21 Cdo 3682/2009
Datum rozhodnutí: 26.10.2010
Dotčené předpisy: § 19 odst. 1, 2, 3 a 4 předpisu č. 184/2006Sb., § 31 předpisu č. 184/2006Sb., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 3 věta první o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 245 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




21 Cdo 3682/2009


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) P. G. , b) M. G. , c) M. G. , d) K. G. , všech zastoupených JUDr. Ivanem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Uherském Brodě, Za humny č. 2172, za účasti LAPP KABEL s.r.o . se sídlem v Otrokovicích, Bartošova č. 315, IČO 25519506, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 52/2007, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. dubna 2009 č. j. 1 Co 228/2008-90, takto:

Rozsudek vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:



Žalobci a obchodní společnost LAPP KABEL s.r.o. podali dne 27.8.2007 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch obchodní společnosti LAPP KABEL s.r.o. podle kupní smlouvy ze dne 21.6.2007, kterou žalobci prodali obchodní společnosti LAPP KABEL s.r.o. nemovitost označenou jako "pozemek p.č. 1671/12 o rozloze 17 m 2 ", jež byla na základě geometrického plánu č. 852-80/2007 ze dne 18.6.2007 "vydělena z pozemku p.č. 1671/6, nacházejícího se v katastrálním území Kvítkovice u Otrokovic a zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. 1926, vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín pro okres Zlín" za kupní cenu sjednanou v celkové výši 49.300,- Kč a zaplacenou při podpisu smlouvy.

Katastrální úřad pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, rozhodnutím ze dne 27.11.2007 sp. zn. V-6188/2007-705/3 návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl. Poté, co zjistil, že Městský úřad Otrokovice (stavební úřad) dne 31.7.2003 rozhodl o vyvlastnění mimo jiné pozemku č. 1671/6 ve vlastnictví žalobců "za účelem uskutečnění veřejně prospěšné stavby Silnice I/55-Otrokovice obchvat SV", které bylo jen ve výroku o "rozdělení úhrady za vyvlastnění mezi podílové spoluvlastníky" změněno rozhodnutím Krajského úřadu pro Zlínský kraj (odboru územního plánování a stavebního řádu) ze dne 24.11.2003 č.j. KUZL 5114/03 ÚP-Do, a že toto rozhodnutí bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31.10.2006 č.j. 29 Ca 159/2004-149 zrušeno a věc byla vrácena "odboru ÚP" k dalšímu řízení, přičemž o kasační stížnosti podané proti tomuto rozsudku dosud nebylo rozhodnuto, dospěl katastrální úřad k závěru, že dnem 1.1.2007 nabyl účinnosti zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), podle něhož se projednají a rozhodnou - jak vyplývá z ustanovení § 31 tohoto zákona - též žádosti o vyvlastnění, o nichž bylo řízení zahájeno přede dnem účinnosti tohoto zákona, a že podle ustanovení § 19 odst.3 tohoto zákona je vyvlastňovaný omezen v nakládání s vyvlastňovanou nemovitostí dnem účinnosti tohoto zákona, bylo-li v řízení o vyvlastnění účastníkům řízení doručeno oznámení o zahájení řízení přede dnem 1.1.2007 "podle dosavadních předpisů". Protože oznámení o zahájení vyvlastňovacího řízení bylo doručeno žalobci a) dne 21.3.2003, žalobkyni b) dne 14.3.2003, žalobci c) dne 21.3.2003 a žalobkyni d) dne 19.3.2003, byli žalobci při uzavření kupní smlouvy "omezeni ve smluvní volnosti týkající se věci" ve smyslu ustanovení § 5 odst.1 písm.f) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Katastrální úřad současně odmítl názor žalobců, že by takový postup znamenal "pravou zpětnou retroaktivitu" nové právní úpravy, a dovodil, že ustanovení § 31 zákona č. 184/2006 Sb. "neznamená, že celé řízení by bylo nutno opakovat, aby bylo učiněno zadost právní úpravě", a není tedy "důvod opakovat ani oznámení o zahájení řízení, pouze mu od 1.1.2007 přiznat účinky podle nové právní úpravy", a že smyslem ustanovení § 19 odst.3 zákona č. 184/2006 Sb. je "zamezit převodu pozemku nebo stavby v průběhu vyvlastňovacího řízení".

Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 31.12.2007 se žalobci domáhali, aby návrhu na vklad vlastnického práva k uvedené nemovitosti ve prospěch obchodní společnosti LAPP KABEL s.r.o. bylo vyhověno. Uvedli, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31.10.2006 č.j. 29 Ca 159/2004-149 bylo zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu pro Zlínský kraj (odboru územního plánování a stavebního řádu) ze dne 24.11.2003 č.j. KUZL 5114/03 ÚP-Do, že rozhodnutím Krajského úřadu pro Zlínský kraj (odboru územního plánování a stavebního řádu) ze dne 27.9.2007 č.j. KUZL 65456/2007 ÚP-Do bylo zrušeno rozhodnutí Městského úřadu Otrokovice (stavební úřad) ze dne 31.7.2003 a věc mu byla vrácena k novému projednání jako vyvlastňovacímu úřadu a že se tedy vyvlastňovací řízení "ocitlo znovu na začátku". Vyrozumění, která obdrželi v březnu 2003, "neobsahují poučení o následcích právních úkonů učiněných po doručení tohoto oznámení" a o "tom, jaké následky má zahájení vyvlastňovacího řízení po změně právní úpravy, byli účastníci vyvlastňovacího řízení uvědoměni přípisem ze dne 22.10.2007". Podle názoru žalobců výklad ustanovení § 19 odst.3 zákona č. 184/2006 Sb. provedený katastrálním úřadem je "natolik extenzivní, že de facto znamená pravou zpětnou retroaktivitu".

Účastnice obchodní společnost LAPP KABEL s.r.o. se "ztotožnila" s obsahem žaloby a navrhla, aby bylo žalobě vyhověno.


Katastrální úřad navrhl zamítnutí žaloby. Poukazuje na to, že ustanovení § 19 odst.3 zákona č. 184/2006 Sb. "má za úkol zabránit převodu nemovitostí, které jsou předmětem vyvlastňovacího řízení", a že s nedostatkem "informování (poučení) o následcích právních úkonů podle ustanovení § 19 odst.3 zákona č. 184/2006 Sb." nejsou spojeny žádné právní následky.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18.4.2008 č.j. 35 C 52/2007-66 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co poukázal na to, že v přechodném ustanovení § 31 zákona č. 184/2006 Sb. se o "dopadu § 19 do dosud neskončených řízení neustanovuje ničeho", že "dřívější právní úprava před 1.1.2007 obdobné ustanovení nezakotvovala a původní oznámení o zahájení vyvlastňovacího řízení proto logicky tomu korespondující poučení neobsahovalo" a že "poučení o následcích podle ustanovení § 19 odst.3 zákona č. 184/2006 Sb. bylo realizováno až po uzavření věcné smlouvy a podání vkladového návrhu", soud prvního stupně dovodil, že právní úprava "vykazuje jistou právní mezeru v přechodných ustanoveních", kterou je třeba "překlenout takovým výkladem, který stojí na zásadách, jimiž je příslušný zákon ovládán". Protože "právně přípustným a sledovaným cílem" zákona č. 184/2006 Sb. je "taková úprava právních podmínek procesu vyvlastnění", aby "k vyvlastnění ve veřejném zájmu skutečně došlo", protože by bylo "absurdní připustit", aby vyvlastňovaný "zabránil realizaci tohoto cíle zákona a onomu vážení veřejného zájmu s právy vyvlastňovaného prostým převodem vlastnictví k vyvlastňovanému majetku na třetí osobu", protože "základní právní zásada, dle které neznalost zákona neomlouvá, nemůže vést k absurdním závěrům opačným", a protože požadavek ustanovení § 19 odst.3 zákona č. 184/2006 Sb., podle něhož "o následcích právního úkonu realizovaného po doručení uvědomění o zahájení řízení musí být vyvlastňovaný poučen v uvědomění o zahájení řízení", je "v případech řízení zahájených před 1.1.2007 z podstaty věci právně nemožný a nesplnitelný", dopadá ustanovení § 19 odst.3 zákona č. 184/2006 Sb. "i na případ posuzovaný"; opačný výklad je jen "výkladem účelovým směřujícím k nepřípadnému obcházení zákona snahou o využití mezery v zákoně" a"dostatečnou kompenzaci" žalobcům poskytuje ustanovení § 19 odst.4 zákona č. 184/2006 Sb. Podmínky vyžadované pro vklad vlastnického práva ustanoveními § 5 odst.1 písm.e) a f) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů proto podle názoru soudu prvního stupně nebyly splněny.

K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 8.4.2009 č.j. 1 Co 228/2008-90 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že "z důvodu vyvlastňovacího řízení ke spornému pozemku probíhajícího od podání návrhu na vyvlastnění učiněného Českou republikou - Ředitelstvím silnic a dálnic se sídlem Praha dne 23.9.2002 se na všechny žalobce vztahuje zákaz nakládání s vyvlastňovaným pozemkem pod sankcí neplatnosti takového úkonu podle ustanovení § 19 odst.4 zákona č. 184/2006 Sb." a že žalobci jednali v rozporu s tímto ustanovením, jestliže "vyvlastňovanou parcelu dne 18.6.2007 rozdělili a na oddělenou část parcely uzavřeli dne 21.6.2007 kupní smlouvu". Návrh na vklad vlastnického práva proto musel být s ohledem na ustanovení § 5 odst.1 písm.e) a f) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů zamítnut.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že soudy "nepřeklenuly mezeru v zákoně č. 184/2006 Sb. ústavně konformním způsobem", a znovu uvádějí, že v březnu 2003 sice obdrželi oznámení Městského úřadu Otrokovice (stavebního úřadu) o zahájení vyvlastňovacího řízení, které (ani po 1.1.2007) nebylo "oznámením - uvědoměním ve smyslu ustanovení § 19 odst.3 zákona č. 184/2006 Sb.", a že teprve uvědomění ze dne 22.10.2007 mělo náležitosti požadované tímto ustanovením, avšak návrh na vklad vlastnického práva byl podán již dne 27.8.2007. Žalobci dále poukazují na to, že zákon č. 184/2006 Sb. nezakazuje převádět věci, které budou vyvlastněním dotčeny, že katastrálním úřadům "nepřísluší posuzovat platnost či neplatnost smlouvy, natož pak o ní (rozuměno o platnosti) rozhodovat", a že při výkladu ustanovení § 31 zákona č. 184/2006 Sb. "je třeba dát přednost takovému výkladu, který nejvíce šetří podstatu a smysl základních lidských práv", není v rozporu s rovností účastníků vyvlastňovacích řízení zahájených před a po dni 1.1.2007. Přípustnost dovolání žalobci dovozují z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu a navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Účastnice obchodní společnost LAPP KABEL s.r.o. uvedla, že "k dovolání nemá žádné námitky" a že "se s ním ztotožňuje".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 245 a 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pokud to zákon připouští (§ 245 a 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy - jak vyplývá z přiměřeného užití Části čtvrté, hlavy třetí občanského soudního řádu (§ 245 o.s.ř.) - v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V posuzovaném případě bylo pro rozhodnutí ve věci mimo jiné významné, zda, popřípadě za jakých předpokladů, platí ustanovení § 19 odst.3 zákona č. 184/2006 Sb. při převodu, pronájmu nebo jiném zatížení pozemku nebo stavby, kterých se týká vyvlastnění, byla-li žádost o vyvlastnění podána v době přede dnem 1.1.2007 a nebylo-li do té doby vyvlastňovací řízení pravomocně skončeno. Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení podle § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Z hlediska skutkového stavu bylo - jak vyplývá z obsahu spisu - v projednávané věci mimo zjištěno, že Ředitelství silnic a dálnic podalo dne 20.9.2002 u stavebního úřadu (Městského úřadu Otrokovice) žádost o vyvlastnění pozemku žalobců p.č. 1671/6 v katastrálním území Kvítkovice u Otrokovic "za účelem uskutečnění veřejně prospěšné stavby Silnice I/55-Otrokovice obchvat SV", že stavební úřad oznámil zahájení vyvlastňovacího řízení žalobcům v březnu 2003, že stavební úřad rozhodnutím ze dne 31.7.2003 č.j. SÚ/1862/2002/18874/2002/OŠK rozhodl (mimo jiné) o vyvlastnění tohoto pozemku a o stanovení náhrady za vyvlastnění vlastnického práva, že Krajský úřad Zlínského kraje rozhodnutím ze dne 24.11.2003 č.j. KUZL 5115/03 ÚP-Do jako odvolací orgán změnil rozhodnutí stavebního úřadu ve výši náhrady za vyvlastnění vlastnického práva s tím, že "jinak zůstalo nezměněno", že Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31.10.2006 č.j. 29 Ca 159/2004-149 uvedené rozhodnutí odvolacího orgánu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a že Krajský úřad Zlínského kraje poté rozhodnutím ze dne 27.9.2007 č.j. KUZL 65456/2007 zrušil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 31.7.2003 č.j. SÚ/1862/2002/18874/2002/OŠK a věc vrátil "vyvlastňovacímu úřadu Městského úřadu Otrokovice" k dalšímu řízení. Žalobci uzavřeli dne 21.6.2007 s obchodní společností LAPP KABEL s.r.o. kupní smlouvu, kterou jí prodali nemovitost označenou jako "pozemek p.č. 1671/12 o rozloze 17 m 2 ", který byl na základě geometrického plánu č. 852-80/2007 ze dne 18.6.2007 vydělen z "pozemku p.č. 1671/6, nacházejícího se v katastrálním území Kvítkovice u Otrokovic a zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. 1926, vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín pro okres Zlín" za kupní cenu sjednanou v celkové výši 49.300,- Kč; návrh na vklad vlastnického práva podle této smlouvy byl podán u katastrálního úřadu dne 27.8.2007.

Vyvlastnění a řízení o něm se v době podání žádosti o vyvlastnění řídilo - kromě předpisů upravujících správní řízení - zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (zejména jeho ustanoveními § 108 až § 116), který byl - jak správně uvedly soudy - s účinností ode dne 1.1.2007 nahrazen (ve věcech vyvlastnění) právní úpravou obsaženou v zákoně č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění).

Přechod na novou právní úpravu (účinnou od 1.1.2007) vyřešilo ustanovení § 31 zákona č. 184/2006 Sb. tak, že "žádosti na vyvlastnění, o nichž bylo řízení zahájeno přede dnem účinnosti tohoto zákona a dosud nebylo pravomocně skončeno, se projednají a rozhodnou podle právní úpravy účinné ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona", přičemž "povinnost vyvlastnitele podle § 5 odst. 1 učinit vše pro to, aby vyvlastňovanému byl po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem, se neuplatní".

Citované přechodné ustanovení znamenalo ve svých důsledcích, že žádost na vyvlastnění, která byla podána v době do 31.12.2006 a o níž nebylo ke dni 1.1.2007 pravomocně rozhodnuto, bude projednána a rozhodnuta podle zákona č. 184/2006 Sb., tedy podle stejné ("nové") právní úpravy jako žádost na vyvlastnění, která bude podána v době po 1.1.2007, s výjimkou toho, že se neuplatní povinnost vyvlastnitele podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb. učinit vše pro to, aby vyvlastňovanému byl po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem; to platilo bez ohledu na okolnost, zda o vyvlastnění ke dni 1.1.2007 probíhalo řízení u správního orgánu prvního stupně nebo zda žádost v té době projednával odvolací správní orgán.

Z uvedeného v první řadě vyplývá, že tu není - jak se mylně domnívaly soudy - "jistá právní mezera v přechodných ustanoveních", kterou by bylo potřebné "překlenout výkladem". Z ustanovení § 31 zákona č. 184/2006 Sb. totiž bez pochybností ("jednoznačně") lze dovodit, že za řízení o žádosti na vyvlastnění, která byla podána v době do 31.12.2006 a o níž probíhalo (před prvoinstančním nebo odvolacím správním orgánem) ke dni 1.1.2007 vyvlastňovací řízení, musí být v době po 1.1.2007 provedeny ("nově") - s výjimkou povinnosti vyvlastnitele "učinit vše pro to, aby vyvlastňovanému byl po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem" - všechny úkony předepsané zákonem č. 184/2006 Sb.

Právní úprava nevykazuje jakoukoliv "mezeru" ani ve vztahu k účinkům zahájení vyvlastňovacího řízení a oznámení zahájení vyvlastňovacího řízení všem účastníkům.

Podle ustanovení § 19 odst.1 zákona č. 184/2006 Sb. o zahájení vyvlastňovacího řízení uvědomí vyvlastňovací úřad písemně kromě účastníků řízení též příslušný katastrální úřad; o zahájeném vyvlastňovacím řízení zapíše katastrální úřad do Katastru nemovitostí České republiky poznámku, týká-li se nemovitosti, která je v něm evidována. Podle ustanovení § 19 odst.2 zákona č. 184/2006 Sb. se uvědomění podle odstavce 1 doručuje účastníkům řízení do jejich vlastních rukou.

Podle ustanovení § 19 odst.3 zákona č. 184/2006 Sb. právní úkony, kterými vyvlastňovaný po doručení uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení převádí, pronajímá nebo jinak zatěžuje pozemek nebo stavbu, kterých se vyvlastnění týká, jsou neplatné; při vyvlastnění se neuplatní smluvní ani zákonná předkupní práva k vyvlastňovanému pozemku nebo stavbě; o tomto následku musí být vyvlastňovaný poučen v uvědomění o zahájení řízení. Podle ustanovení § 19 odst.4 zákona č. 184/2006 Sb. za omezení podle odstavce 3 je vyvlastnitel povinen poskytnout vyvlastňovanému náhradu v prokázané výši újmy způsobené tímto omezením.

Úkony, které předepisují ustanovení § 19 odst.1, 2 a 3 zákona č. 184/2006 Sb., musí vyvlastňovací úřad provést - jak vyplývá z výše uvedeného - také v řízení o žádosti na vyvlastnění, která byla podána v době do 31.12.2006 a o níž nebylo řízení do té doby pravomocně skončeno. V projednávané věci řízení o žádosti na vyvlastnění předmětného pozemku žalobce probíhalo ke dni 1.1.2007 před odvolacím správním orgánem (po zrušení jeho rozhodnutí rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31.10.2006 č.j. 29 Ca 159/2004-149, který nabyl podle potvrzení ve spise právní moci dnem 6.12.2006). Vzhledem k tomu, že ve vyvlastňovacím řízení nadále (po 1.1.2007) nebylo možné pokračovat podle dosavadních právních předpisů, neboť žádost o vyvlastnění bylo potřebné projednat a rozhodnout podle "nové" právní úpravy, měly být po 1.1.2007 neprodleně provedeny všechny potřebné úkony vyžadované zákonem č. 184/2006 Sb., a to včetně úkonů uvedených v ustanovení § 19 tohoto zákona; neprovedl-li příslušný správní orgán v rozporu se zákonem řádně a včas všechny potřebné úkony, nelze úspěšně dovozovat, že by tu byla "jistá právní mezera v přechodných ustanoveních", a ani z tohoto důvodu zaujímat zjevně "účelový" výklad zákona.

Žalobci byli o zahájení "původního" vyvlastňovacího řízení - jak bylo soudy zjištěno - vyrozuměni (uvědoměni) v březnu 2003. Vzhledem k tomu, že v té době platná právní úprava nestanovila neplatnost právních úkonů, kterými by vyvlastňovaný po doručení uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení převáděl, pronajímal nebo jinak zatěžoval pozemek nebo stavbu, kterých se vyvlastnění týká, nelze s doručením takového vyrozumění (uvědomění) spojovat tyto právní následky ani ode dne účinnosti zákona č. 184/2006 Sb. Je-li úkonu ("dodatečně") přičítán takový účinek, který neměl v době, kdy byl učiněn, a který je s ním spojován teprve podle pozdější právní úpravy, lze přisvědčit dovolatelům, že jde o postup představující uplatnění pravé zpětné účinnosti (retroaktivity) právní úpravy. Pravá zpětná účinnost právní úpravy je nepřípustná. K definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo. Součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti právních předpisů; tento zákaz, který je pro oblast trestního práva hmotného vyjádřen v čl. 40 odst.6 Listiny základních práv a svobod, lze pro ostatní právní odvětví (včetně právních vztahů při vyvlastňování) dovodit z čl. 1 Ústavy České republiky (srov. například právní názor uvedený v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 28.2.1996 sp. zn. Pl. ÚS 9/95, uveřejněném pod č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 5, roč. 1996 - I. díl, a v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 4.2.1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněném pod č. 63/1997 Sb.).

Uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení podle zákona č. 184/2006 Sb. bylo žalobcům - jak soudy dále zjistily - doručeno v říjnu 2007. Teprve po doručení tohoto uvědomění žalobci nemohli převádět, pronajmout nebo jinak zatěžovat pozemek, kterého se týká vyvlastnění, a jimi učiněné právní úkony by byly neplatné, vše za předpokladu, že o tomto následku byli v uvědomění o zahájení řízení poučeni. Žalobci však s nemovitostí (její "oddělenou částí") nakládali ještě před doručením tohoto uvědomění (kupní smlouvu uzavřeli dne 21.6.2007 a návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl podán dne 27.8.2007), a proto předpoklad uvedený v ustanovení § 5 odst.1 písm.e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů [a samozřejmě ani v ustanovení § 5 odst.1 písm.f) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, který se projednávané věci s ohledem na svou povahu vůbec netýká] - s přihlédnutím k ustanovení § 5 odst.1 větě druhé zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů - nebránil vyhovění tomuto návrhu.

Z uvedeného - aniž by bylo potřebné se věcí dále zabývat - vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek podle ustanovení § 245 a § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení § 245 a § 243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 245 a § 243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu