zrušil dřívější rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14.5.2009, č.j. 20 C 15/2007-147, z důvodu neúplně zjištěného skutkového stavu věci a pro vadu řízení). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř.

Žalovaná v projednávané věci - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem nezpochybňuje. Podstatou námitek žalované (spočívajících zejména v tom, že odvolací soud nezhodnotil správně provedené důkazy, které svědčí o tom, že zůstavitel se snažil navázat kontakt s žalobkyní a projevoval o ni zájem , a to zejména výpovědi svědků M. K., Mgr. B. B., S. B. a E. B.; že zůstavitel se snažil žalobkyni kontaktovat i v době její zletilosti; že však žalobkyně odmítala tel. hovory a bránila se jakémukoliv kontaktu s ním a že z uvedených důkazů nelze dovodit, že by zůstavitel žalobkyni odmítl ) je nesouhlas se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) vychází [ohledně závěru, že nebylo zjištěno, že by zůstavitel o žalobkyni projevoval zájem sám z vlastní iniciativy a že by ho snad žalobkyně odmítala ; že zůstavitel sám neměl o žalobkyni zájem a že proto její malý zájem o jeho osobu nemohl pociťovat tíživě ]. Podstatou těchto námitek je tedy nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil. Námitky žalované v tomto směru nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., a proto nemohou založit závěr o přípustnosti dovolání žalované podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. totiž nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. k tomu též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 132, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 130, roč. 2006).

Protože dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání žalobkyně i žalované bylo odmítnuto a účastnice řízení jsou proto povinny nahradit si náklady potřebné k uplatňování svých práv.

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 o.s.ř. nebo § 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 17.4.2013 č.116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud ČR za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokáty obou účastnic ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobkyni i žalované náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně, advokátka JUDr. Anna Kapsová, i zástupce žalované, advokát Mgr. David Novák, osvědčili, že jsou plátci daně z přidané hodnoty, náleží v obou případech k nákladům řízení vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 588,- Kč.

Žalobkyně i žalovaná jsou povinny náhradu nákladů řízení v celkové výši 3.388,- Kč druhé účastnici zaplatit k rukám advokáta, který druhou účastnici v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2013

JUDr. Roman Fiala
předseda senátu