21 Cdo 3674/2013
Datum rozhodnutí: 16.12.2014
Dotčené předpisy: § 229 odst. 3 a § 115a o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 45f odst. 1,2,3 a 4 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009



21 Cdo 3674/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně PhDr. H. P. , proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/16, o 30.000,- Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. ledna 2011, č. j. 16 Co 412/2010-127, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 Co 412/2010 (u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 171/2007), o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2012, č. j. 4 Co 90/2012-195, takto:

I. Dovolání žalované se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 1. 2011, č. j. 16 Co 412/2010-127, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 11. 2008, č. j. 17 C 171/2007-50, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 30.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích za nesprávný úřední postup , která jí měla vzniknout průtahy v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 24/2007, a jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. žalobu pro zmatečnost. K naplnění tohoto zmatečnostního důvodu uvedla, že jí obvodní soud řádně elektronickou poštou nedoručil usnesení ze dne 15. 8. 2008, č. j. 17 C 171/2007-22, obsahující výzvu k vyslovení souhlasu s postupem podle § 115a o. s. ř.; ve spise chybí doklad o tom, že žalobkyně doručení datové zprávy, která obsahovala tři přílohy, soudu potvrdila, a o tom, že naopak namítala vadu doručování s tím, že přílohy avizované v textu datové zprávy ze dne 24. 8. 2008 nejdou otevřít, a žádala o nové zaslání této zprávy. Obvodní soud tedy rozhodl ve věci bez nařízení jednání, ačkoliv se k tomuto postupu soudu nemohla vyjádřit, a městský soud k jejím odvolacím námitkám tuto procesní vadu řízení nezhojil. Tím, že obvodní soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně, jí byla odňata možnost jednat před soudem.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2012, č. j. 16 Co 412/2010-178, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že obvodní soud v původním řízení rozhodl ve věci bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili; žalobkyně se k výzvě soudu k rozhodnutí bez nařízení jednání nevyjádřila, a že proto obvodní soud správně postupoval podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud prvního stupně zdůraznil, že ve spise Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 17 C 171/2007, není žádný doklad o tom, že by písemnosti (usnesení ze dne 15. 8. 2008, č. j. 17 C 171/2007-22, obsahující výzvu k vyjádření souhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přípis, platební rozkaz, odpor a poučení), zaslané žalobkyni k její předchozí žádosti dne 24. 9. 2008 elektronicky, nebyly žalobkyni elektronickou poštou doručeny nebo že by byla zobrazena závada v jejich doručení. I když poukázal na to, že šetření u Obvodního soudu pro Prahu 2 ke zjištění, zda usnesení tohoto soudu z 15. 8. 2008, č. j. 17 C 171/2007-22 (č. l. 22), bylo žalobkyni řádně doručeno elektronickou poštou, nebylo úspěšné, neboť již nelze zjistit, zda a kdy bylo doručeno usnesení ze dne 15. 8. 2008 žalobkyni , dovodil, že ze zprávy na č. l. 25 nijak nevyplývá, že usnesení z č. l. 22 spisu nebylo žalobkyni řádně doručeno a nevyplývá z ní ani to, že tělo elektronické datové zprávy mělo být příjemcem, tj. soudem prvního stupně v ikoně POKRAČOVAT otevřeno a že by se poté objevil text uvedený žalobkyní v příloze na č. l. 143 . Kromě toho s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Cdon 610/96, uvedl, že odvolací soud žalobkyni předvolal k ústnímu jednání a dal jí tak možnost, aby mohla své odvolací důvody upřesnit a zdůvodnit, žalobkyně se však k němu na základě své omluvy z č. l. 122 nedostavila . Uzavřel, že procesní postup městského soudu (i obvodního soudu) v původním řízení byl správný, a proto namítaný zmatečnostní důvod podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. není dán.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 11. 2012, č. j. 4 Co 90/2012-195, žalobě pro zmatečnost vyhověl a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2011, č. j. 16 Co 412/2010-127, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 11. 2008, č. j. 17 C 171/2007-50, zrušil. Vycházel ze zjištění, že soudce Obvodního soudu pro Prahu 2, který projednával původní věc vedenou pod sp. zn. 17 C 171/2007, dal kanceláři přiléhavý příkaz, jakým způsobem má s žalobkyní korespondovat na jí označenou e-mailovou adresu, co má být obsaženo v přílohách zprávy a jaký průvodní text poučení adresátu tzv. tělo e-mailové zprávy má elektronický přípis obsahovat , že však podle datové zprávy soudu adresované žalobkyni z č. l. 23 příslušný referát soudce nebyl kanceláří respektován, protože tato zpráva neobsahovala text poučení z č. l. 24 o tom, že je třeba do tří dnů od doručení e-mailu včetně příloh potvrdit přijetí, jinak je doručení neúčinné , a že kromě toho označení příloh je nesprávné, neúplné a nepřezkoumatelné . Zdůraznil, že ve spise není žádný písemný důkaz o tom, že žalobkyně přijetí datové zprávy soudu s přílohami potvrdila a že byla v tomto smyslu poučena, neboť e-mailová zpráva žalobkyně odeslaná dne 25. 9. 2008 takové potvrzení neobsahuje; jejím obsahem je jen text k nápovědě k zabezpečení a digitálně podepsaná zpráva s otazníkem a po otevření pokynu pokračovat zřejmě navazuje další text žalobkyně: Pošlete prosím znovu, přílohy nejdou otevřít. H. P. (č. l. 143 spisu). Odvolací soud proto dovodil, že obvodní soud v původním řízení žalobkyni nedoručil usnesení ze dne 15. 8. 2008, č. j. 17 C 171/2007-22, ani poučení o nutnosti ve lhůtě tří dnů potvrdit doručení této písemnosti pod sankcí neúčinnosti doručení a že tedy nebyly splněny podmínky k tomu, aby obvodní soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Podle názoru odvolacího soudu na posuzovanou věc nelze vztáhnout ani závěry uvedené v soudem prvního stupně, zmiňovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Cdon 610/96, neboť se týkají jiné problematiky; soud prvního stupně přehlédl, že absence poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. v případě postupu dle ustanovení § 115a o. s. ř. nebrání aplikaci systému neúplné apelace v odvolacím řízení, jenž je založen na tom, že skutečnosti a důkazy neuvedené před soudem prvního stupně mohou být před odvolacím soudem účinně uplatněny jen výjimečně za podmínek specifikovaných v ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř. Z uvedených důvodů odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že v dané věci byl naplněn důvod zmatečnosti uvedený v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že odvolací soud se nesprávně vypořádal s tvrzeními žalobkyně o nesprávném doručení výzvy Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 8. 2008, č. j. 17 C 171/2007-22, když dovodil, že v daném případě nebylo doručováno v souladu s ustanoveními o. s. ř. v příslušné době platnými a účinnými . Dovolatelka se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně a domnívá se, že žalobkyní vznesená námitka zmatečnosti nesprávného postupu Obvodního soudu pro Prahu 2 v rámci výzvy zasílané žalobkyni, resp. v rámci rozhodnutí dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebyla vznesena důvodně a pokud Vrchní soud v Praze její důvodnosti přitakal, pak pochybil . Odvolacímu soudu dále vytýká, že se řádně nevypořádal s její další procesní obranou, podle které, i kdyby v rámci jednání proběhnuvšího u Obvodního soudu pro Prahu 2 došlo k tvrzenému pochybení (tj. k tomu, že nebyly splněny podmínky pro to, aby obvodní soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.), toto případné pochybení bylo jednoznačně napraveno postupem odvolacího Městského soudu v Praze, který k projednání odvolání žalobkyně jednání ve věci - opakovaně - nařídil. Městský soud v Praze tak jednoznačně dal žalobkyni možnost, aby se jednání ve věci zúčastnila a vyjádřila se ke všem případně rozhodným skutečnostem, když v rámci odvolacího jednání provedl důkaz spisem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 23 C 24/2007, tj. v podstatě jediným věcným důkazem rozhodným pro věcné projednání a rozhodnutí věci. Byla to však žalobkyně, která této možnosti ze své vlastní vůle nevyužila, k jednání odvolacího soudu se nedostavila a tuto svou šanci tak promarnila. Připomíná závěry právní teorie a judikatury Nejvyššího soudu, podle nichž není dán důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. v těch případech, kdy sice ke zkrácení procesních práv účastníka došlo před soudem prvního stupně, avšak odvolací soud toto pochybení napravil v rámci odvolacího řízení například tím, že tomuto účastníkovi umožnil realizovat ten procesní úkon, jehož vykonání mu nesprávným postupem odepřel soud prvního stupně. Navrhl, aby dovolací soud usnesení vrchního soudu v celém rozsahu zrušil a aby věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen o. s. ř. ), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem (zmatečností) ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. se podle ustálené judikatury rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává, například právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy, vyjadřovat se k provedeným důkazům apod. (srov. např. usnesení býv. Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 1992, sp. zn. 2 Cdo 19/92, které bylo uveřejněno pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1993, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1420/96, uveřejněné pod č. 1 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). O zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu. Zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. ovšem není dána, jestliže možnost učinit procesní úkony, kterou účastníku nesprávným postupem odňal soud prvního stupně, mu byla poskytnuta v odvolacím řízení (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. 3 Cdon 610/96, které bylo uveřejněno pod č. 123 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 32 Cdo 56/99, uveřejněném pod číslem 53 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Dovolatelka spatřuje odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. v tom, že jí obvodní soud řádně elektronickou poštou nedoručil usnesení ze dne 15. 8. 2008, č. j. 17 C 171/2007-22, obsahující výzvu k vyslovení souhlasu s postupem podle § 115a o. s. ř., takže se k tomuto postupu soudu nemohla vyjádřit, a že tedy rozhodl ve věci bez nařízení jednání v rozporu s ustanovením § 115a o. s. ř.

Otázku účinnosti doručení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 8. 2008, č. j. 17 C 171/2007-22 (jímž byla žalobkyně vyzvána, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí), žalobkyni je třeba i v současné době posoudit podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni doručování předmětného rozhodnutí, tj. ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen OSŘ ).

Podle ustanovení § 45f odst. 1 OSŘ prostřednictvím veřejné datové sítě může soud písemnost doručit, jen jestliže adresát soudu sdělil svou elektronickou adresu, jestliže soud o doručení písemnosti tímto způsobem požádal nebo s ním vyslovil souhlas a jestliže uvedl akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který vydal jeho kvalifikovaný certifikát a vede jeho evidenci, nebo předložil svůj platný kvalifikovaný certifikát.

Podle ustanovení § 45f odst. 2 OSŘ při doručování písemnosti podle odstavce 1 soud adresáta vyzve, aby doručení potvrdil soudu do 3 dnů od odeslání písemnosti datovou zprávou opatřenou jeho zaručeným elektronickým podpisem.

Podle ustanovení § 45f odst. 3 OSŘ doručení prostřednictvím veřejné datové sítě je neúčinné, jestliže se písemnost zaslaná na elektronickou adresu vrátila soudu jako nedoručitelná nebo jestliže adresát do 3 dnů od odeslání písemnosti nepotvrdil soudu její přijetí datovou zprávou podle odstavce 2.

Podle ustanovení § 45f odst. 4 OSŘ účinné doručení písemnosti prostřednictvím veřejné datové sítě se považuje i za doručení do vlastních rukou adresáta.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že soud odešle adresátu na jím určenou elektronickou adresu rozhodnutí (nebo jinou listinu) v elektronické podobě spolu s datovou zprávou, v níž adresáta vyzve, aby doručení listiny potvrdil do 3 dnů ode dne odeslání písemnosti datovou zprávou opatřenou jeho zaručeným elektronickým podpisem. Při doručování na elektronickou adresu je průkazem doručení datová zpráva adresáta opatřená jeho zaručeným elektronickým podpisem, kterou do 3 dnů od odeslání listiny soudem potvrdí její přijetí. Doručení listiny prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu je účinné jen tehdy, jestliže byla zaslána na elektronickou adresu, kterou sdělil adresát soudu, jestliže se odeslaná listina soudu nevrátila jako nedoručitelná a jestliže adresát nejpozději do 3 dnů potvrdil přijetí listiny datovou zprávou opatřenou jeho zaručeným elektronickým podpisem.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 17 C 171/2007, vyplývá, že žalobkyně elektronickým podáním ze dne 22. 1. 2008 požádala Obvodní soud pro Prahu 2 o doručování písemností elektronicky podle ustanovení § 45 f OSŘ a sdělila soudu svou elektronickou adresu s tím, že kvalifikovaný certifikát přikládá . Soudce Obvodního soudu pro Prahu 2, který projednával původní věc vedenou pod sp. zn. 17 C 171/2007, dal kanceláři příkaz, jakým způsobem má žalobkyni doručit na jí označenou elektronickou adresu usnesení ze dne 15. 8. 2008, č. j. 17 C 171/2007-22 (jímž byla žalobkyně vyzvána, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí), co má být obsaženo v přílohách zprávy a jaký průvodní text poučení adresátu tzv. tělo e-mailové zprávy má elektronický přípis obsahovat, avšak podle datové zprávy soudu adresované žalobkyni ze dne 24. 9. 2008 (na č. l. 23 spisu) příslušný referát soudce nebyl kanceláří respektován; tato datová zpráva neobsahovala text poučení (uvedeného na č. l. 24 spisu) o tom, že je třeba do tří dnů od doručení e-mailu včetně příloh potvrdit přijetí, jinak je doručení neúčinné . V e-mailové zprávě žalobkyně odeslané soudu dne 25. 9. 2008 není takové potvrzení obsaženo; jejím obsahem je jen text Nápověda k zabezpečení a Digitálně podepsaná zpráva ? a po větě, že tato zpráva byla odesílatelem digitálně podepsána následují dva odstavce obecné nápovědy s pokynem pokračovat .

Protože při doručování listiny na elektronickou adresu je průkazem doručení datová zpráva adresáta opatřená jeho zaručeným elektronickým podpisem, kterou do 3 dnů od odeslání listiny soudem potvrdí její přijetí, a protože taková datová zpráva od žalobkyně nebyla podle obsahu spisu Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doručena (nenachází se v něm), bylo doručení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 8. 2008, č. j. 17 C 171/2007-22, žalobkyni prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu jak správně dovodil odvolací soud neúčinné; e-mailová zpráva žalobkyně odeslaná obvodnímu soudu dne 25. 9. 2008 (č. l. 25 spisu) takové potvrzení neobsahuje.

Správný je i závěr odvolacího soudu, že na danou věc nelze vztáhnout závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. 3 Cdon 610/96.

Podle ustanovení § 115a části věty před středníkem o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

V projednávané věci se nejedná o případ, že by nesprávným postupem soudu nebyl účastník předvolán k nařízenému jednání (tuto vadu lze skutečně napravit v odvolacím řízení), ale jde o situaci, kdy obvodní soud v původním řízení neměl souhlas jednoho z účastníků (žalobkyně, neboť žádost o udělení souhlasu jí vůbec nebyla doručena) k tomu, aby věc mohla být rozhodnuta bez nařízení jednání; proto nebyla splněna jedna z podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. Takové pochybení soudu však nelze napravit v odvolacím řízení, neboť podmínku pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání nelze splnit až poté, co je ve věci bez nařízení jednání rozhodnuto.

Protože usnesení odvolacího soudu je správné a protože nebylo zjištěno, že by toto usnesení bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.
nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná na náhradu svých nákladů dovolacího řízení nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu